Jak řešit vytápění domácnosti, kdyby nám náhle došel zemní plyn

Zlidovělé úsloví - že se nevyplatí dávat všechny vajíčka do jednoho košíčku – zatím ani trochu nezastaralo. Dosud nacházelo široké uplatnění v managementu prevence ztrát, nabádalo nás k diverzifikaci osobního portfolia finančních rezerv. Prostě abychom všechny nastřádané peníze nespořily do jedné slamníkové matrace. S nadcházející zimou tato lidová moudrost objevuje svůj nový význam, v energetice a provozní bilanci domácností. Nabádá nás, že při vytápění se sázka na jistotu plynu nemusí vyplatit. A že by nebylo úplně od věci mít doma k dispozici ještě nějaký další záložní zdroj, minimálně pro vytápění.

Základní fakta jsou zhruba taková: země EU dováží plyn z Ruska. Některé méně, jiné více. Zrovna Česko ale patří k těm zemím, které jsou na dovozu plynu z východu silně, ze 75 %, závislé. Z celkového objemu Českem odebraného plynu jde 25,8 % do 2,6 milionu domácností. Aby se v nich tento plyn v 66 % proměnil na teplo (využívá se na vytápění), 22 % jde na ohřev vody a 12 % na vaření. Odborníci i politici nás sice setrvale ujišťují, že plyn byl, je a bude. Otázkou nicméně zůstává, za kolik. A tudíž, jestli si ho vůbec budeme moci dovolit. Je to problém, který nyní řeší 42 % ze 4,5 milionu českých domácností.

Trochu to připomíná hlášku, připisovanou Thomasu Edisonovi. Jen obrácenou. Ten si pro lidi přál elektřinu natolik levnou, aby si svíčky mohli dovolit pálit jen bohatí. S plynem jsme teď v podobné situaci, vytápění plynem se evidentně stává záležitostí movitých, kteří na to budou mít. Ti ostatní musí hledat alternativu. Jaké se nabízí? Je jich celá řádka, což by mohlo vypadat jako dobrá zpráva. Ale není. Jejich cena, náklady spojené s pořízením, jsou momentálně na hranici toho, co si průměrná česká domácnost může, tedy spíše nemůže, dovolit.

Adaptace celé domácnosti na nové zdroje energie, nebo alespoň proměna modelu vytápění, je totiž dlouhodobou investicí. Proto nikdy ve srovnání s náklady „na jednu zimu“ nevyjde levněji. Když se nám ale podaří odhlédnout od jedné zimy? Hned začne vyčíslení výdajů za nové vytápění vypadat rozumněji. Ne o moc, ale lépe. Jako skutečná investice do budoucnosti. Možná zelenější, rozhodně ale nezávislejší.

Jak už to tak ale bývá, výhledy do budoucnosti, jasnovidectví a věštění z křišťálové koule nám s rozhodováním moc nepomáhají. Může být, že za rok bude plyn z východu zpátky, v cenách loňského roku. Může být, že se kohouty plynovodů utáhnou úplně. A možná právě tahle setrvalá nejistota je tím nejlepším argumentem, proč velkou investici do nových zdrojů raději neodkládat.

Propočítávat novostavbu na širší spektrum zdrojů energie se ještě do letošního února mohlo zdát bláhové a penězi mrhající, ale nyní se ukazuje, že pestrost může být docela úsporná. Ti, co vsadili na diverzitu energetického mixu, se zimy – a to ani příštích zim - bát nemusí. Šlápnout do toho a pořídit si teď alternativní zdroj (aspoň vytápění) znamená přestat se užírat nejistotou. I když zadarmo to rozhodně nebude.

Prvním krokem, bez něhož hledání nového zdroje nedává ekonomicky smysl, je izolace, respektive zateplení domácnosti. Bez zateplení je řešení úspor stejné marné, jako kdybyste chtěli zabránit katastrofě přetékající vany s hadrem na podlahu, aniž byste otočili prve kohoutkem, z něhož teče voda. Bez zateplení vyzískané teplo ztrácíte. Se zateplením můžete ušetřit až 50 % odběru/spotřeby. I kdybyste měli zůstat na hříšně drahém plynu, půjde úspora zateplením znát. Co to obnáší?

Ideálně zateplení fasády, střechy, výměna oken, vstupních dveří. Izolace prahů, zafoukání stropních dutin, zateplení stropů. Prostě uzavření vnější obálky domu. Teplo, které vyrobíte, vám zůstane. A aby se v tom dalo dýchat, hodí se – v už zateplené a zaizolované domácnosti – například rekuperační jednotka. Systém, který bude točit čerstvý vzduch bez ztráty tepla. Přesněji: zvenčí přiváděný vzduch v rekuperační jednotce přebírá teplo z odváděného vzduchu, a tak minimalizuje tepelné ztráty.

Pořád ale zbývá vyřešit, odkud se to „teplo“ vezme. Můžete topit elektřinou. Při dobře nastaveném tarifu to může být i trochu výhodné, ale chce si to dobře propočítat. Pokud máte velkou spotřebu energie, nebude to určitě ideální, obzvláště při současných cenách elektřiny. Elektrokotle přitom nejsou (až tak) drahé na pořízení, nepotřebují náročný servis a revizní kontroly, nemusíte kvůli nim budovat komín na odvod spalin. Berte je jako instantní řešení situace, když se nebude nabízet lepší řešení. Zajímavé začínají být, když například disponujete solární střešní elektrárnou a bateriovým systémem. Ale to už je opravdu hodně výdajů najednou.

Výrazná jednorázová finanční zátěž se pojí i s pořízením tepelného čerpadla. Jenže pak už je to jen samá chvála: nízké provozní náklady, minimální nároky na obsluhu, vysoká účinnost. V zimě s ním vytápíte, v létě chladíte (pochopitelně, ve vazbě na to, jaký teplotní výměník zvolíte). Do 8-10 let máte peníze zpátky, a nezmrznete. Nevýhodou je, že adaptace na tenhle zdroj – jeho osazení a instalace – je poměrně časově náročnou záležitostí.

Menší výdej, ale více práce s obsluhou. To je kotel na biomasu. Topit v něm se dá ledasčím (pelety, kusové dřevo, štěpka), ale chce to mít stabilní zdroj paliva a také prostor, kam ho naskladnit (kotel i palivo). Ceny dřeva pochopitelně také rostou, ale s cenami za elektřinu nebo plyn se to moc porovnávat nedá. Chce to vhodně rozvrhnout a spočítat váš „rozpočet energií“ – velikost domu, objem vytápěného prostoru, množství ohřívané vody. A podle toho vybírat takový kotel, který váš provoz utáhne. Zajímavou alternativou, spíše doplňkem různých strategií, mohou být krby a kamna na dřevo.

Přímotop je fajn, učiní jednu prochladlou místnost komfortně vyhřátou. Ale v zásadě nevyřeší váš problém s teplem, jeho ztrátami z nezateplené domácnosti a už vůbec ne s náklady na energie, protože jeho provoz není zrovna levný. Spíše dočasným řešením je i pořízení elektrického sporáku, elektrické plotýnky. Ponechává vám možnost vařit i bez plynu, ale je to nepohodlné, pomalé. A navíc tím šetříte na tom nejmenším dílku spotřeby, takže úspora úplně patrná nebude.

Topit uhlím? Ze zákazu provozu neekologických kotlů jsme se nyní (až do roku 2024) vysmekli. Ale není to na věčnost, a uhlí k nám v nemalé míře směřuje ze stejných končin, jako plyn. Takže to není jistota, o kterou bychom se do budoucna mohli opřít.

Tepelné čerpadlo zhruba za 100 000 (od 30 do 450 000), elektrokotel za 30 000, kotel na biomasu za 50 000 a u briketového až 180 000 korun. Zateplení střechy 80 000, zateplení celého domu od 200 do 500 000. Jsou to sumy, které jsou pro našince až astronomické.

Na druhé straně, pokud nechcete nebo opravdu nemůžete investovat do zateplení a nového zdroje vytápění, řešením zůstávají dva svetry na osobu, s pořizovací cenou v řádu stokorun. Volby se blíží, a proto to nikdo nechce říct nahlas, ale o teplo ve vlastní domácnost, pokud ho opravdu chcete, se musíte postarat sami.

Jen pro srovnání – švédské zimy jsou docela fenomén - a přesto tamní domácnosti vytápí na průměrných 18°C. Ve Skotsku a Anglii pak na 16° a 17° C. Možná by tedy postačilo, kdybychom přes zimu vystoupili z komfortní zóny tropického skleníku, a utáhli kohout vlastní spotřeby. Alespoň než našetříme na nějaký alternativní zdroj pro vytápění.

Zdroj: olomouckydenik.cz