Tepelné čerpadlo nebo elektrické vytápění?

Graf průměrné spotřeby elektřiny v tarifech D45d a D56d v letech 2016-2020

Společnost FENIX se na systémy elektrického přímotopného vytápění specializuje už více než 30 let. Dlouholeté zkušenosti ukazují, že nejobjektivnějším zdrojem provozních nákladů jsou tzv. „tvrdá data“. Tedy reálné domácnosti, které jsou dlouhodobě sledovány. Čím více takových referencí je, tím jsou statistická data objektivnější. Na stránkách firmy FENIX proto najdete také několik dlouhodobě sledovaných referenčních domů.

Bohužel, u dodavatelů ostatních topných systémů taková data k dispozici nejsou – ať už jde o plynové kotle nebo tepelná čerpadla. Odpovídající data jsou však dostupná i ve statistikách ERU. Aby údaje o spotřebě byly srovnatelné, byl pro srovnání zvolen tarif D 56 d pro tepelná čerpadla, protože TČ mají stejně jako elektrické přímotopné vytápění spotřebu celé domácnosti měřenu jen jedním měřidlem – elektroměrem. Jde tedy o srovnatelná data získaná z desítek až stovek tisíc odběrných míst. Zjištěné výsledky byly doslova ohromující…

Průměrná spotřeba na odběrné místo a rozdíl ve spotřebě

Data jsou převzata ze Zprávy o provozu elektrizační soustavy za rok 2020, která je zveřejněna na stránkách ERU. Tarifní statistika, vykazující spotřeby domácností dle tarifů, je na straně 44-45.

Informace k tématu najdete také ZDE. 

Statistika ukazuje, že v letech 2012 až 2016 rozdíl průměrné spotřeby domácností s tepelným čerpadlem (distribuční sazba D 56 d) proti domácnostem s elektrickým přímotopným vytápěním (distribuční sazba D 45 d) postupně rostl z 23 % až na 35 %. Ke skokovému nárůstu došlo v roce 2017, kdy se rozdíl ve spotřebě zvýšil na více než 40 %(!). Jde o obrovský rozdíl v neprospěch tepelných čerpadel, který nutně vede k zamyšlení, jak je to možné. Zejména když jde o průměrnou spotřebu, počítanou ze cca 430.000 (D 45 d) a 56.000 (D 56 d) odběrných míst, kdy statistika nejrůznější extrémy eliminuje.

Jako první se nabízí myšlenka, že tarif pro tepelná čerpadla používají větší objekty, proto je spotřeba elektřiny vyšší. Pokud by ale mělo tepelné čerpadlo uspořit cca 1/3 energie, jak se obecně uvádí, pak by velké objekty s TČ měly mít maximálně stejnou spotřebu, jako ty malé s elektrickým vytápěním, ale ne o 40 % vyšší!

Lze tedy jen hádat, proč tomu tak je. Těch vlivů bude pravděpodobně několik – horší účinnost a zejména regulovatelnost teplovodních systému nebo absence akumulační nádoby topné vody, která má podstatný vliv na sezónní účinnost TČ. Významnou roli jistě hraje i fakt, že kompatibilita teplovodních systémů s jinými zdroji, jakými jsou krby či kamna na dřevo je problematická a musí být dlouhodobě předem plánována. Naopak elektrické sálavé vytápění reaguje v každé místnosti domu či bytu na jakékoliv nahodilé tepelné zisky bezobslužně a prakticky okamžitě. Bivalentní zdroj zde lze snadno doplnit i dodatečně, uživatelé s elektrickým vytápěním tedy zřejmě využívají doplňkové zdroje vyšší měrou, což se příznivě projevuje právě na spotřebě elektrické energie.

V neposlední řadě bude hrát roli i psychologie uživatelů TČ, kteří se chovají neekonomicky a domy přetápí, „protože mají tepelné čerpadlo“. Ve výsledku se tak ale z veřejných peněz dotuje systém, který místo úspory vede k vyšší spotřebě. Bohužel, od roku 2017 byly sazby D 45 d a D 56 d sloučeny do společné D 57 d a nadále tak nelze sledovat, jak se spotřeby domácností s těmito technologiemi liší – šlo by bezpochyby o velmi zajímavé a přitom objektivní výsledky.

Účelem toho článku nebylo zatratit tepelná čerpadla, která při správném technickém provedení a v odpovídajících objektech mají své neoddiskutovatelné výhody a jsou naprosto správným řešením. Cílem bylo poukázat na skutečnost, že obecné povědomí o výhodnosti tepelných čerpadel je v přímém rozporu se statistikou, vycházející ze stovek tisíc odběrných míst a založené na naprosto přesném měření elektroměrem. Přesto, realitě navzdory a naprosto nekriticky, jsou TČ podporována a dotována jako nejúspornější řešení…