Otopné období trvá vždy od 1. září do posledního květnového dne následujícího roku. To neznamená, že přesně první den v září se začnou byty i nebytové prostory vytápět. Dodávky tepelné energie se zahajují v případě, kdy průměrná denní teplota venkovního vzduchu klesne pod 13 stupňů Celsia. Teplota nižší než 13°C se musí naměřit minimálně 2 dny po sobě a podle předpovědi počasí už nelze očekávat zvýšení teplot nad tuto hranici v následujících dnech.
Stejné pravidlo platí i obráceně. To znamená, že vytápění bytů a nebytových prostor se omezí nebo úplně přeruší v případě, kdy průměrná denní teplota překročí 13ti stupňovou hranici ve dvou dnech po sobě a opět, vývoj počasí nebude předpokládat v následujícím dni ochlazení. Pokud přeci jen teploty opět klesnou pod 13 stupňů, dodávky tepla se pochopitelně obnoví.
Je možné topit i mimo otopné období, je ale třeba souhlas minimálně dvou třetin nájemníků, tedy spotřebitelů. Vytápění mimo otopné období se uskuteční, pokud to vyžaduje průběh venkovních teplot. Záleží také na technických a zásobovacích podmínkách.
A jak se měří průměrná denní teplota venkovního vzduchu?
Je to čtvrtina součtu venkovních teplot, které se měří v pravidelných časech a to v 7, 14 a ve 21 hodin. Teplota měřená v 9 hodin večer se počítá dvakrát.
V období otopu jsou byty v časech od 6ti do 22ti hodin a ostatní prostory v době provozu vytápěny tak, aby dosažené průměrné teploty vnitřního vzduchu zajišťovaly výpočtové teploty vzduchu stanovené projektem vytápění. U bytů v obytných místnostech počítá projekt s průměrnou teplotou vnitřního vzduchu 20 stupňů Celsia. V prostorách s jednou venkovní stěnou je průměrná teplota vnitřního vzduchu vyšší o 1 stupeň, se dvěma pak o 1,5 stupně a se třemi a více o 2 stupně Celsia. U místností, kde je nadměrné zasklení navíc o 1 stupeň.
