Moderní otopná soustava už má odvzdušňovací ventil automaticky zabudovaný do topných těles. A to celý proces dost usnadňuje. Odvzdušňování topení je ale jinak klasický úkon, který bychom si doma neměli odpustit, pokud chceme zimu strávit v relativním teple. Zahájit bychom ho měli před nástupem topné sezóny, v rámci pravidelné kontroly funkčnosti celé otopné soustavy. Nevyplatí se s tím otálet: kdybyste odhalili chybu v systému, bude třeba volat topenáře. A ti jen tak nepřijedou, na počátku topné sezóny totiž pracují přesčas. Odvzdušnění však lze provést i na začátku topné sezóny a často je nutné i odvzdušnění průběžné během ní.
„Vyfouknutí“ a odvzdušňování je obvykle ta první věc, kterou řešíme, když nám topení netopí rovnoměrně a některé radiátory zůstávají jen vlažné, potažmo jsou „teplé“ jen z části. Právě proto, že jejich objem vyplňuje „bublina“ vzduchu. Může být, že si v rodinném domě vystačíme s jedním odvzdušňováním na začátku topné sezóny, může být, že si jej za 1-3 měsíce zopakujeme.
)
Vzduch topení neprospívá
Odkud se v uzavřeném soustavě topení vlastně bere vzduch? Hromadí se tam přirozeně. Chybička může vzniknout hned při napouštění nového topení. Čerstvá voda s sebou nese mnoho vzduchových bublin, a ty se usazují na stěnách topení. A trvá to, než se z vody dostanou ven. Dalším zdrojem mohou být miniaturní netěsnosti v systému (to platí zvláště u těch letitých topení).
Čas hraje roli i při narušení spádu sestavy. Může být, že se léty některé její části prověsí (dobrý důvod, proč si nesedat na topení, i když hezky hřeje do zad), naberou opačný sklon. U uspěchaných děl topenářů se pak můžeme setkat se špatně rozvrženým vyspádováním celé otopné sestavy, což pak tvorbě skrytých sektorů, boulí s bublinami, jen nahrává. Po měsících nečinnosti jsou ale vzduchové bubliny většinou i v řádně osazeném a jinak kvalitně fungujícím systému.
Topení si o odvzdušnění říká nahlas i tím, když se z něj nepravidelně ozývá šplouchání, přelévání, klepání nebo další podivné rachotivé zvuky. Naznačuje to, že se uvnitř děje něco, co by se dost dobře dít nemělo.
Vzduch uvnitř otopné soustavy je problém, který byste podceňovat neměli. Se zavzdušněným topením na vyšší výkon dostanete méně tepla, než za kolik platíte. Odvzdušňovat znamená ušetřit. A hned dvakrát, protože vzduch v otopné soustavě, v kapsách a vzduchových bublinách, významně přispívá ke korozi celého topení. Střípky rzi pak mohou ucpávat systém, dále kompromitovat jeho výkon. Odvzdušňováním tedy prodlužujete životnost systému.
)
Nic náročného
Správné vybavení? Vystačíme si s u toho s patentním klíčkem na otevírání ventilů (nebo s plochým šroubovákem), hadrem na otírání vody, miskou na vodu. Pomůcky si zvolte podle možností a situace, dohromady to není žádná věda. Z topného tělesa, které budeme povolovat u ventilu, pravděpodobně bude kromě syčivého závanu teplého vzduchu unikat, stříkat i voda (dost možná znečištěná). Tak se na to připravte.
První krok? Dopřát otopné soustavě čas, aby se řádně celá zaplnila. Znamená to otočit všechny kohoutky (rozumějte, termostatické hlavice) naplno, aby se voda mohla rozšířit do celého systému. Můžete zkontrolovat tlak vody, připustit doplňovací vodu. Můžete i zatopit, nechat to pár hodin prohřívání běžet. To už většinou víte, která topná tělesa se dokonale neprohřála.
A když jsme topení nahřáli a dopřáli topné sestavě čas? Je třeba vypnout vytápění, i oběhové čerpadlo (zvláště v bytech), počkat zhruba další hodinu, a pak se pustit se do odvzdušňování. Postupujete přitom krok za krokem, od topení nejblíž kotli, až k těm nejvzdálenějším nakonec. Ve vícepatrovém domě jdete po jednotlivých podlažích, ale opět začínáte s topeními nejblíž u kotle a končíte s těmi nejdál.
S nachystaným hadrem - miskou – klíčem/šroubovákem pootočíte odvzdušňovací ventil. Obvykle se ozve zlověstné zasyčení a/nebo začne otvůrkem prýštit voda. Voda, v patřičném proudu, je dobré znamení. Syčení už tolik ne – je to nashromážděný vzduch, který teď upouštíte ven. Většinou tak dlouho, než začne téct voda. Pozor, vzduch může být docela horký.
Až začne téct z ventilu voda (není jí moc, není to povodeň), ventil opět utáhněte (nedělejte to nějak extra na sílu, prosím), a postupujete k dalšímu topení až do finále. Je to úkon na minutku u každého topení. Pokud necháte otevřený ventil 5 minut, neteče voda a neozve se ani syčení, je něco v nepořádku. Nejspíš jde o nízký tlak, anebo utaženou termostatickou hlavici.
)
Případ pro topenáře
Máte hotovo? Pak je třeba znovu dopustit doplňovací vodu do systému, zapnout oběhové čerpadlo, zatopit. Může být, že si to za den celé zopakujete, protože vyprázdnění vytvořilo prostor pro přesun dalších vzduchových bublin. Jinak by to ale mělo být hotové.
Odvzdušňujete jako diví (nezapomněli jste přitom povolit termostatické hlavice, doplnit vodu do systému, zkontrolovat tlak) a topení stejně nehřeje? Pak už to bude chtít asistenci topenáře. Hodně štěstí.
Specialitkou je pak odvzdušňování „společné“ otopné soustavy v panelových domech. Odvzdušňovací ventil je v domech staršího typu obvykle instalován až u bytu v nejvyšším patře, a právě tam se vzduchová bublina hromadí. Většinou je třeba, aby se nájemníci či majitelé bytů smluvili, a udělali si jeden odvzdušňovací den. Princip – postup je stejný, jen ta domluva někdy může váznout.
Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz
