Složky růstového média pro pokojové rostliny jsou rozmanité. Umí pomáhat až zázračně, ale taky umí trochu pozlobit. Fintou je, že nejlépe fungují dohromady. Smíchané ve správném poměru. Jeho složení ovšem budete muset odhalit sami, my vám můžeme jen poradit.
Složky, kterými můžete obohatit růstové médium pro pěstování pokojovek, přináší rostlinám řadu benefitů. Nedá se ovšem říct, že by byly úplně bez chybičky. Prakticky všechny totiž trpí určitými neduhy, které je třeba různě vyvažovat a uzpůsobovat tak, aby konkrétnímu druhu rostliny – té vaší nejoblíbenější - ta vámi vytvořená směs opravdu vyhovovala.
Co by v takové směsi ideálního růstového média chybět nemělo?
)
Určitě například rašelina. Tahle po kompostu nejčastější složka standardních substrátů asi pro nikoho žádnou velkou novinkou není. Začerstva je poměrně pórovitá až houbovitá, takže dobře zadržuje vodu. Pokud je úplně čerstvá a dobře proschlá, může zprvu odolávat smáčení. Předejít se tomu dá ale tak, že ji před přidáním do růstového média na pár hodin namočíte.
Její funkční nevýhodou ovšem je, že se při sesychání postupně „smrskává“, odtahuje se od okrajů nádoby. A také se postupně rozkládá. Rozpadá. Takže se její jemné částečky postupně zhutňují. Voda po ní pak už jen stéká, ale nevsakuje se. Tehdy přestává sloužit rostlině ku prospěchu. Jen samotná rašelina, jako prostý a „nedochucený“ substrát zkrátka rostlině nepostačí.
)
Perlit je asi tím prvním „vylepšovátkem“ a dochucovadlem kvality, po kterém ve snaze vytvořit pro pokojové rostliny ideální růstové médium sáhnete. Aby ne, je to ten nejběžnější doplněk používaný ve světě pokojového zahradnictví. Malé bílé kamínky, nápadně lehké, trochu připomínají polystyren. Ve skutečnosti jsou tyhle lehké oblázky s mikropóry vytvořeny z přehřátého sopečného skla.
Jsou skvělé při hydroponii, nebo pro zakořeňování řízků. Pochválíme je za to, že jsou naprosto sterilní, s neutrálním pH. Jsou skvělé pro provzdušňování půdy i regulaci vlhkosti. Ale! Vláhu nedrží nikterak pevně, při zalévání shora mohou snadno vyplavat nahoru nebo je může vyfoukávat vítr. Tím se vlastně dostáváme k první základní kombinaci.
)
Jsou totiž funkce, které dobře zvládá rašelina i perlit, ale oba mají své nedostatky.
Vyladit a předejít jim můžete tak, že je smícháte dohromady. Rašelina s perlitem společně dokáží divy. Z jejich směsi vytvořené růstové médium si totiž uchová svou kyprost. Substrát bude náležitě vlhký, ale nikoliv přemokřený. Rašelina podrží perlit v květináči, a perlit se postará o to, aby půda zůstala provzdušněná. A hrát si se složením růstového média pochopitelně můžete dál.
Chuťovky do růstového média
Přidat toho můžete ještě docela dost, třeba kokosové vlákno. To se v posledních letech stává velkým hitem. Jde o přírodní vlákno extrahované z vnější slupky kokosových ořechů. A zajímavé je tím, že má ještě větší schopnost zadržovat vláhu, než rašelina. Jeho pH je také bližší neutrálnímu, zatímco rašelina je spíše kyselá, což ne každé pokojovce voní.
Kokosové vlákno je rovněž velmi lehké, čímž se opět obsah květináče vylehčuje a stává se vzdušnějším. Nedochází tu ke zhutňování. Nevýhodou ovšem je, že vlákna prakticky nenabízí nějaký mikrobiální základ, nepřináší žádné prospěšné organismy. Má také poměrně vysoký obsah draslíku - a ten může u některých rostlin narušovat příjem vápníku. Takže co s tím? Doplnit ji o další zajímavou složku.
Dřevní štěpku. V podstatě jemnější dřevěný (neošetřený, nebarvený) mulč. Je fantastická, protože vedle sterilního kokosového vlákna je právě ona tou příhodně organickou složkou, která může zajistit pomalé uvolňování živin při svém rozkladu. Navíc pomáhá v lepší drenáži růstového média, zlepšuje provzdušňování a absorpční kapacitu půdy.
)
Jenže žádná krása není úplně bez poskvrnky. Nevýhodou dřevní štěpky je, že se kvůli své organické povaze rychle rozkládá. Což jednak způsobuje „pokles horizontu“ v květináči, a rovněž se při tom procesu rozkladu spotřebovává půdní dusík. Co s tím? První radou by mohlo být přidání složky, která sice poskytne organický materiál, ale tak dynamicky se už nerozkládá.
Například kůra stromů. Obecně je doporučována kůra/borka borovic. Je poměrně silná, slušně odolává rozkladu. Není tak savá jako dřevní štěpka – vodu spíše odpuzuje - a dobře zajišťuje provzdušňování. Háček je ovšem v tom, že při svém postupném rozkladu, k němuž samozřejmě v nějaké míře dochází, spotřebovává dusík. A tím pak zvyšuje kyselost růstového média.
To už se spíš vyplatí sáhnout po vermikulitu. Jeho chemický vzorec si tu odložíme spíš pro zábavu: (Mg,Fe,Al)3(Al,Si)4O10(OH)2·4(H2O). Ale pak už docela vážně můžeme pochválit, že tento lehký, přirozeně se vyskytující minerál, vytváří v květináči ideální prostředí. V půdě vytváří vzduchové kanálky, má neutrální pH, a zajišťuje pomalé uvolňování mikroživin. Takže provzdušňujete a přitom vyživujete.
)
Je v tom samozřejmě další háček. Jeho nevýhodou je, že vláhu/vodu zadržuje až příliš dobře. Takže pokud je ho ve směsi růstového média příliš mnoho, může rostlinám paradoxně začít škodit. Tedy jen pokud k vermikulitu nedodáte i trochu lávových kamenů. Jejich hrubozrnná drť velmi napomáhá drenáži, odvodnění růstového média. Přispívají též ke zvýšení nutriční kapacity půdy.
Mají ještě jednu (neobvyklou) super-schopnost. Potlačují zápach. Který se, když se někde rozkládá organický materiál, tu a tam objevit může. Lávové kameny nepatří zrovna k levnému sortimentu, ale bát se jich nemusíte. Ve směsi růstového média jich užijete jen pár na každý květináč. Pokud byste chtěli lacinější verzi téhož, sáhněte pak po drcené pemze.
Pemza, porézní sopečný zbytek, je známá jako přírodní půdní kondicionér, který výtečně udržuje stabilitu půdy, stejně jako provzdušňování a odvodňování. Je dostatečně těžký na to, aby při zalévání nevyplaval na povrch. A s postupem času se nestlačuje/nezhutňuje ani nerozkládá. Přitom hnojivo i vláha mohou ulpívat na jeho nepravidelných povrchových pórech.
Sám ale do té harmonie v květináči nic ze sebe nepřináší. Má neutrální pH, takže se z něj dohromady nic po stránce živin neuvolňuje. Co s tím? Inu, vyřešit to můžete tím, že k růstovému médiu přidáte trochu rašeliny.
A jsme zase na začátku.
)
Namíchej si sám
Jak to nejlépe smíchat, na to musíte ovšem přijít sami. My můžeme jen naznačovat, protože každá rostlina je originál. A každá směs toho růstového média též. Obecně by v žádné takové receptuře nemělo chybět něco vytvářející objem, hmotu.
Může to být pytel základního substrátu pro pokojové rostliny, může to být samotná rašelina nebo kokosové vlákno. Ve směsi by určitě nemělo chybět něco, co poslouží podpoře drenáže a pomůže s vodním režimem. Typicky tedy vermikulit nebo perlit.
Poslední složkou by mělo být něco, co poslouží jako zdroj pomalu uvolňovaných živin a poskytne prostor k životu užitečných mikroorganismů. Štěpka, kůra nebo drť lávových kamenů. Ale v té nejúspornější podobě poslouží i docela obyčejný kompost.
Ta nejobecnější receptura pro rostliny v květináči bude počítat s dvěma díly něčeho, co dělá hmotu (řekněme tedy napytlovaný substrát), jeden díl perlitu na zlepšení drenáže a jeden díl kůry nebo štěpky.
Jiné to samozřejmě bude u rostlin aronovitých, kam můžeme započítat filodendrony nebo monstery. Ty si žádají výživnější směs. V základu počítejte čtyři díly kokosového vlákna na dva díly perlitu, tři díly kompostu a jeden díl žížalího trusu. U kaktusů a sukulentů byste měli pracovat s tím, že „hmota“ je v útlumu a podstatnější je drenáž. Tedy tři díly kokosového vlákna, čtyři díly perlitu nebo pemzy, tři díly hrubozrnného písku.
Přesně tak ale doplňkové složky růstového média pro pokojové rostliny fungují. Přidáváte, mísíte je v různém poměru, ladíte směs k dokonalosti. A vybíráte si tu nejlepší kombinaci, která té vaší pokojové rostlině sedí nejlépe. Je to vlastně docela zábava, za níž můžete být odměněni krásou vděčných a spokojených pokojovek a závistí sousedů.
Zdroj: jomostudio.com, houseplants.co.uk, stylecurator.com, growfully.com, cowellsgc.co.uk
