Nepodceňte základní konstrukce podkroví - příčky

Půdní vestavbu ale nemůžeme realizovat v každém objektu. Je nutné posoudit míru úprav střechy, zpevnit podlahu a zjistit, zda charakter nemovitosti dovolí zavést vodu, elektřinu a jaké úpravy s tím budou spojeny. Důležitý je i pohodlný přístup do těchto prostor. Nutné je nakonec i stavební povolení vydané příslušným stavebním úřadem, nebo alespoň ohlášení stavby.

Tepelná izolace a parozábrana

Šikmá střecha s obytným prostorem musí splňovat náročnější kriteria než neobývaná půda. Krytina, pokud je v dobrém stavu, je znovu použitelná. Nejčastěji ji však musíme sejmout a pod ní na krokve přitlouct nové závěsné latě, pod které ukládáme parozábranu (fólii). Z vnitřní strany (z půdy) pak ukládáme tepelnou izolaci, nejčastěji minerální plsť mezi krokve. a poté sádrokartonové podhledy na tenkostěnné ocelové profily či dřevěnou konstrukci, nebo třeba palubkové obklady či bednění. Tepelnou izolaci, která zároveň i dobře izoluje zvuk, pak vkládáme také mezi sádrokartonové desky či palubkové obklady příček.

Spoje, prostupy a přesahy parozábrany musí být slepeny speciální páskou.Tím je zaručeno, že vodní páry (vzdušná vlhkost a srážková voda) nepoškodí konstrukci krovu. Tloušťka tepelné izolace bývá pro střechu se sklonem do 45° minimálně 220 mm, pro střechu s větším sklonem pak minimálně 180 mm. Tepelnou izolaci klademe ve dvou vrstvách a jednotlivé pásy v polovině překrýváme.

Příčky - základní stavební konstrukce podkrovních bytů

V podkrovním prostoru rozdělujeme obytnou plochu příčkami. Příčka je nenosná stavební konstrukce. Její pomocí oddělujeme dva nezávislé typologické celky (například obývací pokoj a ložnici). Příčky samozřejmě musí splňovat parametry dané normami (u nás ČSN). Mezi hlavní požadavky na příčku patří co nejmenší zvuková průzvučnost, tepelný odpor, únosnost vůči stálému a nahodilému zatížení, požární odolnost, zdravotní nezávadnost a estetická hodnota.

Typy příček a materiály

Příčky se vyrábí v současnosti z několika materiálů. Nejrozšířenější je příčka sádrokartonová - z chemicky upraveného sádrového jádra, které je obklopeno speciálním kartonem. Sádra je ekologicky dokonalý a biologicky zcela nezávadný stavební materiál. Hodnota pH (stupeň kyselosti) je podobná lidské pokožce. Proto je pro nás sádra velice příjemná, přitom zlepšuje zvukovou izolaci prostoru, reguluje vlhkost vzduchu v uzavřeném prostoru a její nehořlavost přispívá k požární ochraně.

Sádrokartonové desky se vyrábí pro běžné použití, impregnované (do prostor s větší vlhkostí, u půdních bytů v koupelnách) a protipožární. Tyto tři základní typy sádrokartonů v praxi rozpoznáme podle barvy kartonu na povrchu desek. Běžný sádrokarton je bílý (šedý), vodě odolný je zelený a protipožární růžový. Běžné sádrokartonové desky jsou logicky nejlevnější (záleží jen na cenové strategii výrobce a tedy ceně za desky konkrétní značky), nejdražší jsou zase ty se zvýšenou požární odolností, které nám stavební úřad nakáže například u řadových domů. Zelené (vodě odolné) desky pak využijeme především v koupelnách, případně stěně kuchyně, ke které bude ukotvena kuchyňská linka.

Další typy desek jsou určeny pro podhledy a podlahy (ty obsahují příměs celulózy, kterou se dosahuje vyšší pevnosti a tvrdosti).

Nosná konstrukce, na kterou se desky upevňují, je vyrobena z ocelových tenkostěnných pozinkovaných profilů nebo dřevěných latí. Upevnění je provedeno pomocí šroubů a dále používáme spojovací prvky, závěsy, těsnící a bandážovací pásky a tmely. Desky můžeme i přímo lepit na stěnu (tzv. suchá omítka). Nátěr se provádí disperzní barvou, můžeme tapetovat nebo obkládat. Na spáry používáme tmely (akrylát, silikon) , oblíbená je i PUR pěna.

V místech, kde potřebujeme větší nosnost, používáme ekopanel. Je vyroben na bázi přírodních vláken a stébel. Jeho výhodou je suchá montáž, nízká pracnost a vysoká rychlost zdění. K montáži se používá běžného spojovacího materiálu. Ekopanel má nadprůměrné tepelně a akusticko-izolační vlastnosti. Jeho vnější úprava je obdobná jako u zděných materiálů.

Další možností je samonosná zděná příčka. Je oproti výše zmíněným typům dražší, pracnější a její použití v současné době není již tak časté. Výrazně zatíží stropní konstrukci a znemožní budoucí změnu dispozic prodkrovního bytu. Výstavba navíc probíhá mokrou cestou, jde o klasické zdění, případně lepení zdiva.

Přiznané trámy a obkladové dřevo

Hezké prostředí můžeme vytvořit pokud použijeme jako materiál dřevo. Původní trámy očistíme od hrubých nečistot, zabrousíme a naimpregnujeme (přiznané trámy). Na rovné i šikmé plochy stěn a podlahu můžeme použít palubky. Těmito úpravami získáme velice pěkné a útulné prostředí v půdním bytě. Příjemná je i kombinace sádrokartonu (bílá i jiná barva po povrchové úpravě) s dřevěnými prvky (trámy, palubkami).

Rozvody v příčkách

Dutiny mezi sádrokartonovými deskami (ale i jinými obklady tsěn příček) se vyplňují izolací a jsou v nich umístěny rozvody vody, odpadu a elektřiny. Do otvorů v deskách se připojí napojení na kuchyňskou linku a elektrické přístrojové krabice. Pro připevnění umyvadel a WC se montují standardizované nosiče. Elektrické kabely jsou v dutinách vedeny lištami k otvorům na zásuvky a svítidla.

Změna dispozic bytu v budoucnu

Příčky v půdních vestavbách jsou variabilní. Dají se poměrně lehce odmontovat a přemístit. Vyrábí se i speciální přestavitelné příčky, které jsou k tomuto účelu určeny. Konstrukce je z hliníkových profilů, výplně ze sádrokartonových nebo dřevotřískových desek. Namísto deskových výplní lze použít i jednoduché nebo dvojité prosklení včetně meziskelních žaluzií. A použít nakonec můžeme i kombinaci desky a skla.