Plastová okna jsou symbolem moderního bydlení, přestože se nové technologie odrazily také v tradičních materiálech, jako je dřevo. Je tomu pravděpodobně proto, že po éře přírodní klasiky přišly jednoduché a bezúdržbové materiály, například právě plast. Ať tak či onak, hovoříme dnes o moderních oknech, která jsou samozřejmě také moderně instalována. Pardon, měla by být. A v tom je právě zakopaný pes.
Jestli se počátkem devadesátých let 20. Století montovalo okno způsobem „nasaď okno a ucpi spáry“, nyní se okno instaluje stylem „vypěň a zamaž“. Na první pohled je evidentní, že je to citelný pokrok. Místo ucpávání prostoru mezi okenním rámem a zdí různými provazci či tmely se přešlo k montážní pěně. K „zázračné“ hmotě, z které její jednoduchá manipulace vytvořila materiál pro všechny a na všechno.
Okna budou vypěněna …
… nová okna se vyklínkují, ukotví turbošrouby, zapění a zednicky začistí. To je snad nejtypičtější postup, který stále provozuje, propaguje a vyznává většina dodavatelů moderních oken. Někteří tak činí z nevědomosti, jiní zase z pohodlnosti. Možná si říkáte, co je na tom špatně, vždyť je to způsob, který se praktikuje takových let, koneckonců o jiných možnostech montáže okna se nijak nemluví. Pravda je někde na půli cesty. O kvalitní instalaci oken se mluví, je dokonce součástí české technické normy. Ale pro běžné smrtelníky je to příliš okrajová věc na to, aby se jí zabývali. A je to chyba, neboť díky špatné informovanosti si můžete koupit luxusní okno, které bude nekvalitní montáží totálně znehodnoceno. Pojďme si tedy říci, jak se dnes věci mají, co se dělá a jak by se to dělat mělo.
Mýtus první: Montážní pěna je zázračná
O zázracích ve smyslu „když nevíme jak, tak tam dáme pěnu“ nelze v žádném případě hovořit. Montážní pěna je zejména tepelněizolační materiál, a tudíž nemůže suplovat úlohu voděodolných materiálů, tmelů a chemických kotev. Pěna je náchylná na denní světlo a slunce, stejně jako na déšť. Je velmi snadno nasákavá a v nezakrytém stavu se rychle rozpadá. Víte, jak to poznáte? Podle její rezavé barvy. Pokud po ní přejedete prstem, uvidíte, jak se sype. Takový materiál už neizoluje a v jakékoliv spáře je celkem zbytečný.
Vypěněné okno
Mýtus druhý: Okno stačí jen zapěnit
Pouhé vypěnění spáry mezi okenním rámem a ostěním nestačí. Nestačí proto, že pěna nemá ony zázračné vlastnosti. Jak už bylo řečeno, pěna plní úlohu tepelné izolace, ale jen pokud je v perfektním stavu. Proto se musí chránit před UV zářením a deštěm. Zamazání pěny maltou nestačí. K funkční ochraně pěny se dnes používají parotěsné a paropropustné fólie (např. TwinAktiv) aplikované z vnitřní i venkovní strany.
Mýtus třetí: Pěna nemá alternativu
Má, dokonce už nějaký ten pátek. Je to impregnovaná páska, která plní úlohu tepelné izolace, a ochrany před průsakem dešťové vody a vodních par. Impregnované pásky (např. illmod Trio+) plně nahrazují pěnu a zároveň jsou jediným samostatným materiálem, který tvoří tzv. třístupňové utěsnění ve spáře mezi okenním rámem a zdí.
Mýtus čtvrtý: Chybu hledejte všude, jen ne ve způsobu montáže
„Pršelo a pršelo. Pršelo celý den. A pršelo tak, že voda protekla skrz okno. Protekla spárou mezi okenním rámem a ostěním…“ To je evidentní důsledek špatně nainstalovaného okna, u kterého montážník zapomněl utěsnit spáru po celém obvodu okenního rámu.
Díky nefunkčnímu izolantu a netěsnosti pak řešíme i další problémy: prochladnutí rohů v interiéru a následně vznik plísní. Ale to všichni dobře známe. Pes nemusí být vždy zakopán v tom, že málo topíme, nevhodně větráme nebo sušíme prádlo. Příčinu hledejme u neodborně namontovaného okna neboli u okna, které není přirozeně spojené se stavbou.
