Jak poznáte, že se jaro překlápí v léto? Další etapa zahradnického roku o sobě dává vědět kakofonií řevu motorových sekaček, pištivým vrněním křovinořezů a svistem těch elektrických strunových kos, linoucích se ze zahrad. Pro jejich zvířecí obyvatele je to zvuk blíží se pohromy. Jak jí zabránit?
Sekání trávy, ať už opodstatněné či nikoliv, se prostě stalo malým národním sportem. A poměrně velkou katastrofou pro obojživelníky, hmyz, drobné savce. S tím, jak se venkovská krajina stále intenzivněji zemědělsky obdělává, nachází mnoho druhů organismů náhradní domov na našich zahradách. Moc možností, kam jinam jít, už nemají. Ale ani v tomhle náhradním bydlení nemají klid. Protože sekáme často, důkladně a ve velkém. Takže tím zhusta sami píšeme poslední kapitolu o kolapsu života ve volné krajině.
Dá se to tomu nějak předejít? Jistě. A je to vlastně docela snadné, navíc toho moc dělat nemusíte. Stranou teď ponecháme obvyklé výtky a poznámky. Třeba jako nesekejte vůbec, v suchém létě to stejně nemá smysl / radši si vysaďte místo trávníku louku. A podíváme se na to, jak, když už tedy musíte sekat, to dělat s co nejmenším dopadem na životní prostředí. Berte to spíš jako mix vhodných přístupů, které můžete různě kombinovat. Základem je samozřejmě prevence a ochota s tím něco dělat. A také dopředu vědět, jestli se na vašem pozemku nějací živočichové nachází.
)
Jsou tam, i když je nejspíš nevidíte
To nejlépe zjistíte průběžným pozorováním. Existence ropuchy nebo skokana, slepáše, na zahradě se dlouho neutají, užovku nepřehlédnete a raritu v podobě čolka také ne. Rozdíl mezi hryzcem nebo hrabošem také poznáte, ježka neminete. Podobné je to se „zajímavými“ brouky, například velkými tesaříky, lučními koníky anebo s motýly a případně včelami samotářkami či vážkami. Mimochodem, přítomnost všech těchto živočichů je dost přesvědčivým signálem toho, že si jako zahradník počínáte ve vztahu k přírodě velmi dobře. Tak si to nepokazte.
Na vaší zahradě ale bude nejspíš živo, i když tyhle zvířecí špeky nepozorujete. A je třeba na to dát pozor. Před sekáním projděte celý úsek, který hodláte pokosit. Nebojte se tu a tam hráběmi nebo smetákem zvednout trávu. Dost zásadní jsou úseky podél okrajů a lemů trávníku či louky, na přechodovém území je nejvíc živo. Jde o to vyplašit a odehnat včas všechny, kteří by mohli padnout za oběť vaší sekačce. Prohlídku zkuste den předem, a podruhé pak před samotným začátkem sekání.
)
Metoda a čas jsou podstatné, nesekejte všechno naráz
Pro sekání si vyberte dobu, kdy přítomnost živočichů není úplně pravděpodobná. Na prosluněném trávníku v horké poledne nejspíš žáby nezavítají. Zvířata vůbec nejčastěji aktivují časně zrána a na večer, když padne rosa. Tehdy tedy prosím nesekat. V průběhu dne se pak obyvatelé trávníku z řad obratlovců obvykle přesouvají k zastíněným místům při okrajích, kde je pak zapotřebí dávat větší pozor. Tam, kde je tráva vyšší, je i pravděpodobnější výskyt hmyzu. Opatrně prosím.
Následující rada je opravdu zásadní: nedělejte celou práci najednou. Sekejte mozaikovitě, ploškovitě, postupně. U malé loučky nebo trávníku to vypadá jako zbytečné dělení práce, rádi byste měli hotovo a odškrtli si jeden úkol jako splněný. Ale spěch se nevyplácí. Půlku dnes, a druhou za týden (nebo za dva?), co říkáte? Výhodou takového přístupu je, že třeba zrovna hmyz vaši zahradu nemusí úplně opustit. Stáhne se do neposečené části, a pak znovu nalezne úkryt v té požnuté, která se už vzpamatovala.
)
Není kam chvátat, vám o život nejde
Sekejte pomalu, nespěchejte. Zvýšíte tím šance na útěk těch, kteří se z trávníku nebo louky zatím nestáhli. Nesekejte na nízko. Deseticentimetrový pažit od pěticentimetrového sestřihu okem skoro nerozeznáte, ale pro živočichy držící se při zemi je to skutečně podstatný rozdíl. Takříkajíc mezi životem a smrtí. Prostě sekejte tak, jako by v trávníku bylo něco živého, a vy to nechtěli zahubit. Záleží i na technice. Postupné sekání od středu k okrajům, nebo postupně z jednoho konce zahrady na druhý, má také svůj význam. Dáváte čas všem okolo, aby se stáhli, a ponecháváte jim otevřené únikové cesty.
Při sekání nepokukujte po opalující se sousedce, ale po tom, co se odehrává před břitem vašeho žacího stroje. Jednak si ušetříte odpal kamene na opalující se sousedku, a možná tím zachráníte nějaké zmatené zvíře. Zvlášť obezřetní buďte při vyžínání okrajů a tam, kde trávník či louka přechází v okrasný záhon. Nejspíš se tam bude někdo schovávat.
)
Posekanou trávu nechejte ležet
Máte posekáno? Dobře. Nechejte posekanou trávu na místě. Ideálně několik dní. Hrabat byste ji museli stejně, a tak úplně nezáleží na tom, kdy to uděláte, ne? Plyne z toho užitek pro vás. Posekaná a na místě ponechaná tráva zadrží vlhkost v půdě, neotevře prostor plevelům a přímo podpoří regeneraci celého trávníku. A samozřejmě, poskytne úkryt těm, kteří jsou teď bez domova anebo nestačili utéct. Posekaná tráva je bude také krýt před predátory. Dělejte „schůdky“. To znamená, že podél okrajů sekaného trávníku nebo louky ponecháte trávu o vyšším vzrůstu. Znovu tím prospíváte trávníku, bráníte expanzi plevelů. A pomáháte přírodě.
Je třeba chápat, že to není jen váš trávník, a jeho jediným obyvatelem není zelená tráva. Zvýšená opatrnost je na místech, které se nachází blízko potoků, mokřadů, tůní, případně kolem křovin a stromů. Pohled se strunou posekaného ježka nebo rozsekanou žábu není nic hezkého. Sekání zahrady pro krásu nemusí skončit masakrem, když jim dáte šanci aspoň utéct.
)
