Příběh cihly je příběhem lidské civilizace

O cihlách se zmiňuje také starobabylonský Epos o Gilgamešovi (3. tisíciletí př. n. l.). Ovšem obrovský rozmach cihelen na našem území sahá teprve do 18. a především 19. století. Z té doby je například jen na území Brna zmapováno asi 100 cihelen. Pálené cihly se přitom začaly v Evropě rozmáhat již od 11. století a od 13. století začaly cihelny vznikat i u nás. A to doslova jako houby po dešti. Cihelny samozřejmě vznikaly na místech, kde byl dobrý zdroj cihlářské hlíny. A někde dokonce později stála jedna cihelna vedle druhé, stačilo si vybrat. Zprvu se cihly nechávaly schnout dlouho na slunci, často za hradbami města. A často se stávalo, že se po nezaschlém povrchu cihel prošlo nějaké zvíře a zanechalo tak na cihlách svou stopu. Na starých cihlách proto najdeme zvířecí otisky, ale dokonce i lidské, ostatně cihly se v tu dobu vyráběly ručně.

Ještě do poloviny 20. století byly na našem území stovky cihelen, což již dávno není pravda. Množství cihelen bylo tenkrát logické, jelikož potřeba cihel při rozrůstání se především městských aglomerací od druhé poloviny 19. století byla enormní. V konkrétních lokalitách byly cihelny vázány na ložiska jílů a spraší vhodných pro cihlářskou výrobu. Nakonec došlo k situaci, kdy měla téměř každá větší obec svou cihelnu a mnohde jich bylo i několik. K uzavření mnoha menších cihelen došlo za druhé světové války a jejich provoz nebyl po válce často obnoven. A ve druhé polovině 20. století zanikla většina ostatních cihelen. Nejen pětileté plány, zestátnění a centralizace výroby, ale i nástup jiných stavebních materiálů daly cihlám a tedy cihelnám pořádnou herdu do zad. Hlavním konstrukčním materiálem se v tu dobu stal železobeton. A do dnešních dnů se udržela tradiční historická výroba cihel jen ve zlomku původních cihelen. Vlastně jde již jen o odlesk zašlé slávy. Prostě a jednoduše, tradiční plné pálené cihly dnes vyrábí jen hrstka firem.

Cihla je lidmi vymyšlený a vyráběný stavební prvek, vlastně lze hovořit o umělém kameni, byť v této souvislosti dnes známe především výrobky z betonu imitující pohledově kámen. Cihly se vyrábí formováním hlíny do pravidelných útvarů (nejčastěji kvádrů s poměrem stran 4 : 2 : 1, existují však i složitější moderní tvary). Tradiční plné cihly se vytvrzují buďto působením žáru ve vypalovací peci (pálené cihly), případně se v zemích s teplým podnebím suší na slunci (nepálené cihly). Mezi nepálené cihly patří i výše zmíněné vepřovice, tedy sušené cihly s příměsí pilin nebo slámy, což jsou hmoty zlepšující izolační vlastnosti cihel. Podobnou technologií jako plné pálené cihly se v cihelnách z cihlářské hlíny vyrábějí i další stavební prvky (střešní tašky včetně hřebenáčů a dalších speciálních prvků, meliorační trubky, ozdobné dlaždice, cihlové tvárnice, cihelná dlažba, hurdisky apod.).

Cihla je víceúčelový stavební materiál, který se při výstavbě tradičně spojoval maltou, ovšem současné přesně broušené tvarovky se spojují stavebním lepidlem či pěnou. Z cihel je možné dle současných techniků stavět klasickým způsobem až osmipatrové budovy, pokud jsou dobře založeny základy domu a každé patro má železobetonový věnec. Vyšší budovy již dle techniků nelze stavět, jelikož by se tlak budovy v přízemí nebezpečně přiblížil samotné pevnosti cihel. Pozor však, jsou i významné výjimky )a že jich vlastně je. Například v Anurádhapuře na Srí Lance najdeme nejvyšší cihlovou stavbu na světě. Je jí mohyla zvonovitého tvaru Džétavanáráma, která byla postavena na přelomu 3. a 4. století našeho letopočtu a měří na výšku 122 metrů. Navíc si snadno můžete na přiložených fotografiích spočítat, že jde o budovy mnohem vyšší, než jsou současné osmipatrové domy.

Z cihelných materiálů známe tradiční plné pálené cihly, lícovky pro estetické využití, lícové cihly ražené (výroba ražením hlíny do speciálních forem), cihly klinker (též se jim říká zvonivky pro zvuk, který vydávají při poklepu, vlastně jde o lícové cihly vysoké kvality a s nasákavostí do 6 %), věncovky (využití pro zakončení zdi tzv. věncem), duté cihly (příčkovky, ve směru nejdelšího rozměru jsou v cihlách vytvořeny typicky dvě dutiny čtvercového průřezu) a cihelné tvárnice, které jsou nejčastěji dutinkové. Dále jsou známé a okrajově využívané cihly vínovky (slouží k uložení lahví), trativodky (odvodňují zeminu) a cihelné pásky (slouží k obkládání stěn a různých povrchů). Z historického hlediska byly známé cihly zdící a krycí, cihly dlažicí, dlažice a dlažky, kabřince, pácy, buchty, klenáky a vejžlabky.

Pro běžného stavebníka a zároveň investora, ale i architekta a realizační firmu je stavba domu náročným počinem. A pokud je dům stavěn z promyšleného a srozumitelného stavebního systému, který je realizačně jednoduchý a umožní rychlou výstavbu, mají všichni vyhráno. Navíc takový stavební systém sdruží hned několik funkcí budoucího domu. A právě málokterý stavební materiál prošel za poslední dekády tak rychlým a revolučním vývojem jako pálená cihla. Stovky let se vyrábělo jen několik málo typů cihel, zato dnešní nabídka čítá stovky různorodých položek. Například obvodové cihly s vynikajícími tepelně-izolačními vlastnostmi, akustické cihly pro vnitřní příčky, keramické stropy a střechy, překlady na stínicí techniku, ale i komínové komplety. Z moderních cihel tedy lze postavit vše kromě základů, doslova od sklepa až po komín.

Na začátku byla ručně vyráběná pálená cihla, dnes na ni navázala již šestá generace potomků zakladatele tradiční rodinné cihelny v Dolním Bukovsku. Ta byla založena před 147 lety (v roce 1876), kdy pan Jan Řehoř postavil první žárovou pec a z vytěžené hlíny vypálil první cihly. Z výkazu nemocenského pojištění se podařilo zjistit, že v roce 1895 pracovalo v cihelně 8 mužů a 10 žen, přičemž veškerou práci dělali ručně. Hlínu tedy kopali krumpáčem, po navlhčení vodou ji šlapali bosýma noham a ručně dusali do dřevěných forem. Vyražené plné cihly se pak sušily proudícím vzduchem v prostorných kolnách.

Roman Heluz, potomek zakladatele Jana Řehoře, si historie a tradice svého podniku váží. Na konci 19. století se řízení podniku ujal syn zakladatele František Řehoř a hned se pustil do modernizace. Na místě staré cihelny postavil čtrnácti komorovou kruhovou pec s 36 metrů vysokým komínem, který výrazně zasáhl do vzhledu krajiny. Už zdáli bylo každému jasné, že se uprostřed polí rozbíhá moderní průmyslová výroba. Brzy navíc přibyla další dominanta, totiž 33 metrů vysoký komín parního stroje. Lisování plných cihel a střešních tašek (tehdy tradičních bobrovek) tak bylo zmechanizováno a došlo ke zvýšení výrobních kapacit.

Cihly a tašky označené monogramem R byly na koňských potazích rozváženy do širokého okolí, především Veselí nad Lužnicí a Mezimostí nad Nežárkou. Kvalita starých cihel a střešních tašek přitom překvapuje dodnes, jsou totiž z bouraček stále používány, hlavně při adaptacích selských usedlostí. Dokonale zpracovaná surovina prostě vydržela v podobě cihel dodnes. V období první republiky pak byla modernizována těžba cihlářské hlíny, kdy krumpáče nahradil korečkový bagr na elektrický pohon a k lisu se hlína dopravovala na kolejových vozících. 

Rodu Řehořů patřila cihelna do roku 1950, kdy byla znárodněna. Vrácena byla rodině zakladatele až v roce 1992, kdy se majitelem stal pan Vladimír Heluz a vznikla společnost Cihelna Dolní Bukovsko, v.o.s., která byla v roce 2000 přejmenována na HELUZ cihlářský průmysl v.o.s.. V současnosti se do řízení společnosti zapojila již šestá generace, jeho synové Roman a Michal Heluzovi.

Společnost HELUZ (skupina HELUZ Group) dnes provozuje 4 závody ve 3 lokalitách. K původnímu závodu v Dolním Bukovsku byly postupně zakoupeny závody v Libochovicích a v Hevlíně. V roce 2009 byl uveden do provozu plně automatizovaný závod na výrobu cihel, největší a nejmodernější ve střední Evropě, kde se mimo jiné vyrábí i takzvané „nejteplejší“ evropské cihly HELUZ FAMILY 50 2in1 broušená s integrovanou tepelnou izolací. Domy se díky těmto cihlám již nemusí dodatečně zateplovat.

Z pohledu tepelné techniky tyto cihly splnily dnešní požadavky o více jak deset let dříve. Navíc nebyly technické parametry zateplené cihly HELUZ dodnes překonány. Cihly HELUZ FAMILY 2in1 broušená jsou skutečně tím nejlepším materiálem pro stavby moderních pasivních a nízkoenergetických domů, respektive domů s takzvaně téměř nulovou spotřebou energie (NZEB). Přestože od roku 2020 platí přísné požadavky na stavby budov s téměř nulovou spotřebou energie, nadále mají cihly HELUZ FAMILY před evropskými směrnicemi značný náskok.

Zdivo HELUZ FAMILY 2in1 broušená splňuje již od šířky 440 mm bez potřeby dodatečného zateplení doporučené hodnoty pro pasivní domy. V šířce 500 mm pak tyto cihly plněné patentovaným způsobem polystyrénovými kuličkami dosahují hodnoty součinitele prostupu tepla U = 0,11 W/m²K, což jsou nejlepší tepelně-izolační parametry na trhu. Navíc požadavky na budovy s téměř nulovou spotřebou energie splňují všechny cihly HELUZ FAMILY od šířek 38 cm již od roku 2010.

Již v roce 2012 realizovala společnost HELUZ jako vůbec první v České republice vzorový pasivní rodinný dům technologií jednovrstvého zdění z cihel. Žádná dodatečná izolace, jenom cihla. Jako první výrobce pálených zdících prvků v ČR získal HELUZ environmentální prohlášení o produktu (EPD) na základě ověření celé výroby cihel z pohledu dopadu na životní prostředí. V září 2015 pak společnost získala certifikaci EPD na všechny cihelné produkty ve všech svých výrobních závodech.