Měli bychom nejprve změnit vytápění, nebo zateplovat? A co na to začarovaný kruh povahy české?

Že je třeba něco dělat, abychom snížili jak spotřebu energií, tak emise, které jsou s výrobou energií spojené, je nasnadě. Příliš se však neřeší to nejdůležitější, totiž pořadí potřebných kroků. A právě většina domácností začíná nejen pod tlakem vlád, politiků a médií, ale i vlastních financí, modernizací vytápění. Pro tento účel byly zřízené i příslušné dotační programy a pokud se podíváme, na co všechno je možné žádat o dotaci a kdo na ni dosáhne, je právě modernizace vytápění nejdostupnější. Přitom by však prvním krokem mělo být zateplení, pokud jde o nemovitost, která zateplena může být a dosud není. A pokud zateplení, tak komplexní. Bez snížení spotřeby energie pomocí tepelné izolace a výměny nevyhovujících výplní stavebních otvorů (oken a dveří) totiž nemůže dojít ke zlepšení klimatu (snížení emisí) a zásadnímu snížení spotřeby energií.

To samé říkají nedávné statistiky evropských metropolí. Ukázaly, že tepelné renovace (zateplování budov) snižují spotřebu tepla na vytápění průměrně o dvě třetiny. Například studie z Vídně poukazuje, že je sice nezbytný přechod na obnovitelné zdroje energie, nejefektivnější je však snížení spotřeby energie zateplením bez ohledu na způsob vytápění. To samé potvrzuje i studie ekologické organizace Greenpeace. V ní se uvádí, že „…základním pilířem pro zlepšení klimatické situace je sice urychlený přechod od vytápění fosilními palivy k obnovitelným zdrojům tepelné energie, přechod na CO₂ neutrální zásobování teplem se však může podařit pouze ve spojení s druhým základním pilířem, kterým je drastické snížení potřeby energie na vytápění a chlazení prostřednictvím zvyšování počtu tepelně izolovaných budov.“ Tečka.

Prostě a jednoduše nestačí dům modernizovat pouhou výměnou kotle na vytápění. Jako příčinu takového stavu vidí například energetický ekonom Lukas Kranzl z TU Wien nedostatek politické vůle v EU podporovat všechny způsoby, které vedou ke zlepšení emisních parametrů. Doporučuje přitom majitelům starších nemovitostí se spojit při plánování modernizace svých domů s odborníky a společně určit postup, tedy kroky, jakými je třeba postupovat. Cílem by měla být nejen okamžitá účinnost opatření, ale také jejich dlouhodobý účinek.

Jednoduše řečeno, nejprve je třeba budovy zateplit a to nejen kvůli tepelným ztrátám v zimě, ale i přehřívání v létě. Vždyť 70 % budov, které byly v ČR postavené před rokem 1970, není dosud vůbec zatepleno a ty zbylé jsou často zateplené špatně. Investice do zateplení se přitom rychle vrátí na ušetřených energiích. Zateplení nejvyššího patra se vrátí po jediném roce a renovace fasády se vrátí do 10 let. Renovací až na úroveň nízkoenergetického domu lze ušetřit 85% nákladů na vytápění. A jelikož energii vyžaduje i chlazení interiérů budov, přináší zateplení i další energetické úspory. Ve spojení s účinnými prostředky stínění pak ještě vyšší. Snižujeme také závislost na rostoucích cenách ropy a plynu, což zlepšuje naši životní úroveň. S maximální prioritou by přitom měly být tepelně renovovány budovy s nejhoršími energetickými parametry, což povede i k rychlejšímu snižování emisí CO₂. A opravdu není na co čekat.

To celé má však jeden háček. Totiž finance. Nabízí se sice možnosti získat prostředky z programu Zelená úsporám a Oprav dům po babičce, jenže pokud například mladá rodina získá až milion korun ve formě zálohy na zateplení a rekonstrukci staršího domu, na komplexní opravy tato částka nemůže stačit. Pokryje nejvýše třetinu celkových nákladů. Často by se přitom ve skutečnosti vyplatilo starý dům zbořit a postavit nový. Mnoho z takových nemovitostí však vlastní lidé v důchodovém věku, mnozí z nich si dům postavili v mladším věku svépomocí, aby ušetřili a byli zajištěni i na stáří. Dříve neměli motivaci situaci řešit a dnes již na renovaci nedosáhnou. Většina takových domů se nachází na vesnicích a v nízkopříjmových regionech.

Je to začarovaný kruh, vlastně se čeká, až původní majitelé zemřou a doufá, že ti, kteří získají nemovitost po nich, učiní potřebné kroky. K tomu však budou potřebovat nejen dotaci, ale především další prostředky, buďto své vlastní anebo hypotéku, případně úvěr od stavební spořitelny. Ať tak či onak, v každém případě nás čekají ještě hodně bouřlivé energetické časy. A jak se zdá, razantní zdražení energií funguje jako páka na snižování jejich spotřeby opravdu dobře. Nějaké prudší zlevňování nelze očekávat a kdo například vlastní dům v památkově chráněné zóně, má smůlu. Účinně nezateplí, i kdyby chtěl a měl na to finance. Navíc by to opravdu nevypadalo pěkně. Zateplovat také nelze domy, které nejsou v dobrém technickém stavu, obvykle se začíná bouracími pracemi a zateplení takové budovy je součástí komplexní rekonstrukce, velice náročného procesu, na který si hromada lidí netroufne. Rekonstruují proto postupně a celoživotně, začnou obrazně řečeno na jednom konci a než se dostanou na druhý, je třeba se zase vrátit na začátek.

Aby toho nebylo málo, podle údajů Českého statistického úřadu je v ČR přibližně 17 % rodinných domů dokonce neobydlených. Jde o stovky tisíc domů, které by mohly dál sloužit, aniž by se obce musely donekonečna rozšiřovat do krajiny. Každý chce parcely a novostavby a přitom stále roste počet barabizen hyzdících tváře obcí. I kdyby však byla vůle mladých investovat do rekonstrukcí starých domů, myslíte, že někdo přesvědčí sedmdesátiletého souseda, aby dal zděděný dům, ve kterém nebydlí, třeba svému vnukovi, aby tu hrůzu opravil za cenu novostavby? Mnozí by si radši nechali koleno vrtat. Jiní radši zabydlí jedinou místnost domu a dalších až deset nechají jejich osudu. A to jsme v onom začarovaném kruhu povahy české…

Zdroj: Austrotherm CZ, TU Wien, ČESKÉSTAVBY.cz, enbra.cz, lesensky.cz, brainzone.cz, mzp.cz