Rodinný dům, to není jen střecha nad hlavou. Je to uzavřený emociální ekosystém života rodiny. A pro život každé rodiny je přímá komunikace zásadní. Z této úvahy se rodil i projekt Gather House, projekt domu, který se snaží umocnit interakci mezi dětmi a rodiči, i sourozenci navzájem.
Termín vzájemné komunikace, který je u tohoto projektu skloňován ve všech pádech, zahrnuje komunikaci řekněme akustickou (obyvatelé se navzájem můžou slyšet), tak i vizuální a třeba emoční. Není to jen o tom, že jedno ze tří dětí v domě může vidět mámu při vaření dole v kuchyni, ale když jí bude chtít obejmout, nebude to za ní mít daleko. Je to zajímavý protipól tomu, jak se dnes snažíme spíš jeden od druhého v pokojích a místnostech izolovat.
)
)
)
)
Koridory jako pobytový prvek
Rodinný dům, který byl vystavěn ve městě Trang Bom v okrese Dong Nai ve Vietnamu, určitě nepatří ke skromným. Jde o třípodlažní objekt, jehož životní prostor je navíc rozšířen o pobytovou střechu – střešní terasu. V součtu se tu nachází 260 metrů čtverečních užitné plochy, která je nerovnoměrně rozdělena mezi jednotlivá podlaží.
Místa tu trochu ubírají proryvy mezi jednotlivými patry (které usnadňují onu komunikaci), ale architekti si dali záležet na tom, aby i koridory těch plošin a chodeb, schodišť mezi podlažími, měly charakter pobytového místa. Tím, že jsou poměrně široké a hlavně bezpečné, mohou sloužit jako místo dětských her.
)
)
)
)
Světlo i pocity pod jednou střechou
Jinak se do koncepce domu promítlo i to, že stojí nedaleko katolického kostela, a sami jeho obyvatelé jsou hluboce věřící. Takže tu nechybí ani malý oltář domácí kaple. Který je ale do plánu zařazen stejně hladce, jako všechny ostatní náležitosti - obývací pokoj, kuchyň, jídelna, ložnice dětí a rodičů, pracovna.
)
)
Uspořádání, to, že tu každý vidí nebo slyší každého, všichni jsou pořád spolu, je přitom nosnou a všude patrnou myšlenkou projektu. Na úrovni druhého patra se nachází dětská herna a tři ložnice (jsou orientovány do haly a společné chodby), tedy v prostoru, kde se děti mohou pravidelně stýkat.
)
Ona otevřenost přitom neznamená ztrátu soukromí. Zrovna schodišťové podesty mohou sloužit jako čtecí koutky, anebo místa, kam si může dítě v klidu, nerušeno sourozenci, zalézt s papírem a pastelkami, a přitom sledovat, jak maminka vaří, vnímat přitom vůně jídla. Stránka toho, co obyvatelé domu – malí i velcí – v každé chvíli cítí (nejen smysly, ale i po emoční stránce) tu je rozvíjena a posilována designem. Zapomenout nesmíme ani na záplavu denního světla, které sem proudí střešními okny.
)
)
)
)
Dům utváří harmonický celek, byť jeho interiér je navržen jednoduše a přímočaře. Jinak, než jsme asi zvyklí, ale zajímavě.
Materiály: Story Architecture
Foto-kredit: Lonton Studio
