Cílem organické péče o trávník je vytvořit zdravé a udržitelné prostředí pro růst rostlin, bez použití konvenčních herbicidů, hnojiv a pesticidů. Udržitelnost je totiž dnes u kormidla. Ale dává smysl i v tomhle případě?
Začneme studenou sprchou. Tím, že na dobře udržovaném trávníku nic přirozeného a původního vlastně není. Je to plantáž složená z několika málo druhů travin, které s vynaložením velkého množství energie (od výsevu přes sekání, zálivku a hnojení), v daném místě uměle udržujeme. Trávník se bez téhle péče sám neudrží, nepřežije. Převálcovaly by jej jiné druhy vyšších rostlin. A proto už z principu na něm není nic udržitelného.
Tento prvotní střet s realitou – to, že žádný trávník vlastně není sám o sobě udržitelný - ale nikomu nebrání v tom, aby se snažil vytvářet trávník udržitelnější. Je to teď velmi módní záležitost, dělat věci tak nějak zeleněji a přírodněji. I když jsou přírodní asi tak jako masokombinát nebo ropná rafinerie. Udržitelný organický trávník, to prý z definice znamená trávník pěstovaný „bez chemie“. Což je samozřejmě další hloupost.
Chemie je totiž - s jistou nadsázku - úplně „všechno“ kolem nás. Když místo toho ošklivého granulátu z fabriky na hnojiva vysypete na trávník nadrcenou rybí kostní moučku, pořád ho hnojíte chemií. Trávník tím obohacujete o ten samý dusík, fosfor a krapet vápníku, jako kdyby to byl granulát z fabriky. Je to totožná chemie, jen v trochu jiném balení.
)
Namlouvat si, že jsme o něco lepší, přírodnější, ekologičtější a čistější tím, že nehnojíme (pořád ten stejně neudržitelný) trávník granulátem, zkrátka moc smyslu nedává. Ale budiž, překousneme ten dvojitý rozpor s realitou. Studená sprcha končí. Jdeme raději organicky hnojit udržitelný trávník, byť je to celé postavené na hlavu.
Nedávat víc, než je třeba
Organický - tedy průmyslovou chemií nehnojený trávník - má až nad očekávání mnoho společného se zdravým jídelníčkem. V krátkosti jde o to, aby se k rostlinám dostaly včas ty správné živiny, ve své pestrosti i vyváženém poměru. A aby se u toho omezil trávení zatěžující balast.
V tomto příměru je třeba chápat průmyslová hnojiva asi jako rychlovky z fast-foodu. Ty jsou tučné, přesolené, nezdravé. Zasytí krátce, je po nich brzy znovu hlad a žízeň, obsahují pramálo vitaminů. Zrovna tak běžná hnojiva, která jsou našlapaná močovinou, síranem amonným, dusičnanem amonným neumí nic moc jiného, než rychle uvolňovat dusík. A tím se rostliny na trávníku tláskají stejně, jako děti hranolky z fritézy a mořem kečupu.
)
Průmyslová syntetická hnojiva většinou sází na rychlý efekt zasycení, na spěšné doplnění živin. Zdaleka ne všechny z nich uvolněné živiny jsou ale plně využity. Část se vyluhuje do půdy, něco spláchne déšť, uvolní do atmosféry. Podstatný díl aplikovaného hnojiva tak mine svůj původní cíl – unikne do životního prostředí.
Anebo - to je ta druhá varianta - je pro rostliny natolik sytým pokrmem, že jej nedokáží zužitkovat. Ve výsledku tak syntetická hnojiva přináší trávníku více škody, než užitku. Tedy alespoň z pohledu těch, kteří bojují za udržitelnost organickým trávníkem.
Nedá se říct, že by ten pohled byl vyloženě zcestný. Velkým problémem syntetických hnojiv je skutečně to, že je využíváme až příliš často a v nesprávné koncentraci, k neprospěchu životního prostředí i onoho trávníku. Složitější to ovšem začíná být tam, kde víra v nadřazenost „organického“ hnojiva nad tím syntetickým nahrazuje zdravý rozum.
)
I organická hnojiva jsou chemie
Čím tedy nahradit prášek a granulát z fabriky na hnojiva, který má být ekvivalentem fast-foodu. Zdravějšími a vyváženějšími dietními alternativami, vyrobenými z kostí zvířat, peří, masa, sóji, vojtěšky.
Pro trávník jsou prý nejlepší „drůbeží“ kombinace, vyrobené ze slepičího trusu a péřové moučky. A také z různých masokostních mouček. Mají v sobě dostatek fosforu i dusíku. Vychvalována jsou organická trávníková hnojiva na bázi kukuřičného lepku, protože kromě výživy potlačují i klíčení a růst plevelů.
Úhelným prvkem péče o organický udržitelný trávník je snížit jeho závislost na umělých hnojivech. Což znamená podporovat všestranně zdravou půdu. Pokud je bohatá na mikrobiální život, dokáže plně podporovat růst kořenů trav, a ty jsou schopny si z půdy „vzít víc“. S dobrou mikrobiální faunou nemusíte tolik řešit provzdušňování trávníku, prostup vláhy ani výkyvy sucha.
)
Jak tedy nastartovat do akce ty mikrobiální breberky? Například zaléváním trávníků výluhem z kompostu anebo tzv. žížalím čajem. Obecně pak prospívá přídavek popela, biouhlu, v prašné i rozmáčené vyluhované podobě.
Aby to celé dobře fungovalo, musí mít půda to správné pH. Příliš nízké lze vylepšit aplikací mletého přírodního vápence, vysoké se dá trochu komplikovaněji snížit s pomocí síry.
To nejpodstatnější - a překvapivě nejsnazší opatření - se týká posekané trávy. V ideálním případě byste ji měli ponechat přímo na trávníku. Koneckonců, jsou plné přesně těch živin, které tráva potřebuje. Takže trávník a půdu pod ním necháte kanibalizovat hmotu, která se sečením vytvoří. Posekaná tráva se rychle rozloží, a nezpůsobuje prý zásadní komplikace v růstu. Ani prý tolik nepřispívá k tvorbě nevzhledných fleků nebo plísní.
Pokud si ale zakládáte na čistotě „učesaného“ trávníku, pak můžete zbytky trávy zkompostovat a výluh z ní pak využít při zálivce. Živiny tak alespoň touto cestou vracíte zpátky.
Proti plevelům můžete bojovat prostým včasným vyrýváním, ale třeba také s pomocí octa anebo zředěné mýdlové vody. Takže zase vlastně chemií – ale v jiném balení.
Když tomu chcete věřit
Organické přístupy k udržitelnosti trávníků mají své výhody.
Předně, snižujete pro sebe a své okolí expozici vůči chemikáliím. To docení děti i domácí mazlíčci, kteří by si na trávě chtěli pohrát. Z vašeho trávníku bude do životního prostředí unikat méně chemikálií do vod a půdy. Organická zálivka vás také nenutí, abyste se trávníku po aplikaci hnojiv vyhýbali a nešlapali na něj. Trávník si také přehnojením nespálíte. Tedy, většinou. A nevýhody? Vyžaduje to více času a úsilí, abyste viděli výsledky. Zato – dřív než výsledky – nejspíš uvidíte první plevele.
Limity udržitelných trávníků pochopitelně vychází z povahy organických hnojiv. Toho, jaký jídelníček živin jim sestavujete. Když si doma vyrobíte vyživující zálivku ze slepičinců a zvolíte špatnou koncentraci, trávník samozřejmě vypálit můžete. Zrovna tak při nesystematické aplikaci přírodních hnojiv můžete vytvářet na pažitu nevábné a zapáchající plochy.
Zdaleka ne každé doma z přírodních surovin vyrobené hnojivo či postřik bude efektivní (anebo aspoň stejně efektivní, jako ty syntetické). A zakoupená, komerčně vyráběná organická hnojiva, pochází často z těch samých fabrik, jako hnojiva syntetická.
Ve výsledku sice můžete dosáhnout toho, váš trávník poroste bez použití konvenčních herbicidů, hnojiv a pesticidů. Nic to nemění na tom, že trávníky ze své podstaty udržitelné být nemohou, a vy jste nejspíš jen podlehli módnímu trendu, greenwashingu. Trávníky jsou uměle vytvořený ekosystém, který bez vaší péče nepřežije. Ale jestli jej budete chtít udržovat organicky, nikdo vám v tom bránit nebude.
Zdroj: FamilyHandyman.com, Ariens.com, GardenningChannel.com, Ecolandscaping.org, OSU.edu, Forbes.com, ČESKÉSTAVBY.cz
