Před lety skončil v naší zahradě uzavřené vysokými zdmi mladý čáp, který se učil létat. Byl přenesen do bytu v krabici, aby mu neublížili ratlíci a volali jsme do záchranné stanice. Tam se nás zeptali, jak daleko je čapí hnízdo a jestli jsou okolo nějaké louky, kde jsme viděli čápy lovit. Poté nám poradili, ať mládě vypustíme na louce za naší zahradou (je to kousek od čapího hnízda), že si ho tam rodiče najdou. Stalo se.
Po zemi poskakující, odrostlejší mláďata, se učí létat
Někdy prostě stačí jen málo a trocha zdravého rozumu. A jindy je lepší raději nedělat vůbec nic. Ne však vždy. Po zemi poskakující, odrostlejší mláďata, se prostě učí létat. A ona také vzlétnou. Pokud ale narazíte třeba na spadlé hnízdo s mláďaty, je pomoc rozhodně na místě. Ve většině případů je ale třeba nedělat vůbec nic! Přílišná útlocitnost a horlivost jsou jen na škodu.
)
Povídání nejen o psech
Při návštěvě veterinární stanice, která byla zároveň útulkem, jsme byli svědky, jak veterinář vyčinil mladému páru, který přivlekl psa. „Chytili jsme ho na Kleti pod lanovkou. Chudák, ztratil se…“
„Víte, kolik takových případů tady měsíčně máme? Pes se kousek zaběhne, vy máte pocit, že mu zachraňujete život a přitom by se majitelům brzy vrátil. Teď se můžeme jen modlit, že je napadne nás oslovit. Čip samozřejmě pejsek nemá, ani označení na obojku. Napáchali jste víc zla než dobra! Už tak útulky praskají ve švech a lidi jako vy to ještě zhoršují!“
Neříkal to vyrovnaným hlasem, ale dost křičel. A měl pravdu.
Mému kamarádovi „ulovila“ městská policie pejska asi 50 metrů od něj. Jen nakoukl za roh parku a už ho měli. Říkal: „Cestuju s ním přes celou Evropu, nikdy neměl vodítko, vždycky mi chodí u nohy, na chvilku odběhne a zase se vrátí a tady mi ho seberou přímo pod nosem. Sotva se vrátím domů. Zřejmě jde o jakousi povahu národní,“ kroutil hlavou.
Skončilo to pokutou. „Můžete být rád, že jsme psa nestihli odvézt do útulku, bylo by to o dost dražší,“ sdělil mu strážník.
)
Nezasahovat a nebo co nejméně
S ptáčaty je to ale ještě složitější, jsou součástí divoké přírody, do které bychom neměli zasahovat. A nebo co nejméně. Stačí jen očima zkontrolovat, zda je v pořádku, zda není zraněné a to je vše. Pískáním si přivolá rodiče a ti se postarají. Nemluvě o tom, že ne všechna ptáčata se vůbec dožijí dospělosti. Nejtrapněji pak přílišná útlocitnost vyznívá v případě chovatelů koček, které se volně potulují po jejich zahradě. Kdyby věděli, co se děje když se nedívají… Určitě by nebylo od věci instalovat kočičce miniaturní kameru a pak si záznam v klidu prohlédnout. Příliš klidní by nebyli.
)
Silnice a chodník jsou nebezpečná místa
Pokud ale najdete ptáče, že se plácá na silnici a nebo chodníku, poohlédněte se okolo sebe, jestli neuvidíte hnízdo s podobnými ptáčaty a nebo je uložte někam dál, třeba v parku na trávník. Vždy však co nejblíže místa, kde jste ptáče našli, nikdy ne dál jak cca 20 metrů. Vždy volte raději místo alespoň trochu vyvýšené a relativně bezpečné. U větších ptáčat třeba větev stromu. Pokud jde o čerstvě vylíhnuté holátko, bez nalezení hnízda mu nijak nepomůžete, pravděpodobně se nedožije dalších dní.
Ptáčat se můžeme dotknout, ptáci nemají čich
Mezi lidmi panuje mýtus, že se ptáčat nesmíme dotknout, že to dospělí poznají po pachu a ptáče zavrhnou. Ne, nemá smysl si navlékat gumové rukavice, ptáci totiž nemají na rozdíl od savců čich. Neucítí nic. Platí též, že například většina druhů pěvců krmí svá mláďata ještě cca dva až tři týdny po opuštění hnízda. Mláďata ještě neumějí létat, poskakují po zemi a rodiče je dokrmují. Bohužel právě v tuto dobu jsou mláďata nejzranitelnější a mnoho z nich se dospělosti nedožije. S tím nic neuděláme.
)
Mláďata patří i se spadlým hnízdem zpět do koruny stromu
Pokud najdete na zemi mláďata i s hnízdem, pořádně se podívejte nad sebe, odkud mohlo hnízdo spadnout. Je nezbytné umístit hnízdo zpět do koruny stromu, ze kterého spadlo. Poznáme to snadno, hnízdo bude pod ním. Příliš mladá ptáčata poznáme snadno na první pohled. Většinu per na křídlech mají ještě ukrytých v obalech, tělíčka a hlavičky jsou přitom bez porostu a nebo pouze ochmýřené. Taková ptáčata bez naší pomoci nepřežijí.
)
Nenoste si ptáčata domů
Určitě si nenoste ptáčata domů. Šance, že by přežila, je prakticky nulová. A pokud jste to přece jen udělali, svou chybu snadno napravíte, když se vrátíte i s ptáčetem na místo, kde jste je našli. Takovéto návraty bývají úspěšné, i když by to bylo třeba i za den, dva.
)
Odborná pomoc
Prochladlá a zraněná ptáčata je však třeba umístit pod 40 až 60 W žárovku a do sena. Nikdy ne do trávy. Pomůže i flanelový hadřík, buničitá vata a nebo toaletní papír či papírová kuchyňská utěrka. Poté vyhledejte odbornou pomoc. Stačí i váš veterinář, který vám po telefonu poradí. Vedle toho existuje Národní síť záchranných stanic, Česká společnost ornitologická, ale i zoologické zahrady. Jen odborníci se o ptáčata postarají co nejlépe a jejich šance na přežití se zvýší. Na vás pouze bude do okamžiku, než si mládě přeberou, poskytnout mu trochu vody přímo do zobáčku po kapkách. Z potravin neublíží strouhané vejce uvařené natvrdo a nebo piškoty namočené ve vodě.
Další důležité odkazy najdete ZDE.
)
