Vztah, který má lidstvo s bramborami, už trvá dobře 10 000 let. Není to tedy žádná krátkodobá aférka. A za tu dobu jsme se už o lilku bramboru (též nazývaném brambor hlíznatý) stačili ledacos dozvědět. Od doby, kdy s jeho pěstováním začali domorodci z And, se totiž zase tolik nezměnilo.
Prakticky stejná zůstala i touha pěstitelů, zemědělců a zahradníků „vytlouct“ z hromádky sadebních brambor metráky úrody. Nejrůznější finty, jak umocnit vyprodukovaný objem, se tak nesou celou společnou lidsko-bramborovou historií. Některé fungují lépe, jiné fungují o něco hůře.
A pak je tu ještě nápad zvaný Bramborová věž. Sice nefunguje vůbec, ale líbí se.
Proto nestárne.
)
Vždycky se totiž najde někdo, kdo to chce vyzkoušet. Vždycky trochu jinak, v odlišném uspořádání, ale na stejném principu. A zpravidla vždy se stejně bídným výsledkem. Lví podíl na tom dnes mají internetové rádce a sociální sítě, které tuhle prastarou vychytávku představí jako kdovíjakou novinku. Jejíž sláva zpravidla vyhasne po první mizerné sklizni.
O čem tedy je Bramborová věž? V krátkosti, o pěstování brambor do výšky. Pramení to z představy, že když rostlina trochu povyroste, a vy jí seshora přisypete trochu substrátu (kompostu, slámy, pilin), potáhne se za sluncem o něco výš – a kořeny zavede hlouběji. A až přijde na nasazení hlíz, obsypou celou délku toho protaženého kořene.
)
Místo řekněme „jednopodlažní“ úrody tak získáte spoustu nad sebou vyskládaných pater, hezky vyplněných bramborami. Ten nápad skutečně nepozbývá lákavost. A dost možná jste ho už taky někdy vyzkoušeli. Protože vypadá až moc dobře na to, aby se to nezkusilo. A těch možných variant provedení taky existuje bezpočet.
Rostlinu bramboru můžete pěstovat ve kbelíku bez dna, pod který po čase přistavíte (a tím původní kbelík vyzvednete) další kbelík. A tak budete zvyšovat až do omrzení. Může to být o pěstování brambor v ohrnutém pytli, do kterého postupně doplňujete zeminu (a zase zvedáte rostlinu, nutíte ji táhnout se výš). Vyzkoušet se dá i opora pevné tyčky, kolem níž osadíte pletivo, a prosto uvnitř vyplníte třeba slámou.
)
Vyhánět brambor do výšky můžete úhledně seskládanou dřevěnou podsadou, anebo velmi jednoduše, s pomocí starých vrstvených pneumatik. Můžete pěstovat v barelu nebo sudu, do kterého plníte kompost, můžete… zkrátka, můžete. Těch možností je skutečně mnoho a fantazie jim nechybí. Vertikální zahradničení je navíc v trendu.
Společné těm nápadům je výsledný útvar pěstebního sloupu, tubusu, oné Bramborové věže. A rovněž příslib fantastické sklizně, která na ploše vymezené jednou rostlinou bramboru dělá, podle počtu pater, div ne metrák úrody. Úspora místa, námahy, maximální výnos. Zní to všechno krásně, smysl to na první pohled dává.
Tak proč to k čertu nefunguje?
Protože brambory tohle zkrátka neumí.
)
Byla jednou jedna brambora
Sadbové brambory mají na sobě jedno nebo více oček, které se nechávají naklíčit. Když tyhle sadbové kousky překryjete zeminou, z těchto klíčků začnou vyrážet kořeny, výhonky a po několika týdnech i oddenky. Ty poslední vedou v podstatě vodorovně, a na jejich konci pak vyrazí hlíza, naše sklizňová brambora. Takhle to funguje u raných a poloraných odrůd.
Odrůdy pozdní kořeny prorůstají dále, jejich oddenky s hlízami se nachází o něco hlouběji a v několika úrovních. A taky jich je víc. Souběžně s tím, jak vyrůstají první kořínky i rostlina - její hlavní stonek - proráží nahoru. Tam vytváří křovité houští zelených listů. Listy se starají o fotosyntézu, která zajišťuje cukernaté látky. A rostlina je posílá „dolů“, do hlíz. Až potud je v životě bramboru/brambory všechno jasně nalinkované a fungující.
Záměrně neuvádíme váhu nebo velikost výpěstků, ale průměrný počet brambor (hlíz) na jeden brambor (lilek) je něco mezi 10 -14. V závislosti na pěstebních podmínkách, odrůdě nebo štěstí to může být o něco víc i míň, ale mezi deseti až čtrnácti kousky je takový zdravý průměr.
Co s tím dokáže udělat Bramborová věž? Nic.
)
)
Vzhůru do věží!
Postupné přisypávání substrátu seshora má jediný efekt. Rostlina musí bojovat o život, znovu a znovu prorážet ke slunci, nasazovat další listy a snažit se vyniknout. Je to pro ni dost vyčerpávající.
Mezi tím, kolik dokáže nasadit listů a jak košatou tedy zeleň má - jak dobře bude fotosyntetizovat - a tím, jak nakonec velké budou hlízy pod zemí, existuje velmi přímá úměra. Takže nebohá rostlina brambory, neustále zahazovaná substrátem, nikdy nebude mít nějak zázračně rozrostlé listoví – ani vysoký výnos ve hlízách.
)
)
Nanejvýš můžete vybalancovat přihazování substrátu tak, že listoví brambory bude fantastické, ale rostlina do něj proinvestuje veškerou energii a k nasazení hlíz a nějakému ukládání zásob pod zem se ani pořádně nedostane.
Další kapitolu neúspěchu bramborových věží píše odrůda bramboru. Rané a polorané totiž nasazují hlízy v jedné linii, vrstvě. Takže byť byste tu věž měli třeba třímetrovou, hlízy budou buď usazené na samém dně věže (tam, kde to všechno začalo), ale jen ve vrstvě těsně po zelených stonkem. Zbytek věže bude jen plný kompostu.
)
Ani rozrůstající se pozdní odrůdy na tom ale nejsou o moc lépe. Transport živin v rostlině je velmi racionální proces, a lilek brambor nemá potřebu vyživovat něco v dalekém a obtížně dosažitelném suterénu. Relativně mělce pod zeleným stonkem tak bude číhat pár slušných brambor, hlouběji se budou už nacházet jen drobečky.
Třetím zádrhelem je teplota. Lilek brambor není fanouškem vysokých teplot. K nasazení hlíz je pro něj ideální, když noční teploty neklesají pod 13° C. Noční dvacítky v plusu (takže naše pozdní jaro a časné léto) vede k tomu, že se nasazování hlíz zpomaluje. A při překročení denních teplot nad 29° C se zcela zastavuje.
)
Jinými slovy, brambor musí všechno podstatné – stonek, bohatou zeleň, kořenový systém, oddenky a hlízy – stihnout, než se pořádně oteplí. Hrátky se zvyšováním horizontu a přisypáváním zeminy ho jen zdržují a nutí opakovat to, co už mělo být dávno hotové. Proto úroda za moc stát nebude.
A samozřejmě, nad terén vyvýšená Bramborová věž má mnohem intenzivnější kontakt s okolním prostředím, venkovním teplem. Uvnitř útlé věže, vysypané rozkládajícím se kompostem a prohřívané sluncem, panují teploty kolem čtyřicítky. To je teplota, při které bramboru ani nenapadne zkoušet něco s nasazováním hlíz.
Bramborové věže vypadají fantasticky a dávají nám, z lidského úhlu pohledu, perfektní smysl. Brambory to ale bohužel vidí jinak, a mají to za nesmysl.
Zdroj: cultivariable.com, gardenmyths.com, FineGardening.com, apeiceofrainbow.com
