Spořit energie snižováním teploty vody v bojleru je nebezpečné

Úplně nejlevněji nás ohřev užitkové vody vyjde v případě kombinovaného bojleru, ve kterém lze ohřívat vodu elektřinou v době takzvaného nízkého tarifu, přičemž v topné sezóně přepneme bojler na ohřev vody kotlem, kterým vytápíme dům. Nejlépe pak kotlem na tuhá paliva, například dřevo. Je ale třeba správně odhadnout dobu, kdy bojler přepneme. 

Pouhé přitápění domácnosti na podzim a na jaře k dostatečnému ohřevu vody v bojleru nemusí stačit. Voda se nemusí vyhřát na dostatečnou teplotu a v konečném důsledku pak nebude teplé vody dostatek. A nejen to, hrozí nám to samé, jako bychom chtěli ušetřit za elektřinu a vodu v bojleru bychom ohřívali na příliš nízkou teplotu, při které se bude dařit bakteriím. 

Dalším alternativním řešením je ohřev užitkové vody solárně-termickými panely, případně tepelným čerpadlem, vstupní investice je ale o mnoho vyšší. Stejně tak si lze vyrobit elektřinu potřebnou k ohřevu vody fotovoltaickými panely, je ale třeba dobře počítat. Alternativní řešení se vůbec nemusí vyplatit. A například v současnosti často skloňovaná kombinace tepelného čerpadla a fotovoltaiky pak může být výhodná pouze v určitých případech.

Zásadní je pro nastavení bojleru počet osob v domácnosti. Dostatečné množství teplé vody ve správnou dobu je prostě klíčové. Přitom se ale také snažíme ušetřit energie. Optimální teplota vody v bojleru se přitom řídí i ročním obdobím, v létě postačí obvykle 50 až 55 stupňů Celsia, v zimě je dobré držet teplotu vody na alespoň 60 °C. 

Není přitom doporučováno nastavovat teplotu vody v bojleru vyšší jak 65 °C. Při této teplotě se již začínají z vody uvolňovat minerální látky a zanáší se ohřívací plochy. Vodní kámen je prostě problémem i v případě bojlerů. Navíc nám hrozí opaření se horkou vodou, pokud nejsme vybaveni termostatickými bateriemi. 

Využívání teplé vody zefektivníme i tím, že je bojler umístěn co nejblíže odběrnému místu. Ideální je proto například malá technická místnost mezi kuchyní a koupelnou, případně nějaký podobně situovaný kout. Minimalizujeme tím tepelné ztráty.

Co se týká počtu osob v domácnosti, je klíčový objem bojleru. Ten je navíc ovlivněn i průměrnou denní spotřebou vody v litrech (teplé i studené samozřejmě). Obvyklá je hodnota 100 litrů vody na osobu a den (osobní hygiena, splachování toalety, praní, umývání, vytírání podlah, vaření a teplé nápoje, mytí rukou, čištění zubů a pití čisté vody z vodovodu). Pokud v domácnosti žijí 4 osoby, může být průměrná denní spotřeba vody cca 400 litrů a z toho činí teplá voda zhruba polovinu, čili 200 litrů. 

Nejde sice o podrobný, sofistikovaný výpočet, ale zjednodušeně řečeno je 200 litrů teplé vody denně minimálním objemem, který potřebujeme. Bojler na 200 litrů vody nás prostě nemine a to ještě budeme muset dost šetřit. Mytí nádobí v kuchyňském dřezu nahradíme úspornou myčkou a budeme preferovat sprchování před koupáním ve vaně.

Správný ohřívač vody udržuje vodu přiměřeně teplou po celý den, ovšem veškerá teplá voda se dá spotřebovat velmi rychle a při ohřevu elektřinou se nám bojler zapíná jen v době takzvaného nízkého tarifu (dříve to býval tzv. noční proud). Poskytování tohoto tarifu se liší podle lokality, dodavatele a dalších faktorů. A pokud teplou vodu spotřebujeme, může se stát, že se již v daném dni nestačí další voda dostatečně ohřát. 

Roli v tomto případě hrají i různé funkce a úsporné režimy bojlerů, tedy sofistikovaná elektronika. Obvykle je přitom nejvyšší spotřeba teplé vody od pondělí do pátku ve večerních hodinách, o víkendech se tento údaj posouvá směrem dolů. Prodávají se dokonce bojlery, které sledují naše odběry a tomu automaticky přizpůsobují i čas ohřevu. V případě nízkého tarifu při ohřevu elektřinou ze sítě je však tato statistika z velké části bezcenná, jelikož se ohřev vody nezapne, pokud to zrovna akutně potřebujeme. A kdybychom vodu ohřívali za běžný tarif, nedoplatíme se. 

Většina domácností tedy vlastně ani neřeší úsporu za ohřev vody, nýbrž prostý fakt, že potřebuje teplé vody dostatek ve správnou dobu. Čím nižší teplotu ohřívané vody pak nastavíme, o to více teplé vody se připravujeme. Na druhou stranu však také platí, že je provoz bojleru nejekonomičtější při takové teplotě, kdy teplou vodu nemusíme příliš ředit studenou.

Pokud se ale přes všechna nepohodlí rozhodnete ušetřit na energiích snížením teploty vody v bojleru, číhá na vás jedno neviditelné nebezpečí. Riziko nákazy bakterií rodu Legionella, nejčastěji pak druhem Legionella pneumophila, který napadá lidské plíce, a kterému se nejlépe daří ve vlažné vodě. Dobrou zprávou je, že za teplot vody 50 až 60 ^oC bakterie rodu Legionella nepřežívají. 

A právě tyto teploty bychom proto měli vnímat jako minimální. Pokud bychom však snížili teplotu ohřívané vody na 45 stupňů a méně, již se tyto bakterie mohou množit. Obzvláště nebezpečné jsou pak v tomto ohledu odstávky bojlerů. A čím delší, tím hůře. Navíc nejde jen o vodu v samotném bojleru, ale i potrubí, kde zůstává a chladne. Především pak v místech malého průtoku, čili malé spotřeby vody.

Legionella se ukrývá především ve starých částech vodovodních rozvodů, přičemž přežívá v povlacích, který se v nich tvoří. Pokud se pak jdete například sprchovat, bakterie vdechnete, čímž se dostanou do plic. Každý rok u nás takto onemocní více jak 200 lidí. Doporučuje se proto naopak občas vodu v bojleru ohřát na co nejvyšší možnou teplotu a takto horkou vodu pak trubkami prohnat. A to všemi, jak rozvodů k vaně, tak sprchovému koutu, umyvadlu a kuchyňskému dřezu.

Určitě je také dobré se vyhýbat například sprchování v místech, kde je teplá voda využívána jednou za delší čas. Stáhnout například teplotu vody v bojleru z 65 ^oC na 55 není problém, ale pod 45 ^oC bychom již neměli jít nikdy.

Takzvaná legionářská nemoc, po které byly bakterie rodu Legionella pojmenovány, způsobuje těžký a velmi nebezpečný zápal plic. A skončit na JIP (jednotce intenzivní péče) kvůli osobní hygieně určitě nikdo nechce. Tedy vědomě. Nemoc byla pojmenována podle případu z roku 1976, kdy byla popsána poprvé. A jelikož to bylo ve filadelfském hotelu, kde právě probíhal sraz amerických legionářů, a kde se tehdy bakterií nakazilo 221 lidí a 36 z nich zemřelo, takzvaná legionářská nemoc byla na světě. 

Prvními příznaky infekce jsou bolest hlavy, malátnost a slabost, poté nás začne trápit suchý kašel, který je právě předzvěstí zápalu plic. Výjimkou není ani vykašlávání krve. Inkubační doba bakterie Legionella pneumophila je 2 až 10 dní a nejohroženější jsou starší lidé a lidé s oslabenou imunitou. V podmínkách veřejných teplovodů se přitom bakterií nemusíme obávat, jelikož se dodavatelé teplé užitkové vody musí řídit platnou vyhláškou, která stanoví teplotu vody na 45 až 60 ^oC při současné dostatečné cirkulaci teplé vody. Pokud však vlastníme bojler, měli bychom krotit své úsporné plány a myslet právě i na riziko nebezpečného bakteriálního onemocnění.

Největší nebezpečí bakterie Legionella pneumophila je při teplotách okolo 30 °C (cca od 20 do 40 °C). Za těchto teplot má ideální podmínky pro své intenzivní množení, v chladné vodě se množení těchto bakterií brzdí, při zvýšení teploty nad 60 °C (ideálně až k 70 °C) po dobu alespoň půl hodiny až hodinu dochází ke sterilizaci, bakterie uhynou. Ovšem ani část rozvodů nesmí být bez proudění vody, trubky musíme horkou vodou důkladně propláchnout včetně vodovodních baterií. 

Z logiky věci by mělo plynout, že v odstaveném bojleru ponechaná studená voda bakteriím neprospívá, ovšem bojlery jsou obvykle umisťovány ve vytápěných prostorách a voda uvnitř má proto teplotu blízkou té pokojové, což bakteriím opět svědčí. Nejúčinnější chemikálií likvidující bakterie rodu Legionella je pak oxid chloričitý.

Vhodnou prevencí je také konstrukce moderního zásobníku na teplou vodu. Kvalitní výměníky tepla jsou z nerezové oceli a mají oproti běžným odlišnou konstrukci. Například zcela oddělenou akumulační vodu v zásobníku od vody ohřívané. To zamezuje delšímu stání vody a množení bakterií. Vlastně jde o kombinaci průtokového a zásobníkového ohřívače vody.

Skutečné úspory energií a teplé vody se ukrývají především v nás samých, v našem přístupu a chování. Raději se rychleji osprchujeme třeba za poslechu oblíbené písně, než abychom napouštěli vanu, nádobí myjeme v co nejúspornější myčce, používáme omezovače průtoku, při realizaci nových vodovodních instalací důsledně izolujeme trubky tepelným izolantem a dbáme na odstranění takzvaných slepých ramen (celými rozvody musí voda stále protékat). Uspořit pak můžeme i při čištění zubů, když nenecháme vodu stále protékat. A když už napouštíme vanu, nemusí být nutně plná atd.

Zdroj: novinky.cz, pravo.cz, nazeleno.cz, tatramat.com, energoportal.cz