Novela energetického zákona změní českou energetiku. Ochrání víc spotřebitele i firmy?

Původně měla novela energetického zákona hlavně modernizovat a decentralizovat českou energetiku a zároveň více chránit spotřebitele před nezodpovědnými obchodníky. V posledních listopadových týdnech se však proměnila ve změť pozměňovacích návrhů. A původně plánované listopadové třetí čtení se přesunulo až do první poloviny prosince. 

Hlavním tématem novely energetického zákona je právní ukotvení tzv. akumulace, agregace a flexibility, čili ukládání elektrické energie (akumulace), možnosti sdružování více energetických zdrojů do jedné skupiny (agregace), a stabilizace elektrizační sítě (flexibilita), ve které je kvůli vyššímu objemu obnovitelných zdrojů stále těžší najít rovnováhu mezi výrobou a spotřebou. Novela tedy přináší nové technologie, jelikož se ukázala nutností větší decentralizace energetiky, jejíž řízení bude náročnější finančně i softwarově (bude třeba lépe řídit toky elektrické energie). Dosud se úloha obnovitelných zdrojů (hlavně solárních elektráren - FVE) omezovala pouze na výrobu. Pokud mělo dojít k rovnováze v síti, dorovnávaly ji především uhelné zdroje. Energetický mix se však postupně mění a v soustavě přibývá obnovitelných zdrojů. Naopak přitom bude klesat výroba elektřiny z uhlí, proto bude třeba lépe řídit výrobu i spotřebu.

Tato část novely zákona vychází z evropské směrnice a ve skutečnosti měla být do tuzemské legislativy zanesena již v roce 2021. Byla však odsunuta až na vedlejší kolej kvůli seškrtání podpory pro obnovitelné zdroje, kterými by se měla zalepit díra ve státním rozpočtu na příští rok (23 miliard Kč).

Podle předsedy Asociace pro akumulaci energie Jana Fouska přinese novela české energetice především zapojení moderních prvků do soustavy, což funguje v zahraničí již dávno. Konkrétně přinese možnost obchodovat s elektrickou energií za současné možnosti vykrývání takzvaných odchylek (rozdílů mezi výrobou a spotřebou). A to například tak, že se včas aktivují třeba baterie. Jde o nové systémy, které budeme v energetice potřebovat využívat.

Lex OZE III je zkrácený název pro novelu energetického zákona, která upravuje pravidla pro ukládání elektřiny a také sdružování její výroby i spotřeby.

Zákazníkům by měla novela přinést nezávislý srovnávač cen elektřiny a plynu i další opatření na jejich ochranu. Srovnávač cen by měl umožnit porovnání nabídek dodávek elektřiny a plynu včetně nabídek smluv se spotovými cenami.

Nově budou zákonem ošetřené smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy s fixací ceny energií ze strany zákazníka. Dodavatelé totiž mají energie pro svého zákazníka zajištěné na celé období trvání smlouvy, pokud se však klient rozhodne odejít ještě před uplynutím doby fixace a energii neodebere, obchodník na tom tratí. V praxi si ale někteří obchodníci účtovali za předčasné ukončení fixace příliš vysoké částky a zákazníkům se proto nevyplatilo odcházet. Pokuta však bude smět nově dosahovat pouze až 40 procent z hodnoty neodebrané elektřiny či plynu.

Doposud museli dodavatelé své zákazníky informovat pouze o navýšení ceny, nově budou mít povinnost informovat klienty i pokud jim cena energií klesne. Opatření má obchodníky motivovat k udržování co nejkonkurenceschopnějších cen. Přestože totiž odběrateli cena klesne, může být stále vyšší než běžná cena na trhu. A tomu má novela zamezit.

Obchodníci také budou muset informovat všechny zákazníky se smlouvami na dobu určitou o blížícím se konci smlouvy a o jejím případném automatickém prodloužení. Budou tak povinni učinit nejméně 30 dní před uplynutím příslušného smluvního období.

Poslanci neodhlasovali pozměňovací návrh, který znevýhodňoval sdílení elektřiny právnickým osobám (např. obcím a spolkům), zužoval totiž okruh osob chráněných před diskriminací obchodníků s energiemi. Právě to by bylo pro další rozvoj komunitní energetiky zásadní překážkou. Nyní sdílejí elektřinu především takzvaní aktivní zákazníci, kteří elektřinu posílají “sami sobě“, případně jiným odběrným místům, nejsou však členy žádného energetického společenství, která teprve postupně vznikají. Ochranu před znevýhodňováním mají přitom zákonem zajištěnu právě i aktivní zákazníci.

Zákon o podporovaných zdrojích energie dosud stanoví, že podpora elektřiny je přiměřená, pokud vnitřní výnosové procento investic za dobu trvání práva na podporu, zjednodušeně výnosnost investice, nepřekročí hodnoty v intervalu 8,4 až 10,6 procenta. Nad tuto hodnotu už je podpora nepřiměřená. Vláda nyní navrhla, aby se vnitřní výnosové procento odvíjelo od druhu zdroje energie a období jeho uvedení do provozu. Co to znamená?

Například u vodní elektrárny uvedené do provozu v letech 2013 až 2015 má činit výnosové procento 5,7 procenta, u solárních elektráren uvedených v tomto období do provozu to má být 3,6 procenta. U obnovitelných zdrojů uvedených do provozu v letech 2006 až 2012 bude vláda stanovovat vnitřní výnosové procento nařízením podle hodnot v příloze k zákonu. Například u solárních elektráren bude platit rozmezí 6,3 až 8,4 procenta. Další z návrhů pak pomáhá vytipovat zdroje energie, které jsou překompenzovány. Ponechává jim právo na podporu pouze do takové výše, aby překompenzovány nebyly. Návrh by podle jeho důvodové zprávy neměl být retroaktivní. Poslanci pak tuto vládní novelu zahrnuli desítkami pozměňovacích návrhů.

Dodavatel tedy musí mít pro klienta zajištěný určitý podíl energie na příští tři roky již v době, kdy s ním uzavírá smlouvu. Pravděpodobně by měl mít zajištěných 70 procent objemu elektřiny nebo plynu. A toto zajištění budou dodavatelé vykazovat dvakrát za rok. Pokud odběratel zjistí, že pro něj obchodník nemá zajištěn dostatek energií, má právo odstoupit od smlouvy.

Akumulace je vlastně ukládání elektřiny k její pozdější spotřebě. Česká legislativa dosud opomíjela bateriové systémy, které nejsou připojeny ke zdroji výroby. Dosud bylo připojení k výrobně podmínkou pro využití velkokapacitních baterií pro stabilizaci energetické soustavy. Nyní se na jejím vyrovnávání budou smět podílet. Obchodníci s elektrickou energií prostě budou smět beztrestně využívat i bateriová úložiště. Energetický regulační úřad bude nyní moci vydávat specializovanou licenci pro ukládání elektřiny do baterií právě na základě novely Lex OZE 3. Také distribuční společnosti budou díky legislativním změnám vědět, jak připojovat k soustavě i samostatně stojící baterie.

Jde o schopnost upravovat výrobu a spotřebu elektřiny podle aktuálních potřeb sítě. Na výkyvy v poptávce a nabídce může reagovat zdroj, respektive jeho provozovatel, ale i spotřebitel, který podle aktuálních potřeb sítě zvýší nebo sníží svou spotřebu. Flexibilita je vlastně schopnost zdrojů poskytovat ČEPS nebo firmám na to zaměřeným služby výkonové rovnováhy a za to dostanou předem stanovenou finanční odměnu. Je to však možné jen u zdrojů s výkonem jeden MW a více, které dovedou cíleně upravit svou výrobu. Bude možné je účinně řídit pomocí algoritmů a softwarových řešení. Primárně půjde o agregační bloky, které dovedou vzdáleně ovládat baterii, nabíjet, vypnout či zapnout kogenerační jednotku, omezit výkon solární elektrárny. Vlastně půjde o každý zdroj, který je možné účinně a rychle operovat.

Pod pojmem agregace se skrývá sdružování více energetických zdrojů do jedné skupiny. Už to sice u nás funguje, ale bez legislativní podpory. Spojí se tak výroba i spotřeba většího celku, který mohou tvořit např. stovky domácností. ČEPS již registruje 50 poskytovatelů služeb výkonové rovnováhy, z toho 20 agregátorů. Umožní to efektivněji využívat obnovitelné zdroje, a zároveň snížit zatížení sítě. Výroba takové skupiny bude také předvídatelnější. A když bude nabídka elektřiny v síti omezená, agregátor bude mít možnost regulovat spotřebu odběratelů sdružených v této skupině.

Výroba a spotřeba elektřiny musí být v přenosové soustavě neustále v rovnováze. ČEPS, který síť provozuje a dohlíží na její stabilitu, bude moci díky novele lépe odhadnout spotřebu energie na základě dat od malých výrobců elektřiny (např. majitelů solárních elektráren). Novela přitom zavádí nový pojem “nezávislý agregátor flexibility“, jehož úkolem je regulovat objem elektřiny dodávané do sítě. Právě díky tomu se stabilizuje přenosová soustava a sníží riziko blackoutu, stejně jako potřeba vypínání některých zdrojů (např. velkých fotovoltaických parků). Dodávky z menších zdrojů budou předvídatelnější i spolehlivější. Energie bude využívána efektivněji, což povede ke snížení nákladů spojených s její výrobou a distribucí.

Novela zvýší hranici pro nutnost stavebního povolení a potřebu licence na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů ze současných 50 na 100 kW výkonu. Fotovoltaiky a větrné elektrárny s menším výkonem nebudou potřebovat licenci ani povolení.

Původně měl být součástí legislativy také tzv. Lex Tykač. Vlastně mělo jít o zajištění podpory uhelným elektrárnám v případě, že by přestaly být ekonomicky rentabilní a provozovatelé by museli zvažovat jejich vypnutí. Pozměňovací návrh sice nabídl nástroj, který by zajistil delší provoz uhelných zdrojů, které by byly dotovány státem, ale ten neprošel. Zachována zůstává pouze povinnost provozovatelů uhelných elektráren oznámit případný záměr ukončení výroby elektřiny z neobnovitelných zdrojů.

Zdroj: seznamzpravy.cz, psp.cz, eru.gov.cz