Motýlí keř patří do čeledi "Krtičníkovité." Na jaře se obalí tmavě zelenými listy a jeho vonná a nápadná květenství se objeví v červenci. Květy tvoří až 50 cm dlouhé klasy, které takřka okamžitě přilákají hejna motýlů, a my se jimi můžeme v zahradě kochat stejně jako květy samotnými. Ty zůstanou na keři až do září. Motýlí keř si můžeme pořídit v podobě mnoha různobarevných kultivarů (např. růžová Pink Delight, sametově modrá Empire Blue, fialová Orchid Beauty, bílá White Cloud).
Komule jsou zpravidla keře se vstřícnými listy a čtyřčetnými květy v bohatých květenstvích. V České republice je jako okrasný keř pěstována v četných kultivarech zejména komule Davidova.
Komule Davidova (Buddleia Davidii) je světlomilná, proto vždy volíme stanoviště na přímém slunci. Místo by však též mělo být chráněné, aby keř v zimě nesužovaly mrazivé větry, navíc má tento keř rád humózní, propustnou půdu. Dorůstá do výšky 2,5 až 3 metry a je poměrně rozložitý, proto okolo sebe potřebuje alespoň 1,5 metru místa. Navíc tak v zahradě vynikne jako solitér.
Motýlí keř dobře snáší radikálnější jarní řez, který zlepší násadu květů. Můžeme však též po odkvětu, čili v září, pouze ostřihat uschlá květenství spolu s proschlými konci větviček. Motýlí keř vždy kvete na letorostech, tedy na nových, mladých výhonech vyrostlých na jaře.
Komule Davidova pochází z Číny a v Evropě se vyskytuje pouze okolo sta let (do Evropy přivezena v roce 1890, do Čech v roce 1911, do Průhonic). Rod komule (Buddleja) však zahrnuje asi 100 druhů a je rozšířen v tropech a subtropech Asie, Afriky i Ameriky a Tichomoří. Většina druhů je stálezelená, pouze některé druhy jsou opadavé a snášejí klima mírného pásu (právě komule Davidova). V některých zemích Evropy se tento druh spontánně šíří přírodou, byť zde není původní (Německo, Rakousko).
Komule Davidova
Vonné květy komulí jsou opylovány různým hmyzem. Plodem komule je přehrádkosečná tobolka, která puká dvěma chlopněmi, výjimečně bobule (např. B. Madagascariensis). Semena v tobolách jsou drobná a často křídlatá. Semena jsou často šířena větrem.
Jednotlivé kultivary se odlišují především barvou a strukturou květenství, ale i celkovým vzrůstem (existují i trpasličí kultivary) a zabarvením listů. Křížením se žlutě kvetoucím druhem Buddleja globosa byl získán kříženec komule Weyerova (Buddleja x weyeriana), vyznačující se žlutými až oranžovými květenstvími, která jsou ve spodní části kulovitá. Řidčeji je pěstována komule střídavolistá. Ve sbírkách botanických zahrad se lze setkat i s jinými druhy, jako je komule sněhobílá (Buddleja nivea), komule japonská (Buddleja japonica) aj.
Komule Davidova
Některé druhy komulí jsou v místech svého původu využívány pro obsah pěnivých saponinů při praní, ale i jako jed určený k lovu ryb. Mají význam i v místní medicíně.
Byť jsme uvedli, že komule mají rády humózní půdy, nejsou na kvalitě půdy příliš závislé, důležitější je pro ně maximum slunečního záření a teplo. V zimě komule často promrzne až k zemi, na jaře však opět silně obrazí. Komule rozmnožujeme především zelenými řízky. Ty můžeme odebírat od března do srpna ze slabších větévek (některé druhy lze množit i dřevnatými řízky odebíranými na podzim před příchodem mrazů, skladují se v chladu a na jaře zasadí do substrátu). Komuli lze též roubovat a štěpovat v lednu na kořeny (do rozštěpu). Můžeme ji však množit i semeny. Je to vhodné hlavně u čistých druhů, protože kultivary často nedávají svými semeny jednotné potomstvo. Semena vyséváme v březnu až dubnu nejlépe do pařeniště (pod sklo).
