Lehká střešní krytina odlehčí krovům a vydrží

Do hor, ale i na členité střechy

Pro svou nízkou hmotnost jsou plechové střešní krytiny vyloženě ideální a také typické pro horské oblasti s většími sněhovými srážkami. Ovšem i na jakoukoli členitou střechu, kde by pokládka taškové krytiny nebyla jednoduchá. Předností plechových krytin je také snadnější montáž. Na povrchu upravený plech pak může být v lesklém, nebo v matném provedení. Důležitá je  i vysoká mechanická odolnost plechové střechy, nízká nasákavost, minimální nároky na údržbu (s výjimkou natíraného či barvou stříkaného plechu) a vysoká životnost.

Vybíráme plechovou střešní krytinu

Při výběru plechové střechy by nebylo příliš moudré rozhodovat se jen podle ceny. Prostudujte si i technické listy materiálu, kde jsou uvedené informace o jeho kvalitě, záručních podmínkách, tloušťce plátu a také tloušťce a typu povrchové úpravy. Střešní krytinu vybíráme ještě před zahájením stavebních prací, vlastnosti střešního pláště musí být zohledněné už při návrhu krovu projektantem. Důležitá je hmotnost materiálu (u plechové krytiny cca 7 kg/m²) a velikost jednotlivých dílů.

Zajímavé imitace

Imitace tradiční taškové střešní krytiny plechem je dnes již klasikou a právě díky tomu pronikly plechové střechy s povrchovou úpravou prakticky kamkoli. Plechové napodobeniny dokázaly nahradit především zdraví škodlivý eternit (obsahuje azbest) - za minimálního zatížení střešní konstrukce.

Kamenný granulát na povrchu této krytiny zlepšuje její mechanické vlastnosti a výrazně ovlivňuje její vzhled. Na první pohled jsou pak takové střechy k nerozeznání od tradiční pálené nebo betonové krytiny. Tato krytina se nejčastěji vyrábí z pozinkovaného ocelového plechu, na který je nanesena vrstva speciálního laku. Ta je obohacena o plastovou vrstvu, nebo výše zmíněný kamenný granulát. Tvar plechu a síla jeho povrchové vrstvy určují mechanickou odolnost střechy a její schopnost tlumit hluk dopadajícího deště či krup. Známé jsou například značky Lindab, Rukki, Prefa a jiné.

Nabízené jsou i  velkoformátové šablony, které urychlují pokládku střešní krytiny – často to není více jak 1 den. Šablony jsou vyráběné z rovinných plechů s  povrchovou úpravou lisováním za studena a instalují se na latě (ušetříme za bednění střechy). Fixujeme je k latím samořeznými šrouby s těsněním a vyžadují minimální sklon střechy 14°. Maloformátové šablony se montují pomaleji než velkoformátové a bývají dražší.

Střešní krytina imitující tašky není vhodná na příliš členité střechy, zůstalo by příliš prořezu (odpadu).

Falcovaný plech

Falcovaný plech je tradiční klasikou, například falcované pláty mědi se používaly už ve středověku. Falcování je název metody spojování jednotlivých plátů této krytiny. Podkladem pro falcovaný plech je nejčastěji celoplošné bednění, plech se k němu připevňuje příponkami. Využití střešní krytiny je ale limitováno sklonem střechy. Minimální možný sklon je pro falcovaný plech 7°, pokud je ve falci použito těsnění, pak až 3°.

Trapézový plech

Jde o levný a odolný typ střešní krytiny, ovšem jen tam, kde nám příliš nejde o vzhled. Proto se tato krytina pokládá především na průmyslové budovy. Materiál je vhodný na střechy o sklonech od 8°, případně od 12°. Minimální sklon střechy je také závislý na tom, z kolika plátů se bude střecha skládat, zda bude mezi hřebenem a okapem za sebou položeno více šablon, v takovém případě musí být minimální sklon větší.

Hliníková krytina Alukryt

Alukrytové šablony se pokládají na plošné bednění. Nabízené jsou o šířce od 430 mm do 470 mm a délce 1 m, případně až 2 m. Jsou vyrobené z přírodního hliníku a mohou být opatřené barevnou povrchovou úpravou. K podkladu fixujeme alukrytové šablony hřebíky s těsnící podložkou, nejlépe hliníkovými.

Titanzinek

Velmi oblíbený je dnes titanzinek, byť se na našem trhu vyskytuje teprve cca 15 let. Titanzinek je však třeba správně použít, což prodlouží odolnost materiálu bez nároků na údržbu. Titanzinek byl vyvinut pro stavební klempířství a je nabízen v podobě plechů a typizovaných polotovarů – například právě střešní krytiny. Má lepší mechanické a technologické vlastnosti ve srovnání se zinkem. Navíc je tento materiál nabízen i s různou povrchovou úpravou (patinace, předzvětrání, ..,), jde ovšem jen o estetický efekt, odolnost materiálu to neovlivňuje. Ovšem titanzinek má výrazně vyšší životnost než pozink, asi 70 let, je proto také o dost dražší než pozink. Nevýhodná je jeho vysoká teplotná roztažnost, proto je třeba používat dilatace na vyrovnání. Povrchové úpravy přispívají k urychlení celoplošné tvorby patiny. Rychlost koroze je závislá na podmínkách prostředí: vlhkosti a charakteru i koncentraci atmosférického znečištění. Ke korozi dochází celoplošně přes porézní vrstvu protikorozních produktů, které korozi zpomalují.

Měď

Měď je velmi dobře mechanicky zpracovatelný materiál odolávající atmosférické korozi. Měď v čistém stavu vede elektrický proud a teplo. Povrch měděných plechů vlivem klimatu časem zvětrává - zbarvuje se nejprve na matně hnědou a nakonec až na typicky zelenkavou barvu. Nový lisovaný měděný plech má červenohnědou barvu. Pokud však chceme sbírat dešťovou vodu a zalévat jí zahrádku, měděné střeše a okapům se vyhneme. Oxidy mědi jsou velmi jedovaté.

Měď je ovšem finančně nákladný materiál, proto ji najdeme nejčastěji na střechách věží a jiných historicky cenných konstrukcí, ale i reprezentativních budov. Měděný plech je vhodný i k výrobě střešních doplňků, okapů, parapetů a dalších produktů.

V čem jsou plechové střechy problematické

Nevýhodou plechové střechy je, že nás neochrání před hlukem. Špatné jsou tepelně izolační schopnosti plechové krytiny, horší jsou i akumulační vlastnosti a vysoký je difuzní odpor. A pozor, tyto střechy mají jen omezenou pochůznost.

Jak natřít plechovou střechu, aby nátěr vydržel co nejdéle?

Pokud si zrovna nevybereme novinku - barevný pozink, který vychází cenově velmi dobře a nevyžaduje údržbu, čeká nás nátěr plechu. A i v budoucnu pak platí, že ať už natřeme střechu sebelépe, dalším pravidelným nátěrům se nevyhneme. Nátěr zvyšuje odolnost plechu před korozí a zlepšuje vzhled plechové střechy. Ovšem oloupaný nátěr a prokvétající rezavé skvrny krásné určitě nejsou – to už není patina, ale degradace. Jelikož dochází kvůli střídání teplot u kovových povrchů střech k rozpínání a smršťování, je třeba vybrat barvu, která je po zaschnutí elastická. například Eternal či Kirjo.

Dosud nenatřené pozinkované plechy je dobré nechat zoxidovat do matu – přirozenou cestou alespoň rok po pokládce a nebo nátěrem speciálním přípravkem – třeba Peltipesem. Před nátěrem musí být povrch střechy suchý a teplota vzduchu nesmí klesnout pod +5 ^oC. Nebezpečná je také rosa, která nesmí narušit čerstvě natřený povrch, při zarosení barva ztrácí lesk a světlá. Nedoporučuje se též provádění nátěru, pokud teplota plechu překročí 50 ^oC. Nejvhodnějším obdobím k nátěrům střech je konec léta a podzim, případně jaro.

Nejprve je třeba střechu důkladně očistit (omýt) vysokotlakým proudem vody (wapkou). Proud vody odstraní povrchovou korozi, nečistoty, prach a uvolněné zbytky starého nátěru. Pokud se nepodaří vyčistit střechu tlakovou vodou zcela, je třeba vzít do ruky ocelový kartáč, případně použít méně fyzicky náročné elektrické nářadí, případně brusný papír. Doporučuje se též střechu odmastit roztokem saponátu a poté ji opláchnout wapkou. Případně lze použít i ředidlo.

Poté naneseme dvousložkovou epoxidovou základní barvu a nakonec dvousložkovou polyuretanovou vrchní barvu v příslušném odstínu. Použít však lze i nátěr, který nevyžaduje podkladovou barvu. Nejlepší je nanést barvu nástřikem, ovšem lze vsadit i na váleček a štětec.

Připravíme si dostatečnou zásobu promíchané a neředěné barvy, jedině tak zachováme na celé ploše střechy stejný odstín. Finální barva se obvykle nanáší ve dvou až třech vrstvách.

Zdroj: www.studiostrechy.cz

Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com