Kdy se vyplatí položit nové parkety

Co zahrnuje pokládka nových parket

Zaměření podlahové plochy

Nejprve je třeba zaměřit plochu podlahy kvůli spotřebě materiálu. Podlahová plocha je spočítána v m² a připočteme 10 až 15% rezervu kvůli prořezu materiálu. Prořez je zásadně ovlivněn dispozicemi místnosti, čím více složitostí bude půdorys místnosti mít, tím větší bude prořez.

Volba způsobu pokládky parket

Před pokládkou, kterou provede odborná firma, se musí zákazník rozhodnout pro způsob pokládky. Nejznámější je tzv. „stromeček“ (též „rybina“), kdy jsou parkety kladené do tvaru písmene „V.“ Dalším známým způsobem pokládky je „vazba.“ Parkety se v tomto případě kladou v podélných pásech, jejichž úhel vůči stěnám může být zvolen libovolně, ale nejčastěji je to 90 nebo 45 stupňů. Tato vazba může být pravidelná (parkety na sebe navazují v polovině sousední řady), nebo napravidelná (vzdálenost je zvolena libovolně). Dalším způsobem pokládky je „žebřík,“ kdy se parkety kladou souměrně vedle sebe v jedné řadě a na okraji řady se přikládá řada s parketami položenými kolmo. Parkety však lze pokládat i do čtverce a lze také vytvářet jednoduché, ale i velice složité mozaiky.

Dopad světla a půdorys místnosti

Směr pokládky parket je limitován nejen zvoleným způsobem pokládky, ale i dopadem světla a půdorysem místnosti. Podélná hrana pokládaných parket by měla být paralelní s dopadem světla, čili by měla probíhat ve směru dopadu světla. Pokud je v místnosti více oken, získáme orientaci podle největšího okna, respektive podle stěny s největší zasklenou okenní plochou. Přitom by ale měly podélné hrany pokládaných parket zároveň probíhat napříč delší stranou místnosti. To je důležité pro úzké a protáhlé místnosti, místnost pak působí víc čtvercovým (širším) dojmem.

Podklad

Nové parkety je třeba lepit na naprosto rovinný, čistý a suchý podklad (to samé platí samozřejmě i pro starší parkety po demontáži, z jejichž rubu je navíc třeba odstranit uchycené lepidlo – dříve se používal asfalt). Podklad je proto třeba nejprve dokonale vyrovnat. Pokud je podklad stěrkován, lze stěrku použít v tloušťce maximálně 2 cm a je třeba dosáhnout rovinnosti podlahy po zaschnutí +- 2 mm na 1m². Návod výrobce je přitom při použití stěrky zásadní.

Poté je třeba nastavit optimální podmínky pro pokládku parket: relativní vlhkosti vzduchu by v interiéru měla být 50 až 60% a teplota vzduchu 20 až 22 ^oC.

Parkety je možné lepit na beton, anhydrit, ale i OSB či cetrisové desky (podklad tedy lze vytvořit více způsoby), dokonce i na prkna a dlažbu. K lepení jsou používána různá lepidla, například Bona, Mapei, Sika, Uzin.

Zásadní je vždy založení parket, čili správná pokládka a správné přilepení prvních řad. Důležité je při pokládce parket zvládnutí všech detailů, ale u které řemeslné práce toto pravidlo neplatí. Proto také zveme na pokládku parket podlahářskou firmu.

Broušení a tmelení parket

Parkety se brousí 1 až 7 dní po pokládce (přilepení k podkladu). Broušení parket se provádí válcovými, pásovými, okrajovými a talířovými bruskami. Začíná se větší hrubostí brusného papíru (abraziva) a poslední broušení se provádí brusným papírem zrnitosti 120 až 150. Po důkladném zbroušení celého povrchu podlahy je její plocha vytmelena disperzí míchanou s dřevěným prachem získaným při broušení. Tmel lze použít k vytmelení spár do šířky 3 mm a k tmelení dalších menších defektů. Tmel lze použít pod povrchový lak, olej, i vosk. Pokud se tmel ve větších spárách stále propadá, tmelíme povrch i vícekrát. Po zatvrdnutí tmele podlahu brousíme a finálně zbroušenou podlahu je třeba před nátěry pořádně vyluxovat.

Lakování, olejování či voskování parketové podlahy

Z estetického hlediska je před volbou povrchové úpravy parket třeba vědět, že olej či vosk zvýrazňuje kresbu dřeva a povrch navíc získává časem příjemnou patinu. Například památkáři upřednostňují oleje a vosky, jelikož podlaha pak nadále dýchá, lakem je shora trvale uzavřena. Lakem však zase docílíme lesku, matu, nebo polomatu. Ovšem pozor, zakladní laky na vodní bázi potlačují barvu dřeva, rozpouštědlové laky zvyšují barevnost a zdůrazňují kresbu. Oleje ale nabízí větší škálu barevných odstínů, ovšem nezabrání mechanickému poškození povrchu měkkých dřevin. Tu nabídnou pouze velmi tvrdé laky. Pro oleje a vosky zase hovoří možnost opravit podlahu lokálně, což v případě podlahy lakované nelze – místo poškození by bylo patrné. Proti olejům pak hovoří kluzkost povrchu, některé laky jsou naopak určené k protiskluzné úpravě sportovních parketových podlah v tělocvičnách či tanečních sálech. Důležitým kritériem je také údržba. Do olejované či voskované podlahy musíme při jejím mytí občas přidat přípravek s podílem oleje nebo vosku. Po čase je pak třeba olejovaný či voskovaný povrch obnovit. Pro všechny materiály určené k povrchové úpravě parket platí přímá úměra ceny a kvality. Čím dražší – tím lépe. Proto by nás také měla zajímat spotřeba materiálu. Například oleje spotřebujeme podstatně méně než laku. Olejovaná či voskovaná podlaha je také šetrnější k životnímu prostředí.

Lištování parket

Lištování se provádí před nanesením poslední vrstvy povrchové úpravy, respektive po břebroušení vrstvy předposlední. Lišty především zakryjí dilatační spáru u stěny. Speciální lišty také mohou ukrývat kabeláž. Po montáži lišt je třeba vytmelit přechod mezi lištou a stěnou a mezi lištou a podlahou. Použít ještě můžeme přechodové lišty, které vyrovnají výškový rozdíl mezi podlahami a také jsou určené pro přechody mezi různými typy podlah. Přechodové lišty se k podlaze šroubují či lepí.

Zdroj: www.parkety-kupecky.cz