Nejčastější poruchy plochých střech a střech s nulovým spádem se týkají zatékání právě tímto konstrukčním prvkem do dalších stavebních konstrukcí domu. Mnohdy si vystačíme s lokální opravou například klempířských prvků kolem ventilačních turbín a výlezů nebo oplechováním okrajů střechy, případně lokálními opravami hydroizolační vrstvy. Pokud však dojde k rozsáhlejším poruchám hydroizolace, nezbývá nic jiného, než sáhnout k rekonstrukci, při které je zároveň vhodné střechu tepelně izolovat. Pokud je to však možné, vystačíme si s pravidelnou údržbou v podobě drobných oprav. Pak na nákladné rekonstrukci ploché střechy ušetříme.
Kde dochází k nejčastějším poruchám plochých střech?
Nejčastěji dochází k poruchám plochých střech u starších panelových bytových domů. Četnost těchto poruch je daná množstvím staveb tohoto typu, které ještě čekají na svou rekonstrukci. Se stejným problémem se ale setkáme i u starších rodinných domů, kde je mnohdy v již nevyhovujícím stavu hydroizolace, která je svrchní vrstvou a není zrovna ideální jako vrstva pochozí. Příčin poruch může být víc – stáří materiálů, použití nevhodných materiálů nebo nekvalitně provedené práce.Pravidelná péče o plochou střechu
Na rozdíl od šikmých střech vyžaduje každá plochá střecha alespoň pravidelnou péči. Snadný přístup na plochou střechu je na rozdíl od té šikmé negativně vyvážen potřebou údržby. Mezi drobné opravy patří vyčištění ucpaného střešního svodu, údržba oplechování, které jinak rezaví a zabránění praskání střešního pláště vlivem působení klimatu, ale i nevhodného pocházení po střeše, která tomu není uzpůsobena (po eternitu bychom také nešlapali, proč to děláme zbytečně po nepochozích plochých střechách?). A pozor, v případě nové ploché střechy (rekonstruované nebo u novostavby) je nezbytné nezasahovat jakkoli do střešního pláště po dobu plynutí záruky, jinak zanikne možnost reklamace provedených prací a použitého materiálu.Drobnější poruchu hydroizolace poznáme podle skvrn na stropě posledního podlaží domu. V tomto případě je velmi problematické najít porušené místo. Voda se pohybuje po spádu často i značnou vzdálenost (i mnoho metrů), než si najde místo, kudy do stropní konstrukce zateče. Lokalizace příčiny je svépomocí téměř nemožná, v takovém případě je lepší přivolat odborníky.
Plochou střechu bychom měli kontrolovat alespoň dvakrát ročně, na podzim (před zimou, která nejvíce ohrozí celistvost střešního pláště a odhalí skryté nedostatky) a na jaře (právě po zimní zátěži). Nepříznivé počasí vůbec odhalí na pohled skryté závady. V zimě je navíc dobré pravidelně odstraňovat sněhovou pokrývku z ploché střechy. Mnohé starší domy nemají střechu dimenzovanou na kalamitní zátěž. Sníh a led je ze střechy nutné odstraňovat citlivě, abychom střešní plášť nepoškodili.
Na jaře a na podzim při preventivní údržbě čistíme okapové žlaby, vpusti a svody, odstraníme mech, kterému se na plochých střechách obzvlášť líbí, stejně tak i nálety rostlin. Pokud narazíme na viditelnou poruchu spojů, opět ji musíme odstranit. Vhodné je alespoň jednou ročně znovu natřít oplechování (pokud není z bezúdržbového materiálu – měď, ocelový plech s polyuretanovým povrchem, …). Při zjištění nutného zásahu do struktury pláště střechy vždy přivoláme odborníky, kteří mohou navíc odhalit i mnohem zásadnější skryté vady. Pokud je jen třeba proříznout boule, vrásky a zuby na ploše střechy, vysušit vodu pod nimi a natavit kusy asfaltových pásů, máme ještě celkem vyhráno (při nenáročné opravě lze použít i pásku ze samolepicí bitumenové fólie, lepenou s přesahem 3 až 5 cm). Pokud je však třeba kompletně opravit hydroizolaci, je nutné staré hydroizolační pásy odstranit, vyspravit podklad (vystěrkovat) a na povrch střechy natavit pásy nové (pokládáme novou hydroizolaci).
Na jaře a na podzim při preventivní údržbě čistíme okapové žlaby, vpusti a svody, odstraníme mech, kterému se na plochých střechách obzvlášť líbí, stejně tak i nálety rostlin. Pokud narazíme na viditelnou poruchu spojů, opět ji musíme odstranit. Vhodné je alespoň jednou ročně znovu natřít oplechování (pokud není z bezúdržbového materiálu – měď, ocelový plech s polyuretanovým povrchem, …). Při zjištění nutného zásahu do struktury pláště střechy vždy přivoláme odborníky, kteří mohou navíc odhalit i mnohem zásadnější skryté vady. Pokud je jen třeba proříznout boule, vrásky a zuby na ploše střechy, vysušit vodu pod nimi a natavit kusy asfaltových pásů, máme ještě celkem vyhráno (při nenáročné opravě lze použít i pásku ze samolepicí bitumenové fólie, lepenou s přesahem 3 až 5 cm). Pokud je však třeba kompletně opravit hydroizolaci, je nutné staré hydroizolační pásy odstranit, vyspravit podklad (vystěrkovat) a na povrch střechy natavit pásy nové (pokládáme novou hydroizolaci).
Modifikované asfaltové pásy
Na údržbu nenáročné jsou modifikované asfaltové pásy s povrchem upraveným posypem keramickým granulátem. Lze říci, že jsou téměř bezúdržbové, po třech až pěti letech se pouze natírají ochranným nátěrem (chrání izolaci před UV zářením). Ještě lepší situace nastala, pokud je vůči UV záření odolný samotný materiál. Reflexní nátěr se provádí na původní nátěr ochranný, který musí být v dobrém stavu. Při správné údržbě se tak prodlouží životnost původního nátěru až na trojnásobek životnosti nátěru reflexního.Asfaltové laky a tmely
Pokud se na povrchu střechy tvoří kaluže vody, je nevhodné povrchovou vrstvu natírat asfaltovými suspenzemi (pod vodou bobtnají a praskají). Vhodnější jsou pak asfaltové laky a tmely, čili stěrkové materiály, nebo je nutné asfaltovou suspenzi ještě opatřit ochranným nátěrem. Při nutnosti okamžitého havarijního zásahu pak lze použít modifikovaný asfaltový tmel. Ještě před provedením nátěrů je však nezbytné opravit stávající hydroizolaci.Syntetické stěrky
Použít lze i syntetické stěrky (na polyuretanové či polymetylmetakrylátové bázi) – v místech složitých detailů ploché střechy. Lze je kombinovat s asfaltovou izolací, případně i s konkrétními typy syntetických fólií. Syntetické stěrky je vhodné použít i při opravách teras, balkónů a lodžií.Rekonstrukce jednoplášťové střechy
Jednoplášťové ploché střechy je nutné při rekonstrukci dodatečně tepelně izolovat na horní povrch (původní tepelná izolace je nejčastěji z křemelínových desek či škvárobetonu). Poté se tato vrstva překrývá novou hydroizolací, hrozí zde vašak riziko prošlápnutí (izolační podklad je měkký) a jakýkoli přístup na střechu je v podstatě zamezen. Proto odborníci raději sahají po systému obrácené střechy. Původní krytina (nejčastěji hydroizolace) je opravena, ideálně vyměněna za novou, na ni je položena tepelná izolace, která je zasypána vrstvou kamínků, ale i na sucho položenou dlažbou. V takovém případě je nutné použít „nenasákavou“ tepelnou izolaci. Navíc ochráníme hydroizolaci před výkyvy teplot a dalšími klimatickými vlivy - je ukryta pod tepelnou izolací.A pokud střecha snese větší zátěž, je dokonce možné uvažovat o takzvané „střeše zelené,“ to je však už téma na další článek. Tepelná izolace se v takovém případě překrývá drenážní vrstvou (geotextilie a štěrk) a poté vrstvou zeminy (od 4 cm do 1 metru – podle typu zelené střechy, plánované výsadby a možné zátěže střechy). Zelené střechy jsou však extrémně náročné právě na podkladní hydroizolaci, její opravy jsou totiž nemožné.
Další možností izolace je nástřik polyuretanové pěny na střechu, která izoluje teplo (resp. chlad) i vodu. Vytvoříme souvislou vrstvu řešící i problémové detaily (výtahovou nástavbu, vyústění komínu, případně ventilační turbíny a podobně).