Proč by vlastně někdo potřeboval vrtat do skla? Bohužel, tu správnou odpověď nenajdete dřív, než sami pocítíte intenzivní potřebu do skla něco vyvrtat. A pak se tyhle užitečné rady a finty budou hodit.
Může například jít o uchycení rámečků, vyvrtání úchytů po prosklenou desku, drobnost při vytváření nějakých dekorací nebo provrtávání skleněných lahví, z nichž si chcete udělat osvětlující prvek. Jsou to zkrátka věci, kutilské nápady, které vás obvykle nenapadnou do té chvíle, než na ně narazíte. Takže to napoprvé vypadá hodně složitě, protože sklo je nesmírně křehké a metoda pokus-omyl zpravidla končí spoustou střepů.
Ale se správnými nástroji – a správným postupem – na tom vlastně nic těžkého není.
)
Správné nástroje, to je hlavně správný vrták a vrtačka. S běžným nástavcem vrtáku ale nepochodíte, to je třeba říct si na rovinu. Potřebujete něco tvrdšího, než s čím běžně vrtáte do dřeva a cihel. Ideálem je vrták nebo korunkový nástavec z tvrdokovu, zesíleného pro brusný efekt na hranách diamantovým prachem. Je to ta základní věc, bez které se skutečně neobejdete.
Naštěstí nejde o věc nedostupnou, ani drahou. Vybírat můžete ze spousty provedení a průměrů, s cenou pohybující se okolo 150 korun za kus. Žádné drama.
Druhým užitečným nástrojem je vrtačka. Úplně ideální by bylo, kdyby to byla vrtačka stojanová. Tou ale většina z nás doma běžně nedisponuje. Nezoufejte, jde to i s klasickou ruční vrtačkou anebo aku-vrtačkou, jen je to drobet pracnější. Chce to víc cviku a pevnou ruku. U vrtačky bude důležité nastavení relativně nízkého počtu otáček – alespoň 600 a ne více než 800. A samozřejmě, nepoužívat funkci příklepu.
Není od věci si „nástroje“ – vrták i vrtačku – předem odzkoušet na pár střepech skla, jen aby vám to přešlo do ruky, ještě než se pustíte do vrtání starožitného benátského zrcadla z 15. století.
)
To správné chlazení
Dalším krokem je připravit si terén. Určitě nepotřebujete, aby vám vrtané sklo pod vrtákem tancovalo. Chce to tedy dobré vypodložení, uchycení, fixování. Pokud vrtáte například do skleněné láhve, vyplatí se její uchycení do svěráku. Abyste je nerozmáčkli, je dobré si úchytové hrany „zjemnit“. Třeba starou srolovanou ponožkou. Ta se osvědčila. Profíci pracují spíš se silnějšími gumičkami ze zavařovaček.
Pokud budete vrtat do skleněné desky, zpravidla se vrtá z obou stran – půlku seshora, pak otočit desku a vrtat jamce naproti. Důležité je mít pevný rovný podklad, který trochu tlumí vibrace. Dřevotřísková deska tomu úplně vyhovuje.
S přípravou terénu ještě nekončíme. Povrch skla v místě plánovaného vrtání je třeba odmastit, aby vrták neklouzal. On ten úplný začátek je asi nejvíc nešikovný, ale pak už je to jen o trpělivosti.
Před začátkem vrtání zbývá vyřešit ještě poslední velkou věc. Chlazení. Sklo totiž při neúspěšných pokusech o vrtání puká ani ne tak tlakem, jako spíš rozdílnou tepelnou roztažností. V místě vrtání se přehřívá. A na vás je zabránit tomu, aby se přehřívalo. A proto musíte přijít s nějakou formou konstantního chlazení, dovádění zbytkového tepla.
)
O to se může postarat voda, terpentýn anebo třeba petrolej. Pro domácké použití je voda asi nejdostupnější. A systém „konstantního chlazení“ si můžete vyrobit třeba tak, že do PET láhve naplněné vodou uděláte dírku. Ze které vám bude – vytrvale – pramínek vody chladit vrtanou plochu. Voda není úplně tím nejvychvalovanějším chladivem, protože se sama umí zahřívat.
Staří mazáci si na takové hračky nepotrpí, a jednoduše ostřikují vrtané místo napřímo, strojním olejem.
Další možností je si udělat kolem vrtaného místa přehrádku (třeba ze sklenářského tmelu) velikosti pětikoruny, kterou vyplníte vodou. Anebo octem, protože ani ten se nepřehřívá. A už se o chlazení postará.
)
A pak? Když máte všechno pohromadě – nástroje, přichystaný terén i chlazení – pak už jen vrtáte. Pomalu a beze spěchu. Vrtání se neprovádí na jeden zátah, děláte krátké přestávky. A hezky trpělivě se tak prohlodáte sklem, aniž by puklo nebo se roztříštilo.
Materiály: ThisOldHouse.com, TheSpruce.com
