Kdo rybíz v zahradě má, již má letos sklizeno a na horší časy si schovává nějaké ty sklínky džemu či sklenice šťávy, případně falešné brusinky z červeného rybízu, které chutnají ke svíčkové stejně znamenitě, jako ty pravé.
Plody rybízu jsou šťavnaté a nakyslé, což je unikátní kombinace, která je předurčila do dezertů, neopakovatelných marmelád a šťáv, ale třeba i vína. Obsahují přitom ohromné množství především vitaminu C. O keře rybízů přitom není třeba nijak zvlášť pečovat, jejich největším nepřítelem jsou mšice a molice a právě proti mšicím je obvykle třeba opakovaný jarní postřik. Jakmile však rybízy již začnou plodit s chemickou ochranou skončíme. Použít lze navíc s úspěchem i přírodní prostředky.
Původ rybízů
O původu rybízů a historii jejich pěstování se toho paradoxně mnoho neví. Jisté je, že již v 15. století byl pěstován například v Dánsku, Německu a Holandsku a již v tu dobu probíhala jejich kultivace. Dál historická paměť lidstva, tedy písemné záznamy, ohledně rybízů nesahá. Poté se rybízy šířily do dalších zemí a právě u nás najdeme o pěstování červeného rybízu zmínku již z poloviny 16. století. Samotný původ rostliny byl dohledán dokonce až na Sibiři, kde se rybíz původně pěstoval jako léčivá rostlina.
Proč by v zahradě rybíz neměl chybět?
Rybíz patří mezi nejzdravější ovoce, navíc po něm neztloustneme, jelikož plody rybízu obsahují jen malou energetickou hodnotu, čili minimum cukru a téměř žádný rostlinný tuk. O to více však obsahují vody a hlavně velké množství zdraví prospěšných látek. V červeném a bílém rybízu najdeme vápník, železo, fosfor, provitamin A a vitamin B1. Černý rybíz obsahuje kromě vitaminů B také karoten, rutin, kyselinu citronovou a třísloviny. Nejvíce však rybízy obsahují vitaminu C, černý rybíz dokonce 10 krát více než citrony. Rybízová šťáva snižuje horečku stejně jako třeba malinová, a je silně močopudná. Rybízy také obsahují mnoho pektinu, což je přírodní želírovací látka, proto je rybíz ideální do ovocných marmelád a rosolů. Rybíz je přitom svou nakyslou chutí v kombinaci s vysokým obsahem vody silně osvěžující. Rybízová vína, sirupy a džusy jsou neopakovatelnými nápoji.
Jak pečovat o rybízy
Malé keříky rybízů vysazujeme na jaře či na podzim jako prostokořenné. Kořeny nejprve namočíme do vody na jeden den a poté až keříky vysazujeme. Jednotlivé keře se sázejí asi metr a půl od sebe, jelikož po letech zmohutní a navíc je mezi nimi třeba procházet při péči o dřeviny a při sklizni. Rybízy nám pak budou přinášet dobrý výnos až 20 let, což je dostatečná doba na to, aby keře zmohutněly.
Jinak ale rybízy nevyžadují speciální zeminu, stačí půdu obohatit o kompost. Bílý a červený rybíz je třeba vysazovat tak, aby měly výhony cca 5 až 10 cm pod zemí. Umožníme tak rostlinám, aby se zpevnily. Černý rybíz vysazujeme též trochu hlouběji, ale ne tolik. Rybízy po výsadbě a důkladné zálivce vždy seřízneme a poté vždy vyřezáváme čtyřleté výhony a necháváme keříky zhoustnout výhony novými.
Důležitá je u černého rybízu výsadba alespoň dvou keřů u sebe, aby se mohly vzájemně opylovat. Nejlépe 2 různé odrůdy, zvýšíme tak úrodu. Když rybízy nasazují na květ a plodí, je též třeba pravidelně hnojit, jelikož dostatek živin v tuto dobu zvýší úrodu. To platí pro všechny rybízy.
Černý rybíz je dobře odolává chorobám, nejvíce mu škodí pouze rez vejmutová. Ta rybízy oslabuje a snižuje výnosy. Červené, ale i bílé rybízy může napadat antraknóza, což je nebezpečná nemoc, která může keře i zahubit.
Rybízy si můžeme koupit stromkové a keříkové. Ty keříkové nám budou plodit cca až dvacet let, stromkové o cca 5 let méně. Keře také lépe odolávají chorobám, na druhou stranu je předností stromků menší zábor místa na pozemku, proto jich můžeme mít u sebe více. Stromky navíc vypadají vzhledněji a lze je i dobře tvarovat. Hodí se i do větších nádob.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
