Jarní cibuloviny jsou pojmem, který má vlastně dva zcela odlišné významy. Rozlišujeme dva druhy jarních cibulovin. Ty, které v předjaří a na jaře kvetou a ty, které se na jaře teprve vysazují, aby nám vykvetly mnohem později. Z cibulovin kvetoucích na jaře určitě každý zná například sněženky, bledule, modřence, krokusy (šafrán), hyacinty, narcisy a tulipány. Za těmito pojmy se však ukrývají další parádnice toužící po naší přízni, třeba puškinie, ladoňky, hyacintovce, lilochvostce, řebčíky a kandíky psí zub.
Jako první kvetou něžné sněženky, květiny vysílající své květy ke slunci skrze sněhovou pokrývku
Ano, v žebříčku popularity vede výše zmíněná první skupina cibulovin. A mezi nimi se právě něžné a drobné kvítky sněženek prodírají často již ze sněhové pokrývky, sotva se trochu oteplí. Ostatně nejsou jedinými, kdo z rostlinstva dobře snáší zimu, některé rostliny u nás kvetou dokonce po celou zimu, hovoříme však o jarních cibulovinách, a proto u nich zůstaneme. Sněženky jsou prvními cibulnatými posly jara.
)
Co jsou vlastně cibuloviny?
Cibulovinami jsou v očích zahradníků všechny květiny, které tvoří podzemní zásobní orgány. A nejde jen o cibule, ale také hlízy a podzemní oddenky. Rostliny do těchto podzemních orgánů ukládají každoročně živiny pro další vegetační sezónu. Dovedou díky tomu přečkat až několik měsíců v klidovém stavu. V přírodě mohou díky svým podzemním zásobním orgánům cibuloviny růst i na extrémních stanovištích (stepi, vysoké hory, případně bažinaté a zaplavované oblasti).
)
Pokud chcete, aby vám na jaře v zahradě vykvetly cibuloviny, které tam dosud nebyly, musíte jejich zásobní podzemní orgány, cibule, zakoupit či jinak získat a vysadit již na podzim (přesné termíny se druh od druhu mírně liší). Bez toho to prostě nejde. Jedině, že si o dost připlatíte, nakoupíte si na jaře již kvetoucí cibuloviny v malých plastových květináčích a vysadíte na venkovní záhony.
V zahradní tvorbě mají okrasné cibuloviny široké a nezastupitelné využití. Vysadit je můžeme jak na záhony, tak do trávníků, jelikož odkvetou a začnou se zatahovat zpět do země dříve, než bude třeba poprvé trávník posekat. Uplatní se nejčastěji jako podrosty dřevin a přírodních parterech zahrad a parků. A zde také rády zplaňují (ztratí vlastnosti získané záměrným šlechtěním). Záhonové výsadby s cibulovinami pak mohou mít rozličný charakter, od záhonů ornamentálních složených pouze z cibulovin, až po smíšené záhony trvalkové. Ornamentální výsadba má ale tu stinnou stránku, že musí s odkvětem cibuloviny nahrazovat jinými druhy.
)
Mezi cibulovinami, jejichž zásobním orgánem jsou cibule a těmi, jejichž zásobním orgánem jsou hlízy, je jeden zásadní rozdíl. Ty první kvetou na jaře a vysazují se na podzim, ty druhé vysazujeme na jaře a kvetou od léta až do podzimu, v našich podmínkách by jejich hlízy totiž nedovedly přezimovat. Cibuloviny lze vysadit i do květináčů a truhlíků, mít je přitom můžeme i v teple, neznamená to však, že bychom jejich obvyklé chování zásadně zvrátili. I když jsou výjimky, třeba kvetoucí rychlené hyacinty se prodávají v květináčích už od prosince.
Kombinace jarních cibulovin
Sněženky kombinovat s jinými na jaře kvetoucími cibulovinami příliš nemůžeme, výjimku představují pouze žlutě kvetoucí talovíny. Prostě odkvetou dříve, než své kvetení nastartují jiné. Podobné je to s bledulemi, ty se však také mohou teoreticky potkat s jinými druhy. Třeba s časně vykvetlými narcisy. Ovšem kombinace kvetoucích žlutých a bílých narcisů, modrých modřenců, různobarevných tulipánů, hyacintů a krokusů vypadá vždy neuvěřitelně. Navíc můžeme přidat i další druhy, předně hlíznaté bramboříky, pryskyřníky a sasanky. Ano, tyto druhy představují mezi hlíznatými cibulovinami výjimky, které nekvetou na podzim, nýbrž na jaře. Ale také v úvodu zmíněné cibulnaté puškinie, ladoňky, hyacintovce, lilochvostce, řebčíky a kandíky psí zub. Povíme si k nim něco blíže.
)
Puškinie (Puschkinia sciloides) je drobná vytrvalá cibulovina, která nám za velmi krátkou dobu vytvoří souvislý hustý porost. Její listy jsou lesklé, barvy svěží zelené, květy jsou bílo-modré, případně bílo-fialové a na jednom stonku jich vykvétá vždy několik. V době kvetení puškinie dosahuje výšky přibližně 20 cm a kvete především v březnu až dubnu.
Vyžaduje stanoviště slunné nebo polostinné, půdu humózní a mírně vlhkou, nejlépe s vyšším obsahem listovky. Je ideální na vlhčích místech skalek, na březích zahradních jezírek, jako podrost vyšších dřevin, ve svazích a jinak problematických místech a také v přírodních trávnících. Hloubku výsadby její cibule vyžadují 6–10 cm, přičemž je vysazujeme přibližně 10 cm od sebe.
)
)
)
)
Ladoňka (Scilla) a také ladonička (Chionodoxa) jsou vytrvalé a velmi nenáročné nízké cibuloviny, vlastně se trošku podobají puškiniím. Jejich květy jsou však o něco větší, navíc jsou doširoka a vzhůru rozevřené a uspořádané nejčastěji v zářivě modrých soukvětích. Pěkně ale vypadají i růžově kvetoucí kultivary. Ladoňka má listy žlábkovité a v době kvetení téměř zakryté květy. Kvete také především v březnu až dubnu, přičemž dorůstá výšky 15 cm. Stanoviště i hloubku výsadby cibulek má s puškiniemi totožné.
)
)
)
)
Hyacintovec (Hyacinthoides) je tak trochu pozapomenutá cibulovina, ale neprávem. Je totiž nádherná! Více byla pěstována hlavně v 16.?století. Vytváří růžici listů širokých přibližně 20 mm a dlouhých až 20 cm. Květy má zvonkovité a převislé, nesené jsou stvoly dlouhými až 25 cm. Barva květů hyacintovce je bílá, růžová anebo modrá. Na rozdíl od předchozích dvou popisovaných druhů však kvete až v květnu a červnu. Dobře vyniká v menších i větších trsech.
Hyacintovec preferuje stanoviště slunné či polostinné a půdu humózní a mírně vlhkou. Nejlépe se mu bude dařit na větších skalkách, okrajích květinových záhonů, v předzahrádkách, jako podrost vyšších dřevin, ale i na březích jezírek a ve vegetačních nádobách. A pozor, hloubka výsadby cibulek je v tomto případě 20 cm.
)
)
)
)
Lilochvostec (Eremurus) je opravdu impozantně působící cibulovina konce jara a začátku léta. Když právě kvete, stává se opravdovým zahradním pokladem, který vyniká jednotlivě i ve skupinách. Hodí se i do moderních, nově zakládaných zahrad. Vzpřímená soukvětí tohoto krasavce jsou složena z mnoha žlutých, případně žlutooranžových květů. Oproti nim jsou listy méně nápadné. Hlavní dobou kvetení je květen až červen, kdy rostlina dorůstá výšky až 200 cm.
Lilochvostec upřednostní slunné stanoviště s výživnou a dobře odvodněnou půdou, nesnese vlhká místa zahrad. Vhodný je do květinových a štěrkových záhonů, do předzahrádek a ve skupinách s okrasnými travinami. Cibulky tohoto druhu vysazujeme do hloubky 25 cm.
)
)
)
)
Řebčík (Fritillaria Michailovskyi) je co do výšky růstu i květů oproti lilochvostci o dosti skromnější, přesto však působí velice elegantním dojmem. Květy má zvonkovité, převislé a v barvě tmavě bordó až žluté. Na jedné rostlině jich vždy vykvétá několik. Listy má barvy svěží zelené. Rostlina dorůstá výšky přibližně 30 cm a kvete především v dubnu až květnu. Vyloženě upoutá pozornost kolemjdoucích, pokud jsou řebčíky vysazené v trsech, a když tyto trsy zopakujeme na více místech s určitými rozestupy, efekt vytvoří dokonalý. Cibulky řebčíku vysazujeme do hloubky 15 cm.
)
)
)
)
Kandík psí zub (Erythronium den canis), cibulovina podivného názvu z říše živočišné kvete velice pěkně a vůbec celkově vypadá zajímavě. Rozhodně stojí výsadba cibulek tohoto druhu za zvážení. Nejlépe vynikne především v zahradách přírodního typu, tedy v zahradách divokých. Obzvláště působivý je, pokud pokrývá větší plochu. Docílíme toho snadno, když rostlinu ponecháme trvale na jednom místě. Velmi pěkné nejsou jen květy, ale i podlouhlé cibule této rostliny. Jimi se však můžeme kochat jen před výsadbou. Listy má kandík modrozelené, taktéž podlouhlé a s tmavšími skvrnami. Půvabné květy jsou převislé a nejčastěji růžové. Kvete hlavně v březnu až dubnu, kdy dorůstá výšky přibližně 15 cm.
Kandík potřebuje stinné a před větrem chráněné stanoviště a půdu humózní, vlhkou, čerstvou a dobře propustnou, nejlépe s vyšším obsahem listovky. Kromě zmíněných přírodních zahrad je skvělý i jako podrost vyšších dřevin, dojem udělá i na větších skalkách, u zahradních tůní a v zátiších lesního charakteru, nejlépe tedy na pomezí přírodní zahrady a na ni navazujícího lesa. Hloubka výsadby cibulek kandíku psího zubu je 20 cm.
)
)
)
)
)
)
Obecně platné společné rysy na jaře kvetoucích cibulovin
Pro na jaře kvetoucí okrasné cibuloviny obecně platí, že čím jsou nižšího vzrůstu, tím lépe snesou i nedostatek světla. Některé dobře rostou i v polostínu. Půda je pro ně obecně nejvhodnější písčitohlinitá, dobře propustná a s obsahem kompostu. Cibuloviny nikdy nevysazujeme na místa, kde jsme hnojili čerstvým chlévským hnojem, přímé hnojení nesnáší a na úkor kvetení budou tvořit hustou listovou hmotu. A pokud jsme už konkrétní cibulovinu někde pěstovali a ona tam prostě přestala prosperovat, už ji tam nikdy nevracíme. Jedině snad, že bychom radikálně vyměnili půdu.
)
Při výsadbě cibulek je vhodné nasypat na dno každé jamky trochu písku, vyhloubíme ji proto vždy o něco hlubší. Především pak na stanovištích s vlhčí půdou, byť konkrétní druh vlhčí půdu preferuje. Vysazovat můžeme na jaře kvetoucí cibuloviny a hlíznaté rostliny od konce srpna až do konce října. Někdy však i trochu později v závislosti na počasí. V každém případě musí cibulky a hlízy do zimy dobře zakořenit, jinak se jejich kvetení na jaře nedočkáme. Pouze zakořeněné cibulky přežijí zimu.
, za ten Íránský se platí zlatem (Zdroj: Shutterstock))
Při výběru druhů cibulovin musíte vždy dobře zvážit, zda budou konkrétnímu druhu vyhovovat podmínky právě vaší zahrady. Cibulky méně známých cibulovin pořídíte ve specializovaných obchodech, lépe zásobovaných hobby marketech, ale i na internetu. S nákupy neotálejte, nakupujte nejpozději v průběhu září, budete si moci vybrat z širší nabídky kvalitních cibulek a hlíz. Výsadbu provádíme nejlépe vždy ve skupinách, menších či větších. Jednotlivě většinou tyto rostliny tak trochu zapadnou. Skupinky přitom můžeme zopakovat na více místech zahrady.
)
Určitě nedělejte tu chybu, že byste si nakoupili různé druhy a množství cibulovin a hlíznatých rostlin a vysadili je tu a tam jednotlivě. Taková výsadba nikdy nevynikne, potenciál okrasného efektu bude zmařen. Při výsadbě také zohledňujeme výšku rostlin v dospělosti, nižší druhy patří vždy do popředí, vyšší do pozadí. Jelikož budou po odkvětu nějakou dobu hyzdit zahradu postupně žloutnoucí a schnoucí listy okrasných cibulovin, je vždy lepší se nepouštět do samostatného záhonu s těmito rostlinami a pokud, pak určitě ne na nejviditelnějších místech zahrad. Ideální je kombinace s trvalkami, které svými listy zatahující se cibuloviny zakryjí.
Cibuloviny, především ty drobnějšího vzrůstu, můžeme pěstovat i v trávnících, případně v moderních štěrkových záhonech.
)
Zdroj: semena.cz, lepebydlet.cz, receptyprimanapadu.cz, zcjh.cz, magazinzahrada.cz, ireceptar.cz
)
)
