Hortenzií není nikdy dost! Dopřát si je v zahradě a okolo chaty můžeme v různých barvách, nejlépe pak samozřejmě v krásné modré, pokud je půda dostatečně kyselá. Hortenzie přitom lze snadno množit řízkováním, takže se o jejich počet a s tím spojené nutné investice nemusíme vůbec obávat. Hortenzií můžeme mít dost a zadarmo.
Džbán na vodu i princezna Hortense de Nassau
Název hortenzie (Hydrangea) vymyslel botanik Grovinius již v roce 1739. Tenkrát mu její kvítky připomínaly džbánky na vodu, a tak zkombinoval latinské slovo hydro (voda) a angeion (džbán), čímž vzniklo slovo hydrangea. Ovšem právě asociace vody měla u hortenzií i praktický důvod, tato květina totiž potřebuje mnoho vláhy, nesnáší suchá stanoviště. Pár let poté pak botanik Philibert Commerson překřtil hydrangeu právě na hortenzii podle jména ženy, do které by zamilován. Prý to byla princezna Hortense de Nassau, víc se o této lásce neví a víc neříkají ani domněnky. A jméno hortenzie již zůstalo v mnoha jazycích, stejně jako oficiální latinské Hydrangea.
)
Hortenzie (Hydrangea) jsou velmi zdobné okrasné keře, které i když vymrznou, obvykle na jaře vyrazí ze země novými výmladky. V zahradách a parcích nadělají velkou parádu, když vykvetou, nevypadají však vůbec špatně ani jejich listy (obzvláště hortenzie velkolisté), a když nadzemní části uschnou, mohou zdobit zahradu dlouho do zimy. Prodávají se dokonce i popínavé kultivary. Stejně tak krásně vypadají jejich květenství sušená, která přes značné množství drobných kvítků i dobře drží pohromadě. Jsou proto velmi oblíbená do suchých aranží.
)
Mezi druhy hortenzií nejčastěji pěstované v České republice patří hortenzie latnatá (Hydrangea paniculata), hortenzie stromkovitá (Hydrangea arborescens) a liánovitě rostoucí hortenzie řapíkatá (Hydrangea petiolaris). Hortenzie se uplatní hlavně jako efektní solitérní krásky, některé však lze vysadit i do větších skupin. Hortenzie popínavá je pak použitelná jako pnoucí i jako půdokryvná dřevina.
)
Pěstujeme hortenzie
Pěstovaným hortenziím se nejlépe daří na přistíněnějších stanovištích, za dostatku vláhy ale některé druhy snesou i přímé slunce. Všechny druhy jsou citlivé na vápník, prospívají nejlépe v kyselejších půdách a také se v kyselé půdě krásně vybarvují jejich květy. Typické modré zbarvení květů je obvykle znakem ideální půdy. Ta by navíc měla být humózní a dostatečně vlhká, ale nepřemokřená. Vhodné je přidávat rašelinu, lesní hrabanku z jehličí a navrch jako mulč také dřevní drť či štěpku, nejlépe se směsí kůry.
Promrzání nejlépe odolávají hortenzie stromkovité, ostatní druhy vyžadují chráněné stanoviště a lehký zimní zákryv například z chvojí. Na podzim či na jaře je dobré hortenzie prořezávat, záleží však na druhu a vývoji květenství, tedy době vývoje základů květů. U některých druhů rostliny nakvétají již na sklonku léta a pokud bychom provedli podzimní či jarní řez, rostliny by již v tomto roce nekvetly (např. hortenzie velkolistá). Ovšem hortenzie kvetoucí na nových výhonech naopak citlivý řez ocení a tvorbu květů jím podpoříme (např. hortenzie latnatá).
Pokud pravidelně neprší, hortenzie vyžadují pravidelnou a hojnou zálivku, obzvláště pak na slunných stanovištích.
Množíme hortenzie řízkováním
Množení hortenzií se provádí zásadně řízkováním. Nejlépe na jaře za teplot okolo 15 °C, některé zdroje však uvádějí, že je vhodný i červenec, načež je třeba vysazené řízky držet v chládku a stále dostatečně zalévané. Pravda je taková, že jarní řízky odebíráme v podobě mladých kořenových výhonků (výmladků), načež je vložíme do směsi rašeliny a písku a řádně zaléváme.
)
Nejdříve si připravíme pěstební substrát, ideální je směs písku a rašeliny v poměru 1 : 1. Směs nasypeme do menších plastových květináčků a pustíme se do odběru řízků. Kromě kořenových výmladků můžeme také po ránu, kdy jsou rostliny ještě plné vláhy, získávat bylinné řízky řezem pod úhlem 45 stupňů a to tak, aby na každém řízku zbyla tři očka a svrchní dva lístky. Aby řízek rychle zakořenil, ponoříme jeho řeznou plochu do stimulátoru růstu. Obecně platí, že kořenové výmladky odebíráme na jaře a odběr řízků řezem provádíme později, tedy až v červenci a srpnu.
)
Bylinné řízky se odebírají z nových nekvetoucích a polovyzrálých výhonů. Slabé a již dřevnaté výhony nám nezakoření. Kromě hortenzií takto množíme třeba i komuli davidovu, dřišťály, brsleny, fuchsie a ibišky. Bylinné řízky nikdy nevkládáme do výživné zeminy, kde většinou nezakoření. Pokud by bylo chladné léto a venku by byla v noci zima, řízky necháme zakořenit doma v teple.
Řízek vysadíme do směsi rašeliny a písku tak, že uděláme v květináčku výsadbovou jamku a do ní umístíme řezem odebraný řízek šikmo, samozřejmě vždy řeznou plochou dolů a dvěma lístky vzhůru. Očka musí též zůstat nad substrátem. Poté řízek zasypeme zeminou, přitlačíme a zalijeme. Zahradníci doporučují řízek přiklopit skleničkou nebo uříznutou PET lahví, čímž vznikne miniaturní pařeniště, které občas odklopíme. Po třech až čtyřech týdnech již kořenící řízky přesadíme do menších květináčů s kyselejší humózní zeminou. Vysadit ven pak můžeme sazenice již na podzim, nezbytné ale bude zakrytí před mrazem. Určitě neuděláme chybu, když sazenice zazimujeme a vysadíme ven až na jaře. Je prostě vždy a jen na nás, jak dlouho budeme sazenice držet v mobilních nádobách. Klidně až do další sezóny, ale zazimované.
)
V případě jarního odběru kořenových výmladků dáme nejprve do květináčku jen trochu substrátu, výmladek opatrně uložíme kořínky dolů, zasypeme substrátem a jemně přitlačíme, pozor, kořínky jsou velmi křehké, musí se s nimi zacházet opatrně. Kořenové výmladky jsou vlastně prýty, které vyrostly z adventivního pupenu na kořenu. Nakonec zalijeme, sazeničku udržujeme ve vlhku a necháme několik týdnů v klidu. Poté můžeme sazenice přesadit do zahrady.
Jak při odběru řízků řezem, tak u kořenových výmladků poznáme, že se řízkům daří, pokud jim raší nové lístky. Při přesazování na stálé stanoviště musíme opět dát dobrý pozor na křehké kořínky. Nejlepší bude sazeničky zalít, chvíli počkat a pak přesadit i s kořenovým balem. Dalším řešením jsou květináčky, které se v půdě rozloží a ještě rostlinu pohnojí. To je vůbec nejšetrnější způsob přesazení (vysazení) na finální stanoviště.
)
Zbarvení hortenzií
Byť si zakoupíme sazenice konkrétních barev květů, jejich zbarvení se přesto může měnit podle složení půdy. Jednoduše řečeno, v kyselých půdách jsou květy hortenzií zbarvené do modra a v půdách, které jsou neutrální až mírně alkalické spíše do růžova. Důvodem modrého kvetení v kyselých půdách je zvýšený výskyt iontů hliníku.
)
Vybrané druhy hortenzií
- hortenzie velkolistá (Hydrangea macrophylla)
- hortenzie latnatá (Hydrangea paniculata)
- hortenzie popínavá (Hydrangea petiolaris)
- hortenzie Bretschneiderova (Hydrangea bretschneideri)
- hortenzie drsná (Hydrangea aspera)
- hortenzie dubolistá (Hydrangea quercifolia)
- hortenzie kosmatá (Hydrangea heteromalla)
- hortenzie odlišná (Hydrangea anomala)
- hortenzie Sargentova (Hydrangea sargentii)
- hortenzie srstnatá (Hydrangea hirta)
- hortenzie stromkovitá (Hydrangea arborescens)
- hortenzie zákrovnatá (Hydrangea involucrata)
Jinak ale rod hortenzie zahrnuje přibližně 73 druhů. Nejvíce jich roste ve východní Asii, z toho v Číně 33 druhů, z nichž je 25 endemických. Několik druhů též roste i v jihovýchodní Asii a v Americe. V Evropě není žádný druh hortenzie původní, všechny k nám byly dovezeny. Některé druhy hortenzií mají navíc neustálenou taxonomii, třeba Hydrangea petiolaris je někdy uváděna jako Hydrangea anomala subsp. petiolaris, Hydrangea bretschneideri pro změnu jako Hydrangea heteromalla 'Bretschneideri'.
Zdroj: mendelu.cz, wikipedia.org, ČESKÉSTAVBY.cz, modernizahrada.com, ireceptar.cz
