zobrazit 5 fotek
Dřevo je náchylné na poškození abiotickými vlivy (vlivy nebiologického původu), jako jsou oheň, slunce, voda, kyslík a další, stejně jako na poškození biologickými škůdci, bakteriemi, houbami, hmyzem, ptáky, ... Trvanlivost méně odolných druhů dřev se zvyšuje pomocí chemické ochrany, například fungicidy a insekticidy. Často se používají i retardéry hoření a jiné ochranné látky, zušlechťující kvalitu dřeva.
Odolné druhy dřeva obsahují vyšší podíl látek typu tříslovin, flavonoidů i jiných. Díky těmto látkám dokážou lépe odolávat hnilobě i jiným poškozením. Výrobky z trvanlivějších druhů dřev (akát, borovice, dub, modřín) mají i vyšší fyzickou životnost, což by mělo být zohledňováno už při samotném výběru druhu dřeva.
Trvanlivější druhy dřeva je vhodné použít na výrobu altánků, pergol a srubů. Jejich použitím zajistíte dlouhodobou funkčnost jednotlivých výrobků a zároveň podstatně snížíte ekonomické náklady na údržbu, opravy či případné výměny jednotlivých prvků. Při výběru druhu dřeva nesmíte zapomenout ani na kalkulaci a zohlednění jeho ceny, ale i dostupnosti a také vlastností na daný výrobek požadovaných.
U dřeva se posuzuje životnost hned z několika hledisek. Fyzická životnost vyjadřuje technický stav, morální životnost vypovídá o estetické stránce a plnění funkčnosti, ekonomická životnost zase vypovídá o hospodárnosti nákladů na údržbu a provoz. Fyzickou životnost dřevařských výrobků zkracují nedostatky v projektu, zejména špatná materiálová skladba, chyby ve statice a podobně. Projevují se na ní i nedostatky při realizaci, chyby v průběhu užívání, ale také nepředvídatelné události v podobě požáru či živelných pohrom.
K odhadu předpokládané životnosti dřevařského výrobku se používá takzvaná faktorová metoda, určující životnost celku, nebo jednotlivých doplňkových částí, například oken a parket.
Jednak je to správný výběr dřeva, při kterém se upřednostňují trvanlivější druhy dřeva. Podceňovat ale nesmíte ani konstrukční ochranu dřeva, kterou představuje vytvoření ideálních podmínek potlačujících působnost abiotických a biotických škůdců. Nepostradatelná je také chemická ochrana dřeva, při níž dochází k ošetření látkami s biocidním, hydrofobizačním či ohnivzdorným účinkem. Moderní technologie přinášejí i modifikační ochranu dřeva, při níž se provádějí termické a enzymatické úpravy látek přímo v buňkách dřeva s cílem zvýšit odolnost proti biologickým škůdcům a zvýšením hydrofobizace.
Jistou ochranou je i biokontrola, kdy se dřevo naočkuje mikroskopickými houbami nebo bakteriemi, které zabraňují pozdějšímu napadení nebezpečnějšími dřevokaznými organismy.
Dřevokazný hmyz je asi největším škůdcem, který dřevo znehodnocuje. Napadá dřevěné výrobky jak v interiéru, tak exteriéru a bohužel nedělá rozdíly mezi dřevem cenným a bezcenným. Dřevo však není pouze jeho zdrojem potravy, stává se i úkrytem či místem k rozmnožování. Chodby do dřeva vyhlodávají larvy, ne dospělí jedinci, jak si většina lidí myslí. Napadení dřeva signalizuje vypadávající drť a také vrzavé zvuky. Aby byl tento hmyz schopen přežít, potřebuje vyhovující podmínky, zejména optimální vlhkost a teplotu. K jejich likvidaci se používají anorganické insekticidy přijatelné i pro použití v interiérech. Tyto přípravky lze použít jako účinnou prevenci, ale také jako likvidační prostředek.
Ochrana dřeva se provádí pomocí různých beztlakových a podtlakovo-přetlakových technologií. Dřevo se natírá či moří a mezi nejznámější technologie se řadí nános, ponor, navalování, injektování či bandážování. Koupíte-li si v dnešní době elektrický spotřebič či fotoaparát, bývá součástí těchto výrobků návod k použití a údržbě. U dřevěných konstrukcí či při koupi dřeva samotného však podobný návod nečekejte. Záleží pouze na vás, kolik času věnujete rozhodnutí, jaké dřevo použít a proč. Naštěstí vám mohou ochotně poradit odborníci na slovo vzatí.
