Přírodní kámen v interiéru dnes řadíme k nejluxusnějším materiálům. Například kamenná kuchyňská deska se může v závislosti na velikosti plochy vyšplhat až na částky mezi 100 a 200 tisíci korun. Pokud je kombinována i s obkladem stěn za pracovní plochou a leštěný kámen použijeme třeba i v koupeně, můžeme sáhnout i po větších sumách. Nejčastěji najdeme v interiérech kámen obkladový a případně kamennou dlažbu, byť třeba jen na dvou metrech čtverečních před krbem. Jak kámen v interiéru udržovat?
Z kamene může být pro interiér vyrobeno třeba i umyvadlo, vana, fontána, schodiště, stolek, vnitřní i venkovní parapety, dekorativní předměty a umělecká díla – sochy, plastiky, … Stejně široké využití přitom najde kámen i v exteriéru, kde může navíc působit jako neopracovaný solitér ve skalce a na dalších místech.
Nabízeny jsou dokonce druhy kamene s vyšší odolností než má beton. Přesto je ale kámen náchylný na poškození. Jeho struktura je totiž pórovitá. Vždy musíme především respektovat konkrétní druh kamene, jeho vlastnosti, způsob použití a případnou povrchovou úpravu.
Nabízeny jsou dokonce druhy kamene s vyšší odolností než má beton. Přesto je ale kámen náchylný na poškození. Jeho struktura je totiž pórovitá. Vždy musíme především respektovat konkrétní druh kamene, jeho vlastnosti, způsob použití a případnou povrchovou úpravu.
Čistící prostředky pro kamenné povrchy
Čistící prostředky určené pro přírodní kámen neobsahují mýdla, jelikož mýdlo vytváří na povrchu kamene šmouhy. Po použití čistícího přípravku neobsahujícího mýdlo je však i přesto třeba odstranit po něm stopy důkladným umytím. Existuje řada čistidel na kámen, kdy jednotlivé přípravky respektují chemické šložení a další vlastnosti konkrétního druhu kamene.Je důležité, aby konkrétní přípravek vyčistil kámen rychle a bez fleků a skvrn. A pozor, je též důležité vědět, jakou impregnací (pokud vůbec) byl povrch kamene ošetřen. I druh impregnace se liší podle druhu ošetřovaného kamene. Některé čistící prostředky pak lze použít i na umělý kámen, čili imitaci kamene vyrobenou z betonu. Liší se typy přípravků také pro lesklé (leštěné) a hrubé kamenné povrchy. Některé přípravky dokonce zvyšují lesk leštěného kamene, nebo obnovují zašlý lesk. Čistící prostředky odstraňují z povrchu a pórů kamene obvyklé nečistoty. Přípravky je nejčastěji třeba ředit vodou v poměru odpovídajícím stupni znečištění.
Nejagresivnější čistící prostředky obsahují kyseliny a jsou vhodné pro silnější až extrémní znečištění kamene, ale i keramických obkladů a dlažby, oceli, hliníku a dalších materiálů včetně třeba sanitární keramiky.
Pokud není obkladový kámen leštěný, lze jej renovovat za pomoci tlaku vzduchu a abraziva. Ovšem jde o postup, který je velice nevhodný právě v interiérech. Běžně se takto obnovuje vzhled, ale i protiskluznost vnitřních a venkovních kamenných schodišť a venkovních kamenných neleštěných obkladů. Mnohdy je to jediná možnost, jak z pórovitého materiálu dostat nečistoty, respektive obnovit zanesené póry a vytvořit nové.
Nejoblíbenější druhy kamene v interiérech
Žula
Žula (granit) je velmi odolný a tvrdý materiál. Jde o hlubinnou vyvřelou horninu, která vzniká krystalizací magmatu. Jejími dominantními horninotvornými minerály jsou draselné živce, křemen, plagioklas, slídy, amfibol, pyroxen a další. Žula je nejčastěji zbarvena do šedé či modrošedé barvy. Odstínů je však známo mnohem více.Žula odolává vysokým teplotám a proto je vhodná k použití v podobě kuchyňských pracovních desek. Můžeme na ni libovolně odkládat horké nádobí, nepoškodí ji totiž ani teploty okolo 250 oC. Odolává přitom i běžným kyselinám, které v kuchyni používáme (například ocet). Žula má po celou dobu své životnosti neměnnou strukturu a barevnost.
Kromě využití v podobě kuchyňských pracovních desek jsou též běžné žulové obklady krbů, žulové dřezy, vybavení koupelny, parapety, obklady schodišť, obklady a dlažby vůbec a další prvky.
Jelikož není žula náchylná na kyseliny (stejně jako křemenec, čedič, břidlice), můžeme její povrch vyčistit i agresivnějšími prostředky s obsahem kyselin. V zásadě mmůžeme použít jakýkoli běžný čistící prostředek. Ale pozor, žula nemá ráda abrazivo, proto se musíme vyhnout prostředkům s obsahem písků.
Mramor
Mramor je na rozdíl od žuly měkčí a snazší je tedy i jeho opracování. Nejčastěji jej najdeme v podobě obkladů, dlažby, parapetů a dekorativních předmětů. Jeho povrch je nasákavý (větší pórovitost) a proto mramor vyžaduje povrchové ošetření impregnací a následně lakem. Teprve po takové úpravě nebude mramor pohlcovat mastnotu a jiné nečistoty. Sníží se i riziko poškrábání materiálu. A pozor, mramor je na rozdíl od žuly velice náchylný na působení kyselin (ocet, šťávy, víno, mléko, …). Nejlepší je běžná údržba mramoru vodou, případně Ph neutrálními čistícími prostředky.Nejvíce náchylné jsou na znečištění mramorové kuchyňské pracovní desky (proto je upřednostňována žula) a podlahová dlažba. Dlažbu čistíme vysáváním či zametáním, její lesk pak můžeme zvýšit pastou s obsahem parafínových a syntetických vosků, případně vosků palmových. Mycí přípravky na mramor obsahují polyetylenové vosky, jejichž předností je mytí a obnova lesku zároveň.
Onyx pro luxusní interiéry
Onyx je polodrahokam, čili sedimentární kámen. Je nabízen v mnoha barevných tónech (hnědá, bílá, med, rudá, modrá, zelená, …). Každý onyxový blok má odlišnou intenzitu odstínu, žilkování, velikost zrna a stupeň krystalizace. Onyx je navíc s velkou oblibou prosvětlován. Proto nachází časté uplatnění jako prosvěcovaný obklad. Onyx je vhodný také k výrobě umyvadel, desek stolů a stolků, obkladů stěn, sloupů, … Běžně se s ním obkládají i vany.Onyx je stejně jako mramor vhodné ošetřit impregnací a lakem. Při údržbě Onyxu si vystačíme se suchým čistým hadříkem. Příliš se nedoporučuje použití Onyxu v podobě dlažby. Je-li tomu tak, bude impregnace nezbytná.
Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com