Nahradit trávník na zahradě květnatou loukou je mnohostranně dobrý nápad. Získáte mile estetický a autentický prvek stálých barev, navíc v tradiční druhové sestavě. Získáte pozornost opylovačů, kteří prospějí i dalším květinám a záhonkům. Ušetříte na benzínu v sekačce, vodu ve studni na zálivce.
S tím, že louka je vůči letnímu suchu odolnější, než pěstěný pažit nízce sestříhávaného golfového porostu. Důvodů, proč přejít z nudně dokonalého okrasného trávníku na louku, je dlouhá prostě řádka. A dost možná se trávníku nechcete vzdát jen proto, že vás baví „to všechno okolo“, ona činorodost, co se s trávníky a jejich údržbou pojí. I pro takové je přechod na louku dobrá zpráva. Protože ani ta se nezařídí jen tak sama. Není to bez práce, a aby byla opravdu povedená a funkční, je třeba do ní investovat trochu umu a energie.
)
Louka je levná, ale ne zadarmo
Je totiž jen mýtem (a také začátečnickou chybou) vysít loukou „jen tak“, do již zapojeného porostu trávníku. Úprava půdy předem je nezbytná, a ne zrovna skromná. Na výsev ji připravujete podobně pečlivě, jako produkční záhonky. Nejprve je třeba sejmout povrchový drn (což může být náročné asi jako rolování koberce anebo taky pořádná dřina) a poté půdu rozorat. Kameny a velké balvany stranou.
)
Tím jsme se trochu zahloubili, a proto je dobré přispět do odhalené plochy na zvrstvení kompostem. Ne jen tak ho volně rozprostřít, ale snažit se ho vpravit pěkně do půdy. Nejspíš dalším rytím. Přihodit můžeme i trochu hnoje, ale jinak s chemií umělých hnojiv šetříme. Rostliny na louce jsou skromné od přírody, a nadbytek živin by stimuloval k růstu plevele. S těmi si stejně ještě užijete zábavy víc než dost.
)
Na jaře i na podzim
Na jeden zátah je to opravdu dost námahy, a tak je začasté lepší si práci rozdělit v čase. Tedy: přípravu půdy zahájit na podzim, nechat místo pro louku dezinfikovat mrazem a na jaře už pokračovat v přednastaveném díle. Když už je vše hezky zapravené a vyhlazené do rovinky? Můžeme zahájit výsev.
To, jaké osivo si předtím vybrat, by vydalo na román. Obecně se ale snažte sáhnout po směsích odpovídajících skladbou místu a fytocenologii, ideálně pak po osivu certifikovaném. Abyste s chutí po přehnané exotice nedělali přírodě více škody, než užitku. Květinovou louku přitom vyséváme poměrně mělce, hlouběji než 0,5 centimetru pod povrch bychom se dostat neměli.
)
S výsevem se musí jemně
Důležitá je rovnoměrnost výsevu, tak, aby se nám někde rostlinky zbytečně nehromadily a nedělala se prázdní místa. Fintou ozkoušenou generacemi je smíchání osiva s jemným pískem. Tím zvýšíte „dostřel“ a zajistíte rovnoměrnost posypu, pokud sejete ručně. Je to vlastně takové solení, které vám s pískem neodfoukne vítr. Celé zapravení do půdy se pak realizuje jen zlehka, tažením hráběmi. A zahlazení můžete provést válcem, jestli jej máte. Nebo obyčejným prkénkem.
Obecně se pak, ve srovnání s trávníkem, vysévá velmi malé množství semen (vychází to i z jejich drobnosti). Obvykle se dává kolem 2-3 gramů semenné směsi na metr čtvereční. To je jako nic. Pro další body postupu je důležité, jak moc vám příroda a podnebí půjdou na ruku. Protože vysetá semena je zapotřebí zalít, a úplně nejlépe to zvládne takový vlahý jarní deštík. A když nezaprší?
)
Konev bez kropáče (i s kropáčem) a hadici nechejte být, jen jemně zavlažte. Abyste tu drobotinu nevyplavili. O tom, jak dobře to teď půjde, rozhodne vlhko a teplo. Proto se nedá jednoznačně říct, jestli byste výsev měli zahájit na samém konci března, v průběhu dubna anebo května. Počasí se totiž mezi regiony dost liší, a průběh aktuální sezóny též. Správná doba pro výsev je prostě někdy teď.
Plevele útočí! Je to v plánu
Co následuje dál? Ohromná radost z toho, že už se vám zelená. A to o dost rychleji, než psali v návodu. Po této vlně radosti pak přichází první zklamání. To, co začalo houfně vykukovat z načechraného podloží, jsou hlavně plevele. Jsou to druhy, který stačí ždibíček odhalené půdy, aby se uchytily. A proto se jim na vaší louce tolik zalíbilo. Luční květiny oproti nim do cíle vybíhají s pořádným hendikepem, a vzrůst jim trvá.
První sezóna je tedy o tom, že musíte plevele odstraňovat. Nikoliv rýpáním (to by bylo neúnosné a poškodilo by to i ty vyseté luční krásky), ale sesekáváním. Tím, že plevel nízce zakracujete, mu bráníte vyrůst a vysemenit. V tuhém konkurenčním boji by louka proti plevelům prostě neobstála. Nic si z toho nedělejte, tahle plevelná fáze je prostě součástí programu.
)
Další sezónu už to bude rozhodně lepší, a můžete se těšit i na první květy. Dost možná jich bude celá záplava. V dalších sezónách se už luční výsev plně etabloval, má rozrostlé kořínky a plevele mezi sebe už nepustí. Na vás bude jen tu a tam, do hluchých míst, dodat něco málo semen, aby se porost trochu oživil. To jen pro notorické trávníkáře, kteří si myslí, že louka je jen tak a bez práce. Než ji „rozjedete“, docela se zapotíte.
Ale pak? Už je to jen krása a zábava. K sekání a jeho správnému načasování jen doplníme: napoprvé sekáme až po odkvětu, což většinou vychází na červen/červenec. Neshrabáváme hned, ale necháme posekané vyležet. Proschne, a zbaví se semen zpět do půdy. Tím si šetříme práci s dosevem. A otavu, druhé sekání? To počká až na podzim.
)
Louka je výhra
Sekačku pak můžete klidně zamknout do kůlny, anebo prodat v bazaru. Na louce zastanete tu nejlepší práci s ruční kosou. Nedělá hluk, nečmoudí. A hezky se u toho protáhnete. Kolikrát? Tohle fitko si můžete dopřát 1x-3x do roka, ale častěji ne. A znovu: žádné hnojení, žádné postřiky. A většinou už je to naprosto bez zalévání. Květinová louka je prostě mile úsporné a přitom vzhledné řešení.
Kdo ji docení? Tedy, kromě těch, kterým není lhostejná příroda, opylovači na zahradě, švitořící ptáci? Především ti, kteří preferují podmanivě jemnou přírodní vůni rozkvetlé louky (jinak vodní na jaře, jinak v létě) před zápachem benzínu. Ti, kteří raději naslouchají bzukotu hmyzu, než svistotu křovinořezů.
Je ideálním nápadem pro pozemky, s nimiž si nevíme moc rady. Třeba proto, že jsou moc osluněné, jsou ve svahu, mají problémy s erozí. Hodí se tam, kde řešíme odplavování půdy, narušení půdního povrchu, nepříznivé mikroklima a prosychání. Rozrostlá louka a její kořenový systém totiž zvyšují vododržnost a vlhkost substrátu.
Oblibu je najde u těch, kteří už nechtějí běžet krysí závod s časem, být ve stresu z toho, že prší moc nebo že neprší vůbec - a proto jim vadne trávník. Ti, kteří nepotřebují obří arzenál techniky k tomu, aby udrželi na živu neudržitelnou iluzi golfového hřiště na vlastním zápraží. Zkrátka a dobře ti, co chtějí trochu zvolnit, nechvátat, nestresovat se a těšit se z malých radostí. Takoví, co se rádi obdivují a podivují pestrosti.
)
Pestrost pro každou zahradu
Pestrost květinových luk je totiž ohromující. Zatímco u trávníků si stěží vyberete odstín zelené, tady máte k dispozici celou paletu barev. Pochopitelně se hodí nechat se vést půdou a jejím složením. Je-li u vás sucho a chudě na živiny, zoufat si nemusíte. Chrastavce, chrpy, dobromysl, třezalky, kostřavy, hvozdíky, silenky, třeslice, šalvěje, budou rády i za málo. Půda výživnější a vlhčí si zase říká o zvonky, psárky, bedrníky, knotovky, rmeny, řebříčky, vlčí máky, ovsíky a srhy, kopretiny.
Trávníky si jsou navzájem podobné a vzhledově zaměnitelné, ale vaše květinová louka bude od počátku do konce originálem.
Další články na téma květinová louka
