Stříhat a nebo nestříhat živý plot?

V každém případě platí, že živé ploty tvarovat můžeme, ale nemusíme. Zásadní je výběr dřevin, staří a stav živého plotu, stejně jako prostor, jaký máme k dispozici. Na malých a na úzkých pozemcích určitě tvarujeme, keře též tvarujeme proto, aby nám nezasahovaly do chodníků a cest a nevytlačovaly nás z nich, stejně jako rostliny ze záhonů podél živého plotu.

Co se týká vzhledu, jsou stříhané živé ploty vhodné především do měst, čili parků a městských zahrad, do zahrad moderních, jejich uplatnění je však mnohem širší. Dobře tvarovaný živý plot vypadá velice pěkně, nějaký čas od řezu zhoustne a stane se pěknou kulisou například záhonů s květinami, udržovaných travních ploch, vydlážděné pěšiny apod. Tvarování živých plotů je však náročné na čas a také bychom o něm měli něco vědět.

K tvarování živých plotů lze využít dřeviny opadavé i stálezelené. Přednosti stálezelených je stále hustý porost, který chrání zahradu před mrazivými větry, stinnou stránkou propouštění minima světla a masivní vzhled oproti chudé zimní vegetaci. Vlastně působí někdy až smutně, hřbitovně, ovšem při nedostatku zeleně v zimě je barva neopadavého plotu přesto příjemná.

Odborníci uvádějí, že opadavé keře působí v živých plotech oproti neopadavým živěji, stinnou stránkou je ale každoroční práce se shozeným listím. Ze všech zmíněných důvodů je proto ideální kombinovat v živém plotu více druhů dřevin, stálezelených i opadavých, listnáčů i jehličnanů. Nemusí se vyloženě střídat jednotlivé sazenice, ale mohou na sebe navazovat kratší celky. Dalším řešením je střídání jednoho druhu dřeviny opadavé a jednoho neopadavé. Jde nám především o harmonický vzhled po celý rok, ideálně včetně květů a plodů. Komponování příliš velkého množství druhů dřevin obvykle nedopadne dobře, vzhled je pouťový, neuspokojivý.

Nenáročné na údržbu jsou živé ploty volně rostoucí, u nichž obvykle můžeme hlídat akorát vzrůst ve smyslu výšky. Příliš vysoký živý plot prostě nadměrně stíní. Volně rostoucí ploty vyžadují pouze občasné zmlazení a za horkého a suchého počasí občasnou zálivku. Výběr je ale závislý na podmínkách každé zahrady a jak jsme již zmínili výše, volně rostoucí živé ploty mohou představovat v konkrétních zahradách problém na šířku.

Pro tvarované živé ploty se hodí z opadavých dřevin klasika v podobě ptačího zobu, pámelníku bílého, tavolníku, tamaryšku, dřišťálu. Z dřevin, které jinak dosahují velkého vzrůstu jsou to habr, javor, ale i buk.

Z dřevin neopadavých jsou vhodné zimostráz (více známý jako Buxus lat.), bobkovišeň, bohyně, cesmína a stálezelené dřišťály. Mezi jehličnany vedou tisy, túje (i když právě od tújí se púro tento účel mnoho lidí již odklání), cypřiše, ale i smrky.

Pro volně rostoucí živé ploty je vhodný šeřík, zlatice, pustoryl, kdoulovec, trojpuk, tavolník, ibišek, škumpa (pozor, je třeba vybrat neinvazivní kultivar), okrasný rybíz, zákula a sadové růže. Nižších živých plůtků dosáhneme pomocí tavolníku, mochny, levandule a santoliny.

Řez živých plotů se liší podle typu a druhu dřevin. U opadavých keřů provádíme první řez hned po výsadbě (krátíme nadzemní část o třetinu až polovinu), pokud jde o sazenice prostokořenné. Kontejnerované tento řez nepotřebují. V druhém roce pak krátíme živý plot o polovinu, čímž podpoříme větvení. Novým letorostům stříháme během vegetace pouze špičky výhonů, pomůže to růstu spodních a bočních větviček.

V případě stálezelených dřevin listnatých a jehličnanů neprovádíme řez v prvních dvou letech vůbec s výjimkou bobkovitě, které je třeba zkracovat příliš dlouhé výhonky o polovinu.

V dalších letech by se tvarované živé ploty měly řezat dvakrát ročně – na jaře a na začátku léta, často je však třeba provádět řez i častěji. Řez nikdy neprovádíme za letních veder, letorosty by mohly zasychat. Po řezu je navíc vždy vhodné provést zálivku a to i u suchomilných druhů.

Živé ploty je třeba stříhat do kónického tvaru, čili koruna by měla být užší než spodní část keře. Důvody jsou dva – za prvé dostatek světla pro spodní větvičky a za druhé jde o ochranu před sněhovou nadílkou, ale i silným větrem. Kónický tvar též zamezí prosychání a vyholování spodních větviček. Oproti tomu však řez neprospívá většině jehličnanů a druhům přirozeně kulovitého či kuželovitého tvaru.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com