Na jaře kvetoucí okrasné cibuloviny musí do půdy právě nyní. Je nejvyšší čas!

Jako jarní cibuloviny jsou především chápány ty, které nám na jaře nádherně vykvetou, některé dříve, ještě na sklonku zimy, jiné později a další až krátce před nástupem léta. Druhou kategorií jarních cibulovin jsou ty, které na jaře vysazujeme, aby nám kvetly od léta do podzimu, pokud vhodně namícháme druhy. O těch má však smysl psát především na jaře, i když plánovat můžeme jejich výsadbu a nákupy celou zimu. 

Ne náhodou jsme v úvodu článku uvedli na prvním místě sněženky (Galanthus). Sice nejde o první kvetoucí rostliny, některé kvetou i v zimě (např. čemeřice, vilíny a lýkovce, talovíny), ale z cibulovin vykvétají opravdu první. Sněženky jsou prostě prvními cibulnatými posly jara. Cibulky sněženek vysazujeme spolu s později vykvétajícími bledulemi od září do listopadu. Volíme hloubku výsadby cca 10 cm a vzdálenost cibulek od sebe 5 až 10 cm (největší z kultivarů bledulí až 15 cm). Sněženky preferují vlhčí stanoviště s půdou zásaditou a propustnou, ideálně pak polostín. Třeba pod opadavými listnatými stromy. Než se dřeviny olistí, sněženky budou odkvetlé. Sněženky jsou ideální jako podrost a můžeme si s nimi klidně troufnout i do trávníku poblíž korun stromů. Jednoduše vyřízneme v trávníku křížek, část odhrneme, vysadíme cibulku a travní drn zase zahrneme. Samozřejmostí je následná zálivka. Takto můžeme pokračovat na více místech poblíž sebe. Po letech se cibulky sněženek rozšíří a trávník se na jaře rozsvítí dlouho předtím, než bude třeba poprvé posekat travní pažit.

Bledule (Leucojum) jsou sněženkám v lecčems podobné. Také se jejich cibulky vysazují ve stejnou dobu, také nesnáší suché půdy, také preferují polostín a ideální jsou jako podrost opadavých dřevin. Stejně jako sněženky a další jarní cibuloviny nesnáší hnojení, natož organickými hnojivy, proto mohou též vyrůstat i z trávníku, kterému žádná hnojiva do hloubky nezapravujeme. Akorát kvetou oproti sněženkám později. Stejně jako ony však dovedou vytvořit nádherné koberce a časem se rozrostou. Přece jen jsou zde však kromě doby květu ještě další rozdíly. Půdy mají bledule rády spíše kyselejší a klidně mohou být i vyloženě podmáčené. Na druhou stranu se jim líbí spíše otevřenější stanoviště, i když také přistíněná.

Před podzimní výsadbou je třeba koupit či jinak získat správné cibulky krokusů čili správně česky šafránu (Crocus). Některé druhy totiž kvetou na jaře a cibulky vysazujeme na podzim, jiné kvetou na podzim a cibule vysazujeme na jaře. Také na jaře kvetoucí krokusy vysazujeme stejně jako sněženky a bledule od září do listopadu. A pokud zvolíme podobné stanoviště jako pro sněženky, na jaře se nám svým kvetením s krokusy krásně vystřídají. I na travní plochy pod opadavými listnáči si se šafrány můžeme troufnout. A aby toho nebylo málo, do trávníku si můžeme troufnout vysadit i časně kvetoucí modřence (Muscari).

Cibulky krokusů (šafránu) vysazujeme od září do listopadu do hloubky cca 10 cm, ovšem ne samostatně jako u jiných druhů, ale do skupin po 3 až 5. Čím větší cibule, tím menší počet vedle sebe. Nikdy krokusy nevysazujeme příliš hluboko. 

Cibulky modřenců sázíme již od srpna až do zamrznutí půdy (čím později je vysadíme, tím později nám pokvetou) do hloubky cca 8 až 15 cm (podle velikosti cibulí) a ve vzdálenosti 6 až 10 cm od sebe. Po vysazení cibulek modřenců nám do zimy vyraší první listy, které dokonale odolají mrazu.

U cibulovin vhodných pro jarní trávníky se ještě zastavme. Na travní plochy, které v sezóně pravidelně sekáme, se hodí především nižší cibuloviny s drobnými listy. Po odkvětu se zatáhnou a zbytků listů se snadno zbavíme první sečí, aniž bychom vůbec poznali, že zde rostlo něco jiného než jen tráva. Nemá přitom smysl to s cibulkami přehánět, protože časem se cibuloviny rozrostou, budou se na jaře každým rokem objevovat na stále větší ploše. Většina z jarních cibulovin se totiž ochotně množí nejen dělením mateřské cibule, ale i samovýsevem z dozrálých semeníků. Kromě sněženek, bledulí, krokusů a modřenců můžeme zvolit například i ladoňku sibiřskou neboli nící (Scilla siberica) a řebčík kostkovaný (Fritillaria meleagris).

Uvedené cibuloviny, tedy především ty drobnějšího vzrůstu, můžeme kromě trávníků pěstovat i v moderních štěrkových záhonech.

A to se dostáváme ke kombinaci jarních cibulovin. Sněženky kombinovat s jinými na jaře kvetoucími cibulovinami příliš nemůžeme, výjimku představují pouze žlutě kvetoucí hlíznaté talovíny. Sněženky nám odkvetou dříve, než své kvetení nastartují jiné druhy. Podobné je to s bledulemi, ty se však již mohou teoreticky svým kvetením potkat s více druhy. Třeba s časně vykvetlými narcisy, s modřenci a krokusy, tulipány a hyacinty. Důvtipně osázený záhon či kus skalky takovouto kombinací cibulovin vypadá na jaře opravdu nádherně.

Jakou vybrat odrůdu narcisů

Aby tulipány na jaře krásně kvetly

Navíc můžeme přidat i další druhy, předně hlíznaté bramboříky, pryskyřníky a sasanky. Ano, tyto druhy představují mezi hlíznatými cibulovinami výjimky, které nekvetou na podzim, nýbrž na jaře. Ale také v úvodu zmíněné cibulnaté puškinie, ladoňky, hyacintovce, lilochvostce, řebčíky a kandíky psí zub.

Puškinie (Puschkinia sciloides) jsou drobné vytrvalé cibuloviny, která mají schopnost tvořit rychle souvislý a hustý porost. Do trávníků se rozhodně nehodí. Listy puškinií jsou lesklé, mají svěží zelenou barvu a květy bílo-modré, případně bílo-fialové. Na jednom stonku vykvétá vždy několik kvítků. V době kvetení puškinie dosahuje výšky přibližně 20 cm a kvete především v březnu až dubnu.

Vyžaduje stanoviště slunné nebo polostinné, půdu humózní a mírně vlhkou, nejlépe s vyšším obsahem listovky. Je ideální na vlhčích místech skalek, na březích zahradních jezírek, jako podrost vyšších dřevin, ve svazích a jinak problematických místech a také v přírodních trávnících, ale nikdy ne v trávnících pravidelně udržovaných sekačkou. Stanoviště puškinie snesou stinné, polostinné i slunečné. Hloubku výsadby cibulek volíme 6–10 cm a vzdálenost přibližně 10 cm. Každou cibulku vysazujeme samostatně. Cibule vysazujeme v září a říjnu.

Ladoňka (Chionodoxa Luciliae) je vytrvalá a velmi nenáročná nízká cibulovina, vlastně se tak trochu podobá puškiniím, květy však má o něco větší. Květy jsou navíc rozevřené do široka a vzhůru a jsou uspořádané nejčastěji v zářivě modrých soukvětích. Pěkně však vypadají i růžově kvetoucí kultivary. Ladoňka má listy žlábkovité a v době kvetení téměř zakryté květy. Kvete stejně jako puškinie především v březnu až dubnu, přičemž dorůstá výšky 15 cm. Stanoviště i hloubku výsadby cibulek a jejich vzdálenost od sebe má s puškiniemi totožné.

Hyacintovec (Scilla hispanica) je vlastně pozapomenutá cibulovina. Je totiž tak nádherná, že lze jen stěží vysvětlit, proč právě tento druh z našich zahrádek vymizel. Hyacintovce byly nejvíce pěstovány v 16.?století, tvoří růžici listů širokých přibližně 20 mm a dlouhých až 20 cm. Květy mají zvonkovité a převislé, nesené stvoly dlouhými až 25 cm (ale i 40 cm). Barva květů hyacintovců je bílá, růžová anebo modrá. Hyacintovce kvetou až v květnu a červnu, uzavírají tedy jaro a vítají léto. Na trávníky se rozhodně nehodí, spíše do skalek. Dobře vynikají v menších i větších trsech.

Hyacintovec preferuje stanoviště polostinné až stinné a půdu humózní a mírně vlhkou. Nejlépe se mu bude dařit na větších skalkách, okrajích květinových záhonů, v předzahrádkách, jako podrost vyšších dřevin, ale i na březích jezírek a ve vegetačních nádobách. A pozor, hloubka výsadby cibulek je v tomto případě až 20 cm, i když i 10 cm by mělo obvykle stačit. Hyacintovce kvetou od dubna do června a cibulky vysazujeme od září do listopadu.

Lilochvostec (Eremurus) je opravdu impozantně působící cibulovina konce jara a začátku léta. Když právě kvete, stává se opravdovým zahradním pokladem, který vyniká jednotlivě i ve skupinách. Hodí se i do moderních, nově zakládaných zahrad. Vzpřímená soukvětí tohoto krasavce jsou složena z mnoha žlutých, případně žlutooranžových květů. Oproti nim jsou listy méně nápadné. Hlavní dobou kvetení je květen až červen, kdy rostlina dorůstá výšky až 200 cm.

Lilochvostec upřednostní slunné stanoviště s výživnou a dobře odvodněnou půdou, nesnese vlhká místa zahrad. Vhodný je do květinových a štěrkových záhonů, do předzahrádek a ve skupinách s okrasnými travinami. Hlízy tohoto druhu vysazujeme do hloubky cca 25 cm. Lilochvostec vysazujeme nejlépe v září, nejdéle pak do konce října. Květenství lilochvostce jsou vhodná i k řezu do vázy.

Řebčík (Fritillaria Michailovskyi) je co do výšky růstu i květů oproti lilochvostci o dost skromnější, přesto však působí velice elegantním dojmem. Jeho květy jsou zvonkovité, převislé a v barvě tmavě bordó až žluté. Na jedné rostlině jich vždy vykvétá několik. Listy jsou barvy svěží zelené. Rostlina nižších kultivarů dorůstá výšky přibližně 30 cm a kvete především v dubnu až květnu. Řebčíky vyloženě upoutají pozornost kolemjdoucích, pokud jsou vysazené v trsech. A pokud trsy zopakujete na více místech s určitými rozestupy, efekt vytvoří dokonalý. Cibulky řebčíku vysazujeme do hloubky nejméně 15 cm, lépe však až 25 cm. Výsadba je možná od září do listopadu. A pozor, záleží na volbě druhu řebčíku, některé kvetou až na začátku léta a mohou dorůst výšky až 1,5 metru.

Kandík psí zub (Erythronium den canis) je cibulovina dosti podivného názvu. Rozhodně však stojí výsadba cibulek tohoto druhu za zvážení. Nejlépe vynikne především v zahradách přírodního typu, tedy v zahradách divokých. Obzvláště působivý je, když pokrývá větší plochu. Docílíme toho snadno, když rostlinu ponecháme trvale na jednom místě, rychle se rozrůstá. Velmi pěkné nejsou jen květy, ale i podlouhlé cibule kandíků, kterými se však můžeme kochat jen před výsadbou. Listy má kandík modrozelené, podlouhlé a s tmavšími skvrnami. Půvabné květy jsou převislé a nejčastěji růžové. Kvete hlavně v březnu až dubnu, kdy dorůstá výšky přibližně 15 cm.

Kandík potřebuje stinné a před větrem chráněné stanoviště a půdu humózní, vlhkou, čerstvou a dobře propustnou, nejlépe s vyšším obsahem listovky. Kromě zmíněných přírodních zahrad je skvělý i jako podrost vyšších dřevin, dojem udělá i na větších skalkách, u zahradních tůní a v zátiších lesního charakteru, nejlépe tedy na pomezí přírodní zahrady a na ni navazujícího lesa. Hloubka výsadby cibulek kandíku psího zubu je 8 až 10 cm, lze však i 20 cm. Cibulky vysazujeme od září do listopadu.

Cibulovinami jsou v očích zahradníků všechny květiny, které tvoří podzemní zásobní orgány. Nejde tedy jen o cibule, ale také hlízy a podzemní oddenky. Rostliny do těchto podzemních orgánů ukládají každoročně živiny pro další vegetační sezónu a dovedou díky tomu přečkat až několik měsíců v klidovém stavu. V přírodě mohou díky svým podzemním zásobním orgánům cibuloviny růst i na extrémních stanovištích (stepi, vysoké hory, případně bažinaté a zaplavované oblasti). Jde tedy o druhy dosti neurvalé, vytrvalé, troufalé až drzé, s ohromnou schopností přežít.

Pokud chcete, aby vám na jaře v zahradě vykvetly cibuloviny, které tam dosud nebyly, musíte jejich zásobní podzemní orgány, cibule, zakoupit či jinak získat a vysadit právě již na podzim (přesné termíny se druh od druhu mírně liší). Bez toho to prostě nejde a právě o tom je tento článek. Jedině, že si o dost připlatíte, nakoupíte si na jaře již kvetoucí cibuloviny v malých plastových květináčích a vysadíte na venkovní záhony.

V zahradní tvorbě mají okrasné cibuloviny široké a nezastupitelné využití. Vysadit je můžeme jak na záhony, tak do trávníků, jelikož odkvetou a začnou se zatahovat zpět do země dříve, než bude třeba poprvé trávník posekat. Uplatní se nejčastěji jako podrosty dřevin a v přírodních parterech zahrad a parků. A zde také rády zplaňují (ztratí vlastnosti získané záměrným šlechtěním a šíří se dál). Záhonové výsadby s cibulovinami pak mohou mít různý charakter, od záhonů ornamentálních složených pouze z cibulovin, až po smíšené záhony trvalkové. Ornamentální výsadba má tu stinnou stránku, že musíme s odkvětem cibuloviny nahrazovat jinými druhy.

Mezi cibulovinami, jejichž zásobním orgánem jsou cibule a těmi, jejichž zásobním orgánem jsou hlízy, je jeden zásadní rozdíl. Ty první kvetou většinou na jaře a vysazují se na podzim, ty druhé vysazujeme většinou na jaře a kvetou od léta až do podzimu, v našich podmínkách by jejich hlízy totiž obvykle nedovedly přezimovat. Cibuloviny lze vysadit i do květináčů a truhlíků, mít je přitom můžeme i v teple, neznamená to však, že bychom jejich obvyklé chování zásadně zvrátili. I když jsou výjimky, třeba kvetoucí rychlené hyacinty se prodávají v květináčích už od prosince.

Pro na jaře kvetoucí okrasné cibuloviny obecně platí, že čím jsou nižšího vzrůstu, tím lépe snesou i nedostatek světla. Některé dobře rostou i ve stínu. Půda je pro ně většinou nejvhodnější písčitohlinitá, dobře propustná a s obsahem kompostu. Cibuloviny nikdy nevysazujeme na místa, kde jsme hnojili čerstvým chlévským hnojem, přímé hnojení nesnáší a na úkor kvetení budou tvořit hustou listovou hmotu. A pokud jsme už konkrétní cibulovinu někde pěstovali a ona tam prostě přestala prosperovat, už ji tam nikdy nevracíme. Jedině snad, že bychom radikálně vyměnili půdu.

Při výsadbě cibulek je vhodné nasypat na dno každé jamky trochu písku, vyhloubíme ji proto vždy o něco hlubší. Především pak na stanovištích s vlhčí půdou, byť konkrétní druh vlhčí půdu preferuje. Vysazovat můžeme na jaře kvetoucí cibuloviny a hlíznaté rostliny obecně od konce srpna až do listopadu. Někdy však i trochu později v závislosti na počasí. V každém případě musí cibulky a hlízy do zimy dobře zakořenit, jinak se jejich kvetení na jaře nedočkáme. Navíc platí, že pouze zakořeněné cibulky přežijí zimu.

Při výběru druhů cibulovin musíte vždy dobře zvážit, zda budou konkrétnímu druhu vyhovovat podmínky právě vaší zahrady. Cibulky méně známých cibulovin pořídíte ve specializovaných obchodech, lépe zásobovaných hobby marketech, ale i na internetu. S nákupy neotálejte, nakupujte nejlépe v průběhu září, budete si moci vybrat z širší nabídky kvalitních cibulek a hlíz. Výsadbu provádějte nejlépe vždy ve skupinách, menších či větších. Jednotlivě většinou tyto rostliny tak trochu zapadnou. Skupinky přitom lze zopakovat na více místech zahrady.

Určitě nedělejte tu chybu, že byste si nakoupili různé druhy a množství cibulovin a hlíznatých rostlin a vysadili je tu a tam jednotlivě. Taková výsadba nikdy nevynikne, potenciál okrasného efektu bude zmařen. Při výsadbě také zohledňujeme výšku rostlin v dospělosti, nižší druhy patří vždy do popředí, vyšší do pozadí. Jelikož budou po odkvětu nějakou dobu hyzdit zahradu postupně žloutnoucí a schnoucí listy okrasných cibulovin, je vždy lepší se nepouštět do samostatného záhonu s těmito rostlinami a pokud, pak určitě ne na nejviditelnějších místech zahrad. Ideální je kombinace s trvalkami, které svými listy zatahující se cibuloviny zakryjí.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, semena.cz, lepebydlet.cz, receptyprimanapadu.cz, zcjh.cz, magazinzahrada.cz, ireceptar.cz, narcisy.cz, Wikipedia