Nepodceňujte čištění studny, předejdete zdravotním problémům i nedostatku vody

Studna nemusí být kontaminována naráz havárií, třeba únikem oleje a jiné chemie, znečišťuje se průběžně i při běžném provozu, na jejím dně se nevyhnutelně hromadí množství usazenin, nánosů, včetně jílu a organických nečistot. Záleží na staří studny, jejím stavu a také ochraně shora před pronikáním nečistot do studny. Čistit studnu a kontrolovat jakost vody je přitom třeba pravidelně.

Právě potřeba čištění studny se významně liší i v závislosti na terénu a strukturách okolní půdy. Obecně přitom platí, že by se studna, která je zdrojem pitné vody, měla čistit alespoň jednou za 5 až 10 let. Čištění je zároveň prevencí, která zlepší kvalitu vody a prodlouží životnost studny. A pozor, choroboplodné zárodky se ve vodě šíří výrazně aktivněji než ve vzduchu. Zanedbávat čištění studny a kontrolu studniční vody se nevyplácí. Běžné kopané studny si můžeme při troše odvahy udržovat i sami, v případě vrtů nám nezbývá nic jiného, než se obrátit na specializovanou firmu.

Čistá a nezávadná pitná voda je pro naše zdraví vlastně nejdůležitější. Usazeniny se do studen dostávají nejčastěji s dešťovou a povrchovou vodou, čímž je studniční voda průběžně kontaminována. Znečištěnou vodou se navíc může zničit čerpadlo domácí vodárny, což představuje další výdaje. Obzvláště staré kopané studny přitom bývají ve špatném technickém stavu počínaje netěsnostmi v zakrytí studny, kterými se do studny dostávají nečistoty včetně těch organických. Nejčastěji k tomu dochází při jarním tání a za silných dešťů. Na dně studny se pak usazuje jemný kal tvořený hlavně zeminou, listím, větvemi a odumřelými těly především drobných živočichů. Nečistoty studnu postupně kontaminují, negativně mění chuť vody, zápach (vůni) i barvu. Zároveň se mohou ucpávat jak vstupní otvory do studny, tak výtlačné potrubí. A silně znečištěná studna může dokonce znečišťovat studny ve svém blízkém okolí.

Pokud je při rozboru studniční vody zjištěno větší množství bakterií, nejčastěji narůstá jejich výskyt kvůli dnu studny pokrytému tlejícími zbytky organických materiálů (listí, hlína, dřevo, uhynulé myši, žížaly, slimáci, hmyz). Za takového stavu je kontaminována i čistá voda, která do studny přitéká. Dalším důvodem může být prosakování odpadní vody z kanalizace nebo jímky v blízkém okolí, ale i povrchové a dešťové vody a vše, co s sebou do studny přinesou. Dokonce i podzemní voda může být kontaminována a v takovém případě jde o problém nejzávažnější, jelikož pouhé vyčištění studny nemůže stačit.

Při čištění studny je pak třeba provést nejen dostatečnou dezinfekci studny, ale i celého rozvodu včetně bojleru a domácí vodárny. Ty navíc bývají oblíbeným domovem bakterií.

Čištění studny není nic platné, pokud neodstraníme příčiny kontaminace vody. Nejčastěji je třeba opravit nadzemní část studny, čili vyměnit poškozené nebo netěsnící poklopy. Maximálně tak omezíme možnost kontaminace studniční vody organickým materiálem. Studna navíc nemusí dýchat, proto je více jak žádoucí zrušit všechny staré a nesmyslné větrací otvory a komínky, ale také odstranit staré a nepoužívané potrubí a ostatní rezivějící železo, stejně jako případné dřevěné trámky a lávky. Na povrchu by měl být okolo skruže široký betonový límec a terén kolem studny by měl být vyspádován směrem od ní.

• Voda je kalná, neprůhledná: může jít o následek odtěsnění spár (tzv. dehermetizace), kdy do studny proniká hlína a zemina narušující funkci filtru na dně studny.
• Ve vodě jsou patrné nečistoty: nejčastěji jde o různé smetí, listí, větvičky, mechy, lišejníky, ale i drobné i větší živočichy, pro které se studna stala pastí, nejsilněji jsou takto znečištěné studny, které nejsou shora zakryté.
• Voda ztmavla: nejčastějším důvodem je pouze ojedinělé používání studny, kdy se ve stojaté vodě rozmnoží bakterie.
• Voda zezelenala: jednoznačný důkaz nárůstu mikrořas, ke kterému dochází nejčastěji, pokud není šachta studny chráněna před slunečními paprsky, právě ty totiž podporují růst řas.
• Voda je rezavá: nejčastěji důkaz zvýšeného obsahu železa, často následek znečištění, je třeba instalovat filtrační systém (buďto do vodovodní přípojky ze studny do domu, případně lze použít i běžný domácí filtr), samozřejmě je třeba ze studny odstranit všechny nepotřebné a rezavějící železné prvky.
• Voda má nepříjemnou chuť a zapáchá kanalizací: jasný důkaz, že do studny pronikají odpadní vody, případně ve vodě tleje zvíře.
• Zápach je často způsoben rozpuštěnými plyny ve vodě. Příčinou hnilobného zápachu mohou být i bahenní plyny, příčinou zápachu po železe je zvýšený obsah železa, příčinou zápachu po sirovodíku přítomnost anaerobních bakterií. Takový zápach vlastně připomíná zkažená vejce, podobně přitom může zapáchat voda z hlubinných vrtů s vysokou přítomností železa a manganu.

Nejprve se odčerpá ze studny voda a poté se vyčistí její dno. Před vstupem se však ještě ověří, zda se ve studni nenachází nebezpečné plyny (třeba i jen obyčejnou svíčkou). Následuje očištění skruží (stěn studny) zevnitř tlakovou vodou, případně i mechanickým kartáčem, propláchnutí a případná výměna štěrkového podloží, načež následuje provedení oprav, tedy nejčastěji hermetizace švů. A to nejen uvnitř studny. I když se na první pohled může zdát, že je zakrytí studny shora zcela v pořádku, mohou být přerušeny švové spoje. byť jsou totiž spáry ve studni utěsněné sebelépe, při každoročním promrzání půdy se v nich mohou tvořit praskliny, kterými pak prosakují povrchové a dešťové vody kontaminované hnojivy, odpadními vodami a dalším materiálem. Situace se řeší speciálním lepidlem určeným ke kontaktu s pitnou vodou, kterým je třeba praskliny zatřít. Netěsnosti uvnitř studny se pak vymazávají cementovou mazaninou. Nejsložitější jsou opravy u starých studen kamenných. Na závěr se stěny opět opláchnou tlakovou vodou a vyčistí se přítoky. Poté se nechá do studny natékat voda a ta se průběžně odčerpává, dokud nezmizí zákal.

Nakonec se provádí dezinfekce studny Savem nebo chlornanem, načež je dezinfikovaná voda ze studny po jednom až dvou dnech odčerpána. Poté je třeba vodu intenzivněji používat 3 až 4 týdny jako užitkovou, načež se provede kontrolní rozbor vody. Pokud je v pořádku, je možné vodu využívat jako pitnou. Kontroluje se také čerpací mechanismus, často bývá potřebná například výměna sacího koše.

Cena za čištění studny je závislá na adrese (vzdálenost, doprava), hloubce studny, jejím vnitřním průměru, materiálu, ze kterého byla studna konstruována a jeho stavu a také množství nečistot na dně. Navíc mohou s čištěním studny souviset i další práce a výrobky, například výměna sacího koše, expanzní nádoby, ale i čerpadla, dodání různých typů filtrů (sedimentační filtry odstraňující z vody železo, mangan, dusičnany, bakterie apod.). Po třech až čtyřech týdnech stálého čerpání vody ze studny po jejím vyčištění by se měl navíc nechat udělat rozbor vody. Může ukázat nezbytnost dalších úprav studniční vody.

Základní vyčištění kopané studny do 10 metrů hloubky včetně dezinfekce stojí okolo 6000 až 8000 korun. Za čištění a regeneraci vrtané studny zaplatíme cenu od cca 8 tisíc korun, u hlubších vrtů se ale může cena vyčištění pohybovat až v desítkách tisíc korun.

Podle statistik voda ve více jak 90 % studní dlouhodobě neodpovídá hygienickým požadavkům pro studniční vodu vždy minimálně v jednom ukazateli. Nejčastěji jde o nevyhovující mikrobiologické ukazatele, ale také překročené limity dusičnanů a limity pro hodnotu zákalu a železa.

• Dusičnany, dusitany a amonné ionty: v množství jednotek mg/l jsou přirozenou součástí vody, jejich obsah je však často neúměrně zvýšen. Způsobuje to nadměrné používání minerálních hnojiv, úniky odpadních vod například z živočišných farem, větší obsah dusičnanů (dusitanů) v půdě, než mohou rostliny využít.
• Železo (Fe) a Mangan (Mn): i tyto prvky jsou běžnou součástí přírodních vod, ve kterých se často vyskytují společně. Obsah železa se též může zvyšovat korozí potrubí, ale i přítomností železitých bakterií.
• Chloridy (Cl): i chloridy jsou přirozenou součástí vod, jejich koncentrace je závislá především na geologickém podloží. Je-li vysoký obsah chloridů spojen s vysokou koncentrací sodíku a vodní zdroj je poblíž komunikace, mohlo dojít ke kontaminaci vody posypovou solí. Chloridy nepříznivě ovlivňují chuť vody a zvyšují její korozní schopnost.
• Pesticidy, herbicidy: nejčastěji k této kontaminaci dochází při intenzivních deštích, kdy jsou chemikálie splachované. Může však jít i o vysoký obsah těchto látek půdě, pokud si jimi zahradu dlouhodobě zamořujeme. Pesticidy se v půdě kumulují.
• Bakteriální znečištění vody: riziko bakteriálního znečištění hrozí především u studní nacházejících se blízko hnojišť, neuzavřených septiků a polí. Nejčastěji jde o bakterie Legionella a Escherichia coli. Problémy však může způsobovat řada dalších mikroorganismů a nemusí jít jen o problémy zdravotní, ale i technické. Bakterie Escherichia coli je hlavním indikátorem fekálního znečištění. Koliformní bakterie se přitom vyskytují ve vodě i v případě vysokého obsahu živin. Doprovodným indikátorem čerstvé fekální kontaminace vody jsou pak Enterokoky. Technické problémy způsobují bakterie sirné, železité a nitrifikační. Bakterie lze z vody odstranit instalací UV lampy, ale také chemickou úpravnou s kontinuálním dávkováním chemických dezinfekčních prostředků.

Zdroj: profisluzby.eu, doktorvoda.cz, wikipedia.org, av-equen.cz