Prověřit životaschopnost semen, která se vám za léta nastřádala v krabici od bot, není nic těžkého. Spolehlivou metodou, kterou můžete bez obtíží vyzkoušet doma, je test klíčivosti. Stačí na to ubrousek a uzavíratelný sáček. Tenhle experiment má svůj význam pokaždé, když chcete otestovat své osivo. Budete mít jistotu, že stihnete vysít včas, a jaká semínka je třeba raději dokoupit.
Brambory. Vedle pšenice, rýže a kukuřice jedna ze čtyř nejvýznamnějších zemědělských plodin. Pochopili to už i v Asii, kde dnes pěstují více jak 40 % světové produkce brambor. Tedy více než 160 miliónů tun ročně. Paradoxně je ale trend v naší zemi opačný, oproti roku 1990 není současná produkce ani pětinová. Přesto ale spotřeba brambor výrazně neklesá, vaříme je téměř denně, přidáváme do polévek, pečeme, upravujeme na tisíce různých způsobů. Přitom ale už jen obyčejné vaření brambor neprovádí většina z nás správně. Proč?
Většinou se s tím setkáváme u zvířat. Ten psík je tak ošklivý, až je krásný. Ta kočka jako by vylezla ze samého pekla. Ošklivost může vzbuzovat různé emoce, její vnímání je subjektivní, v rostlinné říši se o ní však příliš nehovoří. Leda tak ještě o zápachu. A že jsou některé rostliny přebornicemi v zapáchání. Ale ošklivá rostlina? A dokonce orchidej? Vždyť orchideje jsou synonymem pravého opaku. Ženu přece květinou neurazíš, natož orchidejí. Jenže...
Nenápadný kociánek dvoudomý vystřídal v roce 2024 výrazný krasavec. Rostlina roku 2024, kosatec sibiřský, je u nás původním druhem, byť nese ve svém jménu slovo sibiřský. Teritoriem jeho přirozeného výskytu je ohromná eurasijská plocha od střední Evropy až po jezero Bajkal na Sibiři.
Převislé rostliny, návrat kaktusového šílenství čili kaktusy barevné i v aranžmá, ale i výrazná struktura a pestrost listů a také příjemné pozdravy z Japonska v podobě kokedam. To jsou hlavní trendy pokojových rostlin pro rok 2024. Inspirujte se.
Superlativy někdo zbožňuje, a je proto pravidelným zákazníkem bulváru. Jiní si jen odplivnou. Jenže když zrovna nejde o senzace z lidské říše, zájem klesá. Přitom je princip úplně stejný. Některá rostlina je v něčem největší, jiná nejmenší, některá nejstarší, jiná nejnebezpečnější. Nikdy se však nebudou zlobit, když o nich "jejich" pravdu někdo zveřejní. Prostě je to tak. A napořád, tedy dokud konkrétní druh nevymře. Které fantastické rostliny by určitě neměly ujít vaší pozornosti? Některé jsme pro vás vybrali.
Eukalyptus neboli blahovičník je keř až extrémně vysoký strom. Blahovičníky rostou ve své domovské Austrálii a Tasmánii ve stovkách druhů (cca 700). Potřebují hodně sluníčka a hlavně také vody, proto se také v tropech používaly k vysušování močálů. Rostou velmi rychle, co je však hlavní, v interiérech příjemně osvěžují vzduch a dokonce svou mentolově citrónovou vůní zlepšují naše zdraví, pokud je pěstujeme jako pokojové rostliny. A pokud mnete mezi prsty list, uvolňuje se vůně až božsky opojná.
Že lesy vůbec nejsou jedním celkem dokazují vlastnická práva. Kromě větších vlastníků vlastní přibližně 300 tisíc lidí jako fyzické osoby (drobní vlastníci) kus lesa o výměře do 50 hektarů. Celkem jde o přibližně 350 tisíc hektarů lesů, jejichž majitelé se na své lesní pozemky dívají vlastní optikou. Anebo se často vlastně vůbec nedívají, případně jen trochu. Jak dopadl aktuální průzkum “Les očima drobných soukromých vlastníků“?
Rostlinu roku vyhlašuje Česká botanická společnost od roku 2021, kdy zvítězila vzácná zemní orchidej vstavač kukačka. V roce 2022 pak tento skvost zastoupil neméně krásný a vzácný hlaváček letní a letos zvítězil půvab z nejjemnějších- kociánek dvoudomý. Titulem rostlina roku chce ČBS upozornit širokou veřejnost na významné, ohrožené či jinak zajímavé druhy naší květeny. Určitě chce také vybízet k zájmu o rostliny, jejich sledování a praktické ochraně.
Pěstovat bylinky a dokonce v interiéru není vůbec žádná věda. Je třeba si jen uvědomit, že většina z nich jsou rostlinami suchých půd a rumišť, že proto nevyžadují mnoho vody a ani živin. Ale jsou samozřejmě i výjimky a existují různé způsoby pěstování. Třeba čerstvé a křehoučké zelené výhonky cibule nám ochotně porostou i ze zásobních orgánů (cibulí) ponořených z části ve vodě. A skutečně lze mnohé byliny pěstovat i hydroponicky.
Pěkně prodražit se nám může sběratelská vášeň, touha po zisku, ale i prachobyčejná neznalost (zákona), která samozřejmě neomlouvá. V prvním případě jde o sběr chráněných druhů rostlin v naší přírodě a pašování rostlinných suvenýrů ze zahraničí, ve druhém případě jde o prodej namnožených rostlin, kdy jsou konkrétní kultivary chráněny autorsky a ve třetím případě o neznalost invazních druhů, které se z našeho pozemku šíří dál do přírody. Prodražit se ale může třeba i bájných 5 povolených samičích rostlin konopí. Ona to s povolením pěstování určitého množství marihuany totiž vlastně vůbec není pravda. Mýty vedou a legislativa je v tomto případě prapodivná.
Lagenárie, na první pohled tykev, třeba cuketa či dýně, ve skutečnosti však zcela odlišný druh pouze patřící do čeledi tykvovité. Mylně se o této zelenině tvrdí, že pochází z indického subkontinentu a stejně tak mylně se jí říká indická okurka. Ve skutečnosti je to jedna z vůbec prvních domestikovaných plodin, kterou konzumujeme i používáme k výrobě předmětů denní potřeby již cca 10000 let. A možná i mnohem déle.
Prodražit se může sběratelská vášeň, touha po zisku i neznalost. V prvním případě jde o sběr chráněných druhů v naší přírodě a pašování rostlinných suvenýrů z dovolené, ve druhém případě o prodej namnožených rostlin, kdy jsou konkrétní kultivary chráněny autorsky a ve třetím případě o neznalost invazních druhů, které se z našeho pozemku šíří dál do přírody. Prodražit se však může i bájných 5 povolených samičích rostlin konopí. Ona to s tím "dovolením" totiž vlastně vůbec není pravda.
Bukové porosty, takzvané bučiny, tvořily kdysi až 40 % lesních porostů v naší zemi. Dnes buky představují jen cca 13 % všech dřevin v našich lesích a tradiční bukové lesy jsou často chráněné. Jenže současné klima nám návrat k někdejším pořádkům, tedy dominanci bukových porostů, zřejmě neumožní. Proč?
Sídlo jihomoravské firmy SONNENTOR vyrábějící čaje a koření v biokvalitě se letos rozrostlo o novou stavbu – budovu Solis. Na jaře 2023 slavnostně otevřený objekt je nejen moderní a krásný, ale především splňuje nejnáročnější ekologické aspekty současnosti. Cílem firmy s příslovečným logem smějícího se slunce bylo vytvořit inspirativní místo plné pozitivní energie a pohody, kde se budou cítit dobře nejen zaměstnanci, ale také každý návštěvník.
Věže klenotů (anglicky “towers of jewels“), čili hadince teidské, rostou především na kanárském ostrově Tenerife jako místní endemit v docela náročných podmínkách. Vyšší chladnější polohy, sucho a poměrně i větrno. Jsou na to však dokonale vybavené. A právě těchto předností můžeme využít i u nás. Čeká nás však docela strastiplná cesta, než si nádheru až tři metry vysokých rozkvetlých květenství naplno vychutnáme.
Možné je, že právě letos, kdy vás ukonejšil extrémně teplý podzim, jste po náhlém ochlazení přišli na zahradu a ta zelenina, kterou jste ještě nechávali dozrávat, prostě pomrzla. Nemusí to však ještě představovat problém, ale ne u každé zeleniny a ne vždy. A některou je opravdu lepší nejíst a vyhodit na kompost. Jinou však můžeme pěstovat celou zimu. Jakou?
Obdobu anglických skleněných zahradních zvonů známe i u nás, totiž pěti a třílitrové zavařovací sklenice, případně velké PET lahve a průhledné plastové kontejnery s uříznutým dnem či horní částí. A také naše tradiční pařeniště. Ale uznejte sami, uchopit jednou rukou ručně vyrobený foukaný skleněný zvon za skleněné madlo a jednoduše jím přikrýt rostlinu, kterou chceme ochránit před nepřízní klimatu, je velmi praktické a stylové. Však také jde o praktický zvyk, bez kterého se vyhlášení angličtí zahradníci neobejdou. A to již velmi dlouho. I když zrovna oni na tuto vychytávku nepřišli.
S odstupem bezmála šedesáti let se dnes na Zelenou revoluci vzpomíná o dost méně pozitivně. Přestala být tím pozitivním, motivujícím příběhem, jako kdysi. Stala se historií novodobého korporačního kolonialismu, historií, kterou by bylo prý lepší neopakovat.
Studie původně pátrala po tom, jak kolik ovoce a zeleniny se nesní a vyhodí. Místo toho zjistila, že velký podíl z domácky vypěstované úrody skončí na talíři, a nikoliv v koši. A taky, že zahradníci dotují zdravou výživou spoustu sousedů ve svém okolí.