Jak uspořádat pokoje v bytě

Obývací pokoj a kuchyně v jednom

Uspořádání místností má své zásady. Je dobré vědět, že minimální velikost obývacího pokoje vychází z počtu členů rodiny. Pro jednoho obyvatele až dvoučlennou domácnost je minimem šestnáct metrů čtverečních, pro tří až čtyřčlennou rodinu pak aspoň osmnáct metrů. A vícečlenná rodina potřebuje alespoň dvacet m².

Spojením prostoru obývacího pokoje a kuchyně však můžeme získat místnost o ploše větší než 30 m². Jinde je zase možné získat jeden pokoj navíc postavením nové příčky. Záleží jen na vašich potřebách a fantazii.

Spojení obývacího pokoje a kuchyně má několik výhod. Pokud si pozvete hosty, už nemusíte být při přípravě pokrmů odstrčeni od společnosti, jako to dříve bývalo zvykem. Další praktickou výhodu ocení hlavně matky. Zatímco si ratolesti budou hrát v obývacím pokoji, vy klidně můžete vařit a přesto je budete mít stále na očích.

Pro optické rozdělení místností zvolte pulty a ostrůvky. Ještě zajímavějšího členění místnosti dosáhnete vyvýšeným pódiem.

A myslete vždy na jednu zásadní věc. Propojení kuchyně s obývákem vyžaduje tichou a zároveň výkonnou digestoř, která bude dokonale odsávat výpary z vaření. Stejně důležitá je i nízká hlučnost všech spotřebičů, zejména myčky. Pokud volíte myčku, která má nad 50 dB, sice bude levnější, ale pokud ji zapnete zrovna ve chvíli, kdy bude například manžel sledovat sportovní zápas, se zlou se potážete.

Pokud vás vidina spojeného obýváku a kuchyně láká, ale ve zcela otevřeném prostoru byste se necítili dobře, ideálním kompromisem je posuvná zástěna, například skleněné dveře. Zástěna až do stropu vypadá velmi elegantně.

A nyní přitvrdíme - tři v jednom! (obývák + kuchyň + ložnice)

Dnes už to není nic neobvyklého. Lidé, kteří žijí v malých bytech, svou ložnici často přenechají dětem. Než potomci vyletí z hnízda, spí například na rozkládacích gaučích. Jde to však i jinak!

Jestliže se v obýváku rozhodneme pro spací část, máme několik možností řešení.

Jedním, byť konstrukčně poměrně složitým řešením, je spací patro. U této varianty je ale zapotřebí poměrně vysoký strop (minimálně 350 cm) a také možnost dostatečného větrání. Nezapomeňte, že vzhledem ke komplikovanější cirkulaci vzduchu, není spaní u stropu vhodné pro alergiky a astmatiky!

Druhou variantou je lůžko, které schováte za příčkou nebo paravánem. Třetí možností jsou sklápěcí postele. I ty zaručují plnohodnotné spaní. Lůžko je pak skryto ve skříni.

Dětský pokoj

Dětský pokoj by měl být co nejblíž ložnici rodičů. Odborníci doporučují vybrat větší místnost v bytě minimálně se dvěma okny. Vhodné jsou dlouhé volné stěny, které dětské království umožní zařídit větším množstvím úložných prostor v nízké výšce. Dítě pak nebude mít potřebu šplhat po výškách kvůli své oblíbené hračce. Vytvořit interiér dětského pokoje je skutečným oříškem. Je to vlastně takový byt v bytě. Musí pojmout velké množství věcí a vyhovět náročným kritériím. Slouží ke spaní, hraní i ukládání oblečení a hraček. Dítě by se tu mělo cítit příjemně a hlavně by mělo mít ke všemu ´potřebnému´ přístup.

Nejdůležitější je bezpečnost!

Neukládejte hračky do vysokých, těžko přístupných skříní nebo regálů. Veškerý nestabilní nábytek připevněte ke stěnám, aby nedošlo k jeho převrácení. Omezte skříňky se skleněnými výplněmi, opatřete okna bezpečnostními řetízky, pořiďte pojistky proti otevření zásuvek a skříněk a zajistěte ostré rohy speciálními krytkami.

Pokud pak do dětského pokoje pořídíte kusový koberec, nezapomeňte na protiskluzovou podložku! Celoplošný koberec není vhodný z hygienických důvodů. Jako nejlepší podlahová krytina se doporučuje dřevo nebo marmoleum. Pokud navíc uvažujete o podlahovém topení, je pro něj dětský pokoj tím pravým místem.

Ložnice s koupelnou

Komfort, o kterém řada z nás pouze sní. Jen si to zkuste představit. Ráno vylezete z postele, uděláte pár kroků a jste v koupelně. Nemusíte z vyhřáté ložnice ani vystrčit nos a zároveň se vyhnete pohledům ostatních, když se ještě poloslepí potácíte přes půl bytu do koupelny. Dosáhnete tak dokonalého soukromí.

A jak to vypadá s onou nepostradatelnou místností, kam i císař pán chodil pěšky? Spojování toalety a koupelny je trendem poslední doby. Má to své výhody, i nevýhody.

PRO
Umístěním toalety do koupelny získáme alespoň trochu místa navíc. Vybouráním příčky se koupelna zvětší. Pro úsporu místa výrobci sanitární keramiky nabízejí zkrácenou závěsnou toaletní mísu. Běžná mísa má cca 56cm, zkrácená pouhých 48cm. Rozhodně ale nezapomeňte na zástěnu, která bude oddělovat toaletu od zbylé části koupelny. Může jít o polovysokou zídku, případně paraván nebo desku z matného skla. Je dobré si uvědomit, že propojená toaleta s koupelnou se hodí spíše do domácnosti nejvýše jednoho až dvou členů.

PROTI
V početné domácnosti by toaleta měla být samostatná. Rodina totiž většinou provádí hygienu téměř ve stejný čas. A komu by se po ránu líbilo čekat frontu na koupelnu nebo na záchod?

Provozní problémy mohou nastat také při relaxaci ve vaně, kdy jiný člen domácnosti nutně potřebuje na toaletu. Při používání toalety se také nevyhneme zápachu, který v navoněné koupelně mnohým vadí. Pokud však nemáte jiné řešení, než obě místnosti spojit, nezoufejte. Nepříjemný odér lze odvést přímo ze záchodové mísy. U závěsných toalet s nádržkou ve zdi lze ve splachovací trubce provést odbočení a napojení na větrací potrubí.

A ještě poslední rada na závěr. Pokud si s přestavbou nevíte rady, požádejte o pomoc bytového architekta.