Střecha musí vašemu domu sedět!

V zásadě z krovu, parozábrany, v případě, že chceme budovat podkrovní interiér, tepelné a akustické izolace, střešní krytiny, klempířských prvků a dalších doplňků. Střešní krytina a ostatní doplňky (včetně střešních oken) je dnes nabízena jako ucelené stavební systémy, kdy je nevhodné jednotlivé prvky konkrétního systému kombinovat s jinými. Proto je její výběr nakonec tím zásadním. Už nemusíme zvlášť shánět krytinu, okapy a podobně. Vše získáme naráz, jako jednu konkrétní dodávku zboží.

Krovy

Typ krovu řešíme už při návrhu domu, nebo výběru domu typového. Krov je nosnou konstrukcí střechy. Podstatný je výsledný sklon střechy, který krov definuje. Ten je ovlivněn nadmořskou výškou a klimatickými podmínkami dané lokality vůbec, ale i výběrem střešní krytiny. Nelze budovat krov a poté až vybírat krytinu. O jejím výběru už musíme mít jasno od samého začátku.

V našich podmínkách jsou nejčastěji navrhované krovy sedlové, pultové a stanové. Naprosto nejběžnější jsou pak sedlové střechy, které mají sklon 40 až 45 stupňů a rozpětí krokví 7 až 10 metrů. Odpovídá to architektonické tradici staveb domů na našem území. Setkáme se však běžně i s krovy valbovými a polovalbovými, mansardovými, věžovými, válcovými, křížovými a polokřížovými a pilovými.

Každý krov šikmé střechy vždy přenáší zatížení své váhy, váhy střešní krytiny a v zimě i váhy napadaného sněhu. Při sněhových kalamitách je pak třeba sníh ze střech strhávat, aby je nepoškodil. Jednotlivé prvky krovu tvoří soustavu trojúhelníků. Ta zajišťuje tuhost krovu.

Krov šikmé střechy je vždy konstruován z vazných trámů (kolmých na hřeben) a pozednic, které po obou stranách leží rovnoběžně s hřebenem na obvodovém zdivu. Rovnoběžně s pozednicemi a hřebenem jsou umístěné také vaznice. Ty jsou zhruba pod každou čtvrtou krokví podepřené sloupky, které většinou stojí na vazných trámech. Krokve jsou k sobě na úrovni vaznic stažené kleštinami. Stahujeme je však i na úrovni pozednic k sloupkům a vzpěrám. Vzpěry podpírají sloupky a čepujeme je do vazného trámu. Do sloupků čepujeme i takzvané pásky. Ty sloupky ve směru vaznic podpírají a ulehčují jim tak od rozpětí.

Parozábrana

Ještě než na hotový krov přibíjíme latě, je vždy nutné položit difúzní fólii. Později se nám tento krok může hodit právě při budování podkrovního interiéru. Krytinu a latě už nebude třeba sejmout a ušetříme tak spoustu času i peněz za zbytečně vynaloženou práci. Pokud pak podkroví budeme budovat hned, bez parozábrany se samozřejmě taktéž neobejdeme.

Každou střechou prochází vzduch a společně s ním pak i vodní pára. Přitom zvenčí na střechu působí povětrnostní vlivy a zevnitř (z interiérové strany) zase rozdílná teplota a vzdušná vlhkost interiéru. Musíme tedy zabránit difúzi a právě proto se bez parozábrany neobejdeme. Omezí nám totiž proudění vodní páry a zamezíme tak ukládání kondenzátů ve stejně důležité tepelné izolaci. Parozábranou však zabráníme i proudění vzduchu střechou z interiéru do exteriéru. A zamezení takovým energetickým ztrátám od nové střechy požaduje zřejmě každý z nás. Poslední podstatnou rolí parozábrany je zvýšení životnosti krovu. Tam, kde by bylo vlhko, se začnou rozmáhat dřevokazné houby a takto napadený krov by nám příliš dlouho neposloužil.

Tepelná izolace

V nabídkách firem je celá řada minerálních vat, které jsou pro tepelnou izolaci podkrovních prostor vhodné. Podstatné je vždy vyplnit každou skulinu, a to do důsledku. V sofistikovaných nabídkách vyhlášených značek jsou pak materiály, které zároveň izolují i hluk, jdoucí zvenčí. Výjimkou však není ani použití polystyrénu či kombinace materiálů. Je nezbytné, aby nám z podroví v zimě neunikalo teplo a v létě se nám vzduch uvnitř naopak nepřehříval. Takto špatné řešení izolace bychom museli v zimě kompenzovat přebytečným vytápěním a v létě zase spotřebou elektrické energie, nezbytné pro fungování klimatizačních jednotek.

Střešní krytina

Při výběru střešní krytiny se musíme zaměřit především na životnost a záruku, užitné vlastnosti, pracnost pokládky, vzhled a nutnost použít při pokládce speciální nářadí a dovednosti. Cena je až posledním kritériem. Je nutné vzít v úvahu fakt, že střešní krytina nám bude sloužit mnoho desítek let. Životnost například krytiny betonové se uvádí až 100 let a plechových tvarovek (šablon), povrchově již ve výrobě upravených barvou, až 200 let. Značkoví výrobci dnes střešní krytinu dodávají v podobě ucelených střešních systémů, včetně všech potřebných doplňků.

Střešní krytinu dělíme na těžkou a lehkou. Lehkou krytinu představují šindele (většinou asfaltové), krytina plastová a plechová, krytina vláknocementová, břidlice a tradiční, ale už nepoužívaný šindel dřevěný. Těžkou krytinu zase zastupují u nás tradiční pálené keramické tašky a tašky betonové, které se poslední dobou staly obzvláště oblíbenými.

Pálené keramické tašky
Pálená krytina se hodí pro jakékoli klima a setkáme se s ní tedy po celém světě. Působením slunečních paprsků se nerozpálí a proti srážkám je chráněna systémem dvojitých drážek. Použít pálenou krytinu můžeme i na střechy velmi nízkých sklonů, což je další velká výhoda. Pálená krytina se vyrábí z pálené cihlářské hlíny. Tu lze při výrobním procesu i probarvit a proto už se dnes nesetkáme jen s tradiční červenou cihlovou barvou pálené střešní krytiny. Jednotlivé tašky ukládáme kus po kusu na latě. Na kraje každé řady pak položíme tašku krajovou a na hřeben hřebenáče.

Pálené keramické tašky si lze pořídit ve všech provedeních a tvarech. Od bobrovek, pokládaných jako tašky dvojité, přes tašky drážkové, vlnité a korýtkové. Životnost pálené krytiny je uváděna od 50 do 70 let a záruka je poskytována na 10 až 15 let. Ze známých značek připomeňme kompletní stavební systémy Tondach a Meindl.

Betonová krytina
Poslední dobou je velmi oblíbená. Betonová krytina se vyrábí ze směsi písku, cementu a barviva a od pálených tašek ji na první pohled rozeznáme jen těžko. Betonová krytina je stejně jako pálená vhodná pro všechny typy střech. Betonové tašky jsou však levnější a jejich větší hmotnost vyvažuje až třicetiletá záruka a trvanlivost kolem 100 let. Svou nízkou nasákavostí jsou zároveň velmi odolné vůči mrazu. Betonovou krytinu pokládáme na střechy s minimálním sklonem 17 stupňů. Pokládka je samozřejmě stejná jako u krytiny pálené. Co do tvarů betonových tašek můžeme počítat se stejnou variabilitou jako u pálených. Ze známých značek připomeňme kompletní stavební systémy Bramac a KM Beta.

Plechové tvarovky
Plechové tvarovky (šablony) jsou ve výrobě profilované do vzhledu klasických tašek. Ohromnou výhodou je rozměr jednotlivých tabulí, jejichž pokládka je při šířce tabule 1 m a délce až 10 m velmi rychlá. Plechové tvarovky jsou velmi lehké a při kvalitní povrchové úpravě je od pálených či betonových tašek na dálku rozeznáme jen těžko. Třešničkou na dortu je životnost této krytiny. Ta činí 200 let a při záruce 50 let se plechové prolisované šablony stávají velmi lákavým řešením.

Asfaltový šindel
Asfaltový šindel se k nám dostal ze zámoří, běžně se setkáme s názvem ´kanadská šindel.´ Je to skládaná, lehká střešní krytina, jejíž velkou výhodou je malá hmotnost. Nevýhodou je však nezbytné obednění celé střechy, na kterou šindel pokládáme. Další nevýhodou je nízká trvanlivost a tedy i záruka. Asfaltový šindel je vyráběn z asfaltových pásů s vnitřní nosnou vložkou. Pásy jsou nejčastěji oboustranně pokovené nebo popískované. Nejkvalitnější šindel je pak zevnitř vyztužený vložkou ze skelného vlákna.

Použít ale lze i další typy krytiny: plastové tvarovky, letované či pájené kusy plechu (pozinkovaný, měděný, …), dříve velmi oblíbený avšak extrémně křehký eternit, který je v současnosti vyráběn za absence škodlivého azbestu a další materiály.

Střešní okna a vikýře
Pokrok v užívání a výrobě střešních oken přišel s nárůstem oblíbenosti podkrovního bydlení. Podkrovní byty vybudujeme rychle a také levně a nevyužitých půdních prostor byl ještě donedávna nadbytek. Střešní okna můžete zvolit dřevěná a plastová, nebo jako kombinaci těchto matriálů. Známé jsou však i kombinace s hliníkem. Podstatná je nejen kvalita konkrétního provedení (u nás je třeba nejznámější značkou VELUX), ale i kvalita samotné montáže okna.

Střešní okna, ale i vikýře řeší osvětlení a odvětrání podkrovních prostor. Vikýře nebo střešní okna budujeme v případě, kdy okna štítová osvětlují podkrovní prostor nedostatečně či nejsou vůbec možná. Přitom platí pravidlo, že do střešní konstrukce zabudováváme buďto vikýře, nebo střešní okna, a to vždy pokud možno stejného typu. Není ale žádnou výjimkou, pokud architektonický návrh stavby hovoří jinak.

Volíme-li vikýře, měla by jejich šířka zpravidla odpovídat samotné šířce polí mezi krokvemi. Pokud volíme střešní okna, platí stejné pravidlo a jsou vždy umístěna v rovině střechy, mohou však mít i vertikální okenní části. Taková okna pak dávají víc světla (větší prosklenou plochou), než okna, která jsou umístěna pouze v rovině střechy.

Platí, že strmější střechy vyžadují kratší okna a střechy s menším sklonem zase okna delší. Střešní okna umisťujeme vedle sebe, nebo i nad sebou. Celková osvětlovací plocha střešních oken či vikýřů by měla tvořit 1/10 půdorysu jednotlivých místností. Samozřejmě, že velká střešní okna s velkou osvětlovací plochou pobyt v místnosti vždy zpříjemní. 1/10 plochy půdorysu je minimem.

Šířka střešních oken je dána rozestupem krokví. Můžeme však do střechy zabudovat i široká střešní okna. Pak se nevyhneme zabudování takzvaných výměn a krokví pomocných. Střešní okna ale můžeme krycími rámy i sdružovat do řad nebo kazet, nad sebou i vedle sebe.