Svařování není pro amatéry

Výsledkem svařování je pevné, nerozebíratelné spojení dvou nebo tří materiálů. Při procesu sváření, který probíhá působením tlaku, tepla, nebo kombinací těchto faktorů, vznikají nové meziatomární vazby. Svařují se nejen kovové, ale také nekovové materiály, čili materiály podobných i různých vlastností (například plastové vodovodní trubky). Podle typu spoje je třeba zvolit správný typ svařování. Nejčastěji se svařování využívá v instalatérství, ale také pro různé opravy, renovace a v dalších rozmanitých oblastech, kde potřebujeme pevný a kvalitní spoj.

K nejčastěji využívaným postupům řadíme plamenové sváření a sváření pod argonem. Svářet lze nejrůznější materiály – nerezové, černou ocel, hliník a další. Svařit lze malé i mohutné prvky. Technologie svařování tak umožňují široké spektrum sváření: od obrovských traverz až po bodování tenkých plechů.

Plamenové svařování – autogen

Jedna z nejlevnějších metod je autogenní svařování. Oficiálně se používá název plamenové svařování a nejčastěji se s ním setkáte při instalatérských pracích. Metoda využívá teplo, které vzniká spalováním směsi hořlavého plynu a kyslíku nebo vzduchu. Vzniklé teplo slouží k natavení svárových ploch i k roztavení přídavného materiálu.

Svařování argonem

Za předpokladu dodržení technologického postupu získáme touto metodou vysokou kvalitu svárů. Technika svařování se podobá svařování plamenem a také vyžaduje velmi zručného svářeče. Teplo do svaru se dodává hořením elektrického oblouku. Tento proces není tak dynamický jako předchozí popsaný způsob. Důležité je udržování přídavného materiálu v oblasti plynové ochrany, která jej chrání proti oxidaci. V opačném případě riskujeme vznik nežádoucích oxidů, které mohou negativně ovlivnit kvalitu svaru. Ke sváření se používají speciální plyny, které fungují jako ochrana svarové lázně i jako ochrana elektrody. Nejčastěji se využívá argon, ale i jiné plyny.

Zdroj: www.selinger.ktkadan.cz