Jak to zařídit, aby kočky nelovily ptáky a další živočichy

To, jestli skutečně budete chtít zamezit vaší kočce nebo kočkám v lovu, je přitom ten největší problém. Spoustě kočkomilných majitelů totiž přijde, že každý pokus omezit nějak svobodu rozmarů a volnost pohybu koček je v nepořádku, anebo rovnou zavání týráním jejich milovaných mazlíčků. Tady se ale hodí zmínit, že ochrana ptáků před kočkami je ve své nejhlubší podstatě ochranou samotných koček. Čtete dobře. Kočka, která neloví ptáky (drobné savce, hlodavce, ještěrky), je totiž v bezpečí. To si pochopitelně zaslouží vysvětlení.

Kočka je pro živočichy v zahradě pohromou (Foto: Shutterstock)

Položte si jednoduchou otázku: „Proč kočkám pořizujeme proti-bleší obojky a dáváme jim proti-bleší kapky za krk?“ To je jasné: Samozřejmě přeci proto, aby neměly blechy! A kde k nim asi tak přijdou? Kočka, která tráví čas jen v domácnosti, blechu nechytí. Nemá kde. Klíšťata? Posbírala je v trávě, ne na vašem koberci. A může být hůř. Onemocnění horních cest dýchacích, na které jsou kočky až překvapivě náchylné, chytí jen od dalších koček. Těch venkovních, se kterými se potkají při svých toulkách. Zlomené zuby, záněty tlamičky a dásní, zalomené drápky a pořezané packy?

Mnohé kočky domácí vlastně žijí celkem divoce (Foto: Shutterstock)

To jsou jen další zdravotní problémy, které si kočky doma neuženou. A co pravidelné odčervování a zbavování koček parazitů? Z misky nasypaných granulí k nim nepřišli. Když se nad tím zamyslíte, drtivá většina koček přijde ke svým úrazům a traumatům venku. Od broků v kožichů, přeraženou páteř po pádu z výšky, až po srážku s autem, to všechno jsou dost zásadní „nehody“, jež jsou důsledky jejich volného a nekontrolovaného pohybu venku. Jen pro zajímavost: Pokud už máte kočku, je velmi pravděpodobné, že jste dřív nějakou měli (a po téhle nejspíš budete mít další).

Zkuste tedy další otázku: Kolik z vašich koček, které si pamatujete, zemřelo, sešlo ze světa v klidu, řekněme na neduhy pokojného stáří? A kolik jich zmizelo beze stopy, odešlo a nevrátilo se ze svých toulek, sprostě zdechlo někde na ulici po srážce s autem? Jak často musel jejich bytí milosrdně ukončit veterinář, protože stav a vážnost poranění po návratu z neznáma nebyl slučitelný se životem? A tomuhle kontinuálnímu proudu rizik a následků, která na ně venku číhají, pak ještě drze říkáme láskyplná péče a zájem o jejich svobodu, volnost.

Vážně je to péče? Není to spíš dokonalá ukázka naprosté ignorance, nezájmu a ne-péče? Mimochodem, kde se vaše kočka nebo kočky nachází právě teď? Pokud zrovna spokojeně nevrní stočená v klubíčku na kanapi, velmi pravděpodobně netušíte víc, než velmi mlhavé „někde na dvoře, nejspíš na zahradě, venku…“. Kočka sice není dítě, ale tak nějak hlásek ve vašem svědomí tiše naznačuje, že tohle v pořádku není. Protože už víme, co mají kočky na svědomí a jak ohrožují živočichy v přírodě, je první krok k tomu, aby kočky nelovily ptáky vlastně jasný. První doporučení tedy zní: Zařiďte, aby vaše kočka domácí byla skutečně domácí. Doma.

Neradostné osudy ptactva vám přitom mohou být srdečně ukradené. Ale mít kočku takříkajíc v interiéru není důkazem nelásky k ní, ale právě projevem starosti a péče. Ven prostě nepatří. Ve své podstatě je masivně přemnoženým, plošně rozšířeným ekologicky nepůvodním invazním druhem. Je zvířecím ekvivalentem bolševníku, jedním z nejhorších škůdců na celém světě. Kdybyste doma chovali skutečného tygra, stejně volně jako kočku, zazvoní u vás veterinární zásahovka na popud k smrti vyděšených sousedů za pár desítek minut.

Kočka je o poznání menší tygr, ale pořád je to dravá šelma se vším všudy. Navíc se množí dost nekontrolovatelným tempem. Výmluva, že máte kočku volně, kvůli lovu myší v řadě případů (a u městských chovatelů zvláště) neobstojí. Protože místo stodoly nebo stáje máte garáž a suterén, a pytle obilí a ovsa v nich asi neskladujete. A v souboji kočka vs. potkan zpravidla vítězí potkan. Takže onen preventivní proti-hlodavčí servis, který kočky nabízí, přichází vniveč. A venku je máte nejspíš proto, že se o ně nemusíte starat. To ale opravdu není péče a starost.

Kočka domácí, která je dle návodu držená doma, nepřestane být šelmou. Utlumit její lovecké vášně, byť jen částečně, můžete. Hrajte si s ní. Ten fyzický trénink a nácvik lovu hrou kočky pudově potřebují. Koťata to učí jejich matka, zdokonalují si přitom motoriku pohybů. Je to pro ně skvělá zábava. Vy si se svou kočkou pravidelně nehrajete? A na co ji potom prosím máte? Jako chlupatou dekoraci? Kočky domácí ocení pohodu, ale stereotyp je nudí. Pořád ty samé granule na tom samém místě, to by vás taky přestalo bavit.

Proto není od věci kočky vést v interiéru k „lovu“ a aktivnímu vyhledávání potravy. Prostě více menších mističek s menšími porcemi, které se po bytě různě přesunují. Někdy bude hladovější, jindy úspěšnější a nakrmená. Její přirozenost tím vůbec nepopíráte, podporujete ji. Dopřáváte ji zdravou a plnohodnotnou stravu, jen v dělených dávkách. Všechno je v naprostém pořádku. Protože je obří chybou doma-kočky-domácí překrmovat. Chlupaté obézní polštáře tím jednak vyloženě neztratí chuť lovit, ale jejich jedinou kořistí bude nejspíš cukrovka, selhání ledvin, jater.

Šelmy mají být fit, a proto i v domácnosti potřebují inspirativní prostředí. Podporovat byznys prodejců kočičího nábytku úplně nebudeme, ale že budou zapotřebí nějaké průlezky, škrabadla, místa na zatnutí drápků a protažení je nasnadě. Kdo ví, třeba už si je kočky ve vaší domácnosti našly. Proplétání se mezi květináči na skříni, skrýše v knihovně a v koši na papír, cupování polštářů a závěsů: kočky v těchto volných disciplínách a zakoupených hračkách rozdíl nevidí. Inspirujte se třeba v textu Jak vyjít s kočkou v bytě a nebýt jejím neustálým otrokem.

Radikálním řešením říz a šmik obvykle nefandíme, ale u koček to jinak nejde. Měly by podstoupit kastraci. Pokud nezakládáte chov, je to jistota toho, že odpadne mrouskání, výkyvy nálad anebo nečekaná nálož nechtěných koťat. Nemusíte pak řešit jejich darování do dobrých rukou, zaplňovat útulky (víte, že kočka má jen 5 % šanci, že se z útulku dostane k novým majitelům?). Kastrace je efektivní cesta, jak globální kočičí problém dále nezhoršovat. Vedlejším výstupem zákroku je pak zpomalení a celkové zklidnění nálady koček, a výrazný pokles jejich zájmu o lov.

A znovu: pokud nechcete řešit, kde se vaše kočka pohybuje, nechcete mít kočku uvnitř domácnosti, nechcete si s ní hrát, servírovat jí krmení na různé pozice, nechcete investovat do zařízení kočky stimulujícího prostředí a nechcete ji nechat kastrovat… tak co vlastně chcete a proč kočku máte, když se o ni nechcete starat? Protože tohle všechno starost a zodpovědná péče je. Nebojte, jsou tu i potěšující zprávy. Jde to samozřejmě i trochu jinak, a kočka domácí nemusí zůstat stoprocentně a navždy uzavřená mezi čtyřmi stěnami.

Prvním, ne zrovna levným řešením, je tzv. catio. Termín je zajímavou cizojazyčnou složeninou slova cat (kočka) a patio (vnitřní dvůr). Prostě venkovní oplocený výběh, voliéra pro kočku. Tedy, voliéra bez ptáků, protože jemným pletivem či sítí neproniknou dovnitř a nestanou se kočičí hračkou. Může být buď stabilně přistavěná k domu, takže kočka do něj může oknem vyrazit, kdy se jí jen zachce. Případně může být mobilním prodyšným stanem, který postavíte a přesouváte po zahradě. Kočce domácí tedy neupíráte pohyb po venku, ale minimalizujete ztráty na lovených zvířatech.

K dostání, zvláště v zahraničí, jsou nejrůznější „elektronické a laserové“ klece, které kočkám (vybavených elektronickým obojkem) vymezují prostor, a pokud jej překročí, spouští se varovný akustický signál či vibrace. Je to ale dost podivné a kočky to do krajnosti stresuje, protože nepevné bariéry ignorují. S kočičími obojky se vůbec pojí dost kontroverzí. Ano, úspěšnost kočky ulovit ptáka, pokud se jí na krku houpe cinkající rolnička, klesá o 59 %. Jenže nalézt správně padnoucí obojek, na kterém se kočka vzápětí při venkovních hrách někde neoběsí na větvi, je kumšt.

A pak už je jedno, jestli je takový obojek elektronický nebo vysílající sonické ultrazvukové signály (které údajně vnímá kočičí kořist, ale nikoliv kočka). Funkčně lepší a efektivnější alternativou jsou kočičí límce. Pestrobarevné široké nákrčníky (kočičí hlava v nich vypadá jako na talíři), které se přimykají ke kočičímu tělu. Nebrání jim v pohybu a ve skocích, nezachycují se na větvích. A vypadají natolik příšerně a barevně, že kočka s nimi ptactvo nejspíš nepřekvapí. Experimentálně doloženo, úspěšnost lovu ptáků s kočičím límcem klesá o 80 %.

O zhruba 40 % pak klesá úspěšnost kočičího lovu, pokud je obléknete do kočičího postroje. Čím barevnější, tím pochopitelně lepší. Což nás přivádí k další variantě: procházky s kočkami na vodítku. Zní to podivně, ale prý to v závislosti na konkrétní kočičí nátuře občas možné je. Možná se vám budou sousedi smát, ale není důvod jim nejít příkladem. Pokud máte trpělivost, lze i kočky venkovní převychovat na kočky domácí, gaučové. Pomalým navykáním. Hodně vám přitom pomohou roční období: když začnete letos na jaře, a budete kočky postupně zvykat na pobyt v domácnosti, zimu pak ochotně stráví v teple, a příští sezónu už je to ven tolik lákat nebude.

Záleží jen na vás. Jako každý problém, i s kočkami lovícími ptáky jej můžete buď řešit, nebo k němu přispívat.

Pokud vám osudy milionů ptáků, ještěrek a malých savců nejsou úplně lhostejné, přidržte se aspoň maličkostí. Nevypouštějte své kočky ven v době, kdy ptáci nejvýrazněji aktivují. Tedy, v časných ranních hodinách a v podvečer. Ptačí život se tehdy probouzí, viditelnost je snížená a kočky se chtějí protáhnout lovem. Podobně se pak zdržte vypouštění koček ven po dešti. Ptáci se během něj totiž drží ve skrytu, a když doprší, snaží se dohnat zobáním ztracený čas. Jsou méně obezřetní, a kočkou snáze ulovitelní. Jinak obecně řečeno, kočka toulající se po nocích je o něco menší problém pro ptáky, než kočka toulající se ve dne.

Zdroj: ČeskéStavby.cz, https://phys.org/news/2018-09-cats-rats.html, https://phys.org/news/2010-10-bell-collars-cats-native-birds.html, https://www.youtube.com/watch?v=i8ygBgYosJs, https://www.birdsbesafe.com/