Plánujete rekonstrukci střechy či bouráte starý dům a řešíte, co se stavebním dopadem? Existují řešení, jak jej recyklovat. A střešní tašky? Těch se lze zbavit vyloženě elegantním způsobem. Řešení nabízí výrobci antuky, která se vyrábí ze 100% z drcené keramické střešní krytiny.
Na internetu najdete poptávky ve výši například 300 korun za tunu staré pálené střešní krytiny. Kromě toho si výrobce antuky materiál na své náklady také odveze. V případě pálených střešních tašek tedy nemusíte platit za zbavení se odpadu. Navíc získáte dokumenty ke stavebnímu odpadu, úřadům tedy snadno doložíte, co jste se starými taškami udělali.
Keramická střešní krytina je inertním materiálem bez chemické stopy, bez jedovatých látek. Je proto žádaná do hutněných zásypů u staveb, ke zpevnění polních cest a podobně. Lze se však tohoto mrazuvzdorného keramického střepu zbavit právě prostřednictvím firem vyrábějících antuku. A existují dvě možnosti, jak obchod realizovat.
Staré pálené střešní tašky můžete výrobci antuky přivézt sami a pokud materiál splní požadovanou kvalitu, bude vám zaplaceno a získáte potřebné dokumenty. Nebo výrobce antuky zkontaktujete a požádáte o výkup a odvoz materiálu. Řešením může být například přistavění kontejneru, do kterého budete tašky ze střechy házet. Co se týká kvality, tašky musí být bez malty, náklad nesmí být znečištěn dřevem, fólií, lepenkou, sponami atd. Prostě musí jít čistě jen o očištěnou keramickou střešní krytinu bez jakýchkoli příměsí. Tašky také nesmí být porostlé mechem a lišejníky (černošedá patina není na závadu). Barva lomu tašky přitom musí být červená, což je ale u starých pálených tašek standard.
Keramické střešní tašky patří mezi nejstarší přírodní stavební materiály, které jsou používány dodnes. Používání keramických střešních tašek je doloženo od starověku, používali je již na území Sumeru, v Evropě ve starověkém Řecku a Římě. Na našem území se tento materiál začal používat ve středověku, předtím se u nás konstruovaly především střechy doškové.
Nejstarším typem pálené střešní krytiny byla na euro-asijském kontinentu taška dvojdílná, vlastně obdoba dnešní prejzy. Důkazem jsou písemné záznamy v historické literatuře, archeologické nálezy a mnohé stavby, na kterých se tato střešní krytina zachovala.
Základním materiálem pro výrobu keramických tašek jsou směsi cihlářské hlíny a jílu. Aby bylo dosaženo co nejvyšší homogennosti materiálu, směsi se nechají odležet a poté jsou přidány další příměsi. Vznikne tak směs, která se vylisuje do pásu, z něhož jsou poté lisovány samotné tašky a jejich nezbytné doplňky (např. hřebenáče). Hlína je přitom tvárnější než beton, lze ji tvarovat lépe, snáze. Většina keramických výrobků vzniká za studena, keramické střešní tašky se však pro dosažení potřebné pevnosti vypalují. Vypálením výrobku vzniká vlastní keramická hmota běžně nazývaná keramický střep.
Rozlišujeme keramické střešní tašky formované (nejstarší způsob výroby, materiál byl vkládán do předem připravených forem), tažené (tašky jsou vyráběné z pásu, který prochází lisem) a ražené (výroba probíhá formou lisování materiálu). Co se týká povrchu, rozlišujeme režné tašky (bez povrchové úpravy, barva je závislá na poměrech základních materiálů), engobované tašky (před vypálením se na tašky nanesou rozplavené jíly) a tašky opatřené glazurou (postup výroby je stejný jako u engoby, do směsi se však navíc přidávají sklovité příměsi, které zajistí povrchový lesk tašek).