Dnes je sádrokartonová deska vyráběna ze štukové sádry a přídavných látek do sádrových zrnek a z vysoce kvalitního kartonu. Je rychlým a snadným řešením dělení jakéhokoliv prostoru v místnosti. Velkým plusem je snadná manipulace a čistá práce, neboť se jedná o suchý proces.
Pomocí vhodné izolace můžeme dosáhnout zlepšení tepelných a hlukových vlastností. Poslední (a v současné době značně významnou) výhodou je ohleduplnost k životnímu prostředí.
Z čeho vlastně sádrokarton vznikl? Sádru používali ke stavbám svých pyramid již staří Egypťané. Sádra, která se smíchala s vodou a na vzduchu ztvrdla, se používala jako spojovací materiál již řadu let. Rok 1894 byl pro sádru zlomový. Američan Augustine Sackett využil vlastností sádry a vyvinul sádrokartonovou desku – deska uvnitř sádrová a opláštěná papírem.
Použití sádrokartonu
Sádrokarton nabízí široké možnosti využití. Důležité je vědět, že sádrokarton není určen pro nosné konstrukce, je vhodný spíše pro vnitřní potřebu. Výrobci ho nabízejí v nejrůznějších velikostech, tloušťkách a také kvalitě.
Další ušlechtilou vlastností sádrokartonu je jeho nehořlavost. Pomocí ohýbaných konstrukcí a ohebných desek lze vytvořit rovněž zajímavé a obloukové konstrukce, které dodají interiéru originalitu a nevšední design.
Sádrokarton tedy slouží:
K oddělování interiérů pomocí příček a dělicích stěn – tato konstrukce může řešit tepelné, zvukové a protipožární nároky a navíc minimálně zatěžuje stávající stropní konstrukce. Tyto svislé konstrukce slouží pouze k oddělování interiérů na jednotlivé místnosti. Stěny nejsou nosné! Konstrukce se utěsňuje do podlahy pomocí připojovacích UW profilů a do postranních stěn pomocí napojovacích CW profilů. Následně se do ocelové konstrukce upevňují desky elektrickým šroubovákem samořeznými šrouby v roztečích maximálně 25 cm. Do dutiny mezi dvěma deskami se vkládá izolace z minerálních vláken. Spáry, které vznikají mezi stěnami, se vyplňují tmelem.
Další možností využití je pro předsazené stěny. Zde je sádrokarton použit jako krycí deska instalací, které není možné vést při zdi. Potrubí, hadice a přívody jsou tak umístěny v prostrou mezi zdí a sádrokartonem. Pro zlepšení tepelně izolačních vlastností se do meziprostoru umisťuje izolační materiál. V případě tohoto izolačního obložení je vhodné do prostoru umístit parozábranu, která zabraňuje kondenzaci vodních par.
Podkroví vestavby je horizontální, vertikální a šikmá konstrukce. Výhodou je, že stávající stavební konstrukce není nutno měnit. Takto upravený prostor lze užívat bezprostředně po dokončení. Je nutné však zajistit dostatečnou tepelnou izolaci. Kvalitně odvedená práce se nám zúročí. Základem je vyhnout se extrémně vysokým teplotám v podkroví v létě a chladu v zimě. Proto platí pravidlo: „v létě chladí, v zimě hřeje“.
Stropní podhledy se používají ke snížení výšky místnosti nebo k zakrytí stropních instalací. Do těchto podhledů lze bez problémů instalovat odvětrání, osvětlení i popř. klimatizaci. Jejich použitím snížíme náklady na teplo a zlepšíme zvukovou izolaci. Do namontovaných ocelových nebo dřevěných konstrukcí na stropě ve tvaru roštu se umisťují sádrokartonové desky. Vzniklé spáry mezi deskami se tmelí.
Suché podlahy jsou vhodné zejména při rekonstrukcích a sanacích starých objektů nebo pro extrémně namáhané podlahy v kancelářích, prodejnách atd. Dosáhneme tak zlepšení tepelných a zvukově izolačních vlastností.
Sádrokarton našel využití i pro rekonstrukci koupelen v panelovém domě. Materiály, z kterých jsou bytová jádra vyrobena jsou především neestetická. V koupelně lidé zpravidla začínají a zároveň končí svůj den, a proto se v této místnosti chtějí cítit co možná nejlépe.
Výhodou je opět suchý proces, snadná manipulace s materiálem (umakartové desky se jednoduše vymění za sádrokartonové), snadné umístění instalačních rozvodů a přívodů, jež snadno skryjeme za sádrokartonovou desku. Pro koupelny je nutné použít speciální impregnované desky, které jsou odolné proti vlhkosti.
V prostorech, s extrémní vlhkostí jako jsou sauny, lázně, bazény, je však sádrokarton nevhodný. Plochy, které jsou přímo ve styku s vodou, je vhodné ochránit speciální hydroizolační vrstvou (např. nátěr Lugato). Při kotvení zařizovacích předmětů do kuchyní a koupelen jako např. umyvadla, bidety, dřez atd. používejte speciální držáky.
Vhodnými materiály pro vyplňování a spravování děr a spár jsou polyuretanové pěny, silikonové hmoty a akrylové tmely.
Konečná úprava
Suché a hladké povrchy sádrokartonu mohou být pak dále upravovány natíráním, tapetováním a obkládáním. Pokud jste pro konečný povrch určili nátěr, volte disperzní barvy (Primalex Plus, Jupol atd.). Vyhněte se barvám s minerálním základem.
Při lepení tapet jsou vhodná všechna na trhu nabízená lepidla, takže se nemusíte obávat, že při případném strhávání tapet poškodíte sádrokartonovou desku. Před samotným tapetováním však desku natřete základním nátěrem.
Sádrokarton můžete obkládat obklady i mozaikami. Důležité je brát na zřetel, že maximální velikost obkladů vhodných pro lepení na sádrokarton je 30 x 30 cm. Před lepením obkladů sádrokarton ošetřete hydroizolační vrstvou.
Vyvarujte se chyb:
Používání klasických desek v místnostech s vyšší vlhkostí → používají se impregnované desky. Vyhneme se tak odlupování kartonu.
Spojování profilů pro svislé C a vodorovné konstrukce U. Vznikají pak trhliny.
Použití stejné velikosti desky jako je výška místnosti. → Vznikají trhliny, protože sádrokarton je zatěžován průhyby stropů.
