Ušetřit při rekonstrukci střechy? Jde to, ale nedělejte to na úkor kvality

Volba střešní krytiny je první velká položka v kolonce výdajů. Nejdráže vás vyjde keramická pálená taška, zvlášť když si připlatíte za její odolnější glazované provedení. Levnější a neméně spolehlivá je taška betonová. Můžete se vydat i cestou plechů (cenově dostupné řešení). Čím víc budete experimentovat a budete originálnější, tím dražší to ale bude. Takže zatoužit po štípané břidlici na střechu raději nezkoušejte, pokud nemáte na takovou krytinu v záloze opravdu dobré finanční krytí. 

Za všechno může čas! Ne vážně, časové hledisko a s ním související životnost rekonstruované/nové střechy nám většinou v úvahách míjí, protože zastřešení většinou potřebujeme teď hned, a horizonty dalších desetiletí nás netrápí. A to je chyba. Protože ta momentálně „drahá“ krytina znamená třeba i to, že dalších 50 let nemusíme střechu řešit. Když si dopřejeme levnější krytinu, budeme za 20-30 let řešit střechu znovu. Dvakrát levná střecha tak může být nakonec o dost nevýhodnější, než jednou drahá.

Ušetřit můžete tam, kde vám dodavatel nebo výrobce nabízí zavezení materiálu zdarma. Je to opravdu velké lákadlo (za kterým nemusí být nutně jen dobromyslnost prodejce). Nicméně je to schůdná cesta. Často se jí můžete dobrat tam, kde ve „spřátelených“ stavebninách realizujete většinu kapacitních objednávek pro stavbu svého domu, a kde jsou ochotni vám za to udělat trochu lepší cenu. A každá koruna se přeci počítá, ne?

Teoreticky se můžete dobrat levnější ceny dovozu lehkým materiálem. Když nabíráte zboží na stavbu plechové střechy, nebudete potřebovat celý kamion. Ale tohle řešení asi není pro každého, zvlášť když jdete cestou skládaných tašek. Ale přeci jen – hliníková střecha dorovná pálené i betonové tašky svou životností, její montáž je rychlá… materiál hraje velkou roli, a nebát se ne-tradičních moderních není vždycky špatně. A s lehkou střechou nemusíte tolik investovat do krovu. Jenže všechno má své pro a proti.

Opravdu velkou ránu v úsporách totiž můžete zaznamenat tím, že větší část práce odvedete svépomocně. To jde dost dobře u skládaných střech, ale nikoliv u lehkých plechových, kde si k montáži musíte přizvat odborníky. Ostatně, bez tří dobrých sudiček – tesaře, pokrývače, klempíře – a jejich rad a doporučení, se úplně neobejdete ani při svépomocné práci. Pokud tedy sami neovládáte devět řemesel, nebo nevlastníte stavební firmu.

K nekonečné debatě je otázka, jestli se dá „střechou dodanou na klíč“ ušetřit. Když si totiž postupně přizvete tři odborníky (tesaře, klempíře, pokrývače) na dílčí práce, může vás to někdy vyjít dráž, než když je smluví a zajistí firma. Je to hodně o regionálních podmínkách, o tom, koho znáte a kdo je vám ochoten pomoci. Obecně je ale se sháněním skutečných odborníků dnes problém, takže ulovit hned tři a smluvit je v souladu s průběhem pokrývání na správný čas, to už je skoro jackpot v loterii.

Je dobré vědět, co zvládnete udělat sami, a s čím si neporadíte. Do práce klempíře, pokud jste zruční, můžete lehce svépomocně fušovat při montáži svodů, háků pro žlaby nebo osazení okapů. Ale třeba oplechování komína nebo montáže úžlabí je opravdu lepší nechat na profesionálech. Z tesařiny se jistě sami poperete s demontáží starého krovu, nebo tvorbou prkenného záklopu, bednění. Ale do stavby valbového krovu byste se, ve vlastním zájmu, pouštět neměli. 

Partu pokrývačů zdatně zastoupíte při demontáži staré krytiny (anebo pokládce plochy nové krytiny do už nachystaných latí), ale položení hřebenáčů, nároží, nebo montáž střešního okna, to už raději ne.

Ušetřit, a hodně, se dá jednoduchým stavebním řešením. Nekomplikovaným provedením krovů, střechou co nejklasičtější, sedlovou. S minimem doplňků, bez vikýřů. Vychází to z logiky celé stavby, konkrétního projektu. Střecha na průměrný rodinný dům může stát 100 000,- Kč i půl milionu, pokud bude až příliš kreativně tvarovaná a vyhotovená z náročných materiálů. Je to vaše volba provedení, která je zdrojem šetření nebo výdajů.

A ušetřit se dá (ale opatrně) na krovech. Ne vždy musíte s novou střechou pořizovat i nové krovy. Dost často postačí jejich oživení, renovace nebo částečná výměna. V ceně dřeva se tak můžete dostat až na 70 % úspor. Což je víc než příjemné. Určitě ale nemá cenu zachovávat při rekonstrukci původní laťování, protože tím byste nové střeše neprospěli. 

Určitých úspor se můžete dobrat tím, že veškeré náležitosti s výběrem a poptáváním materiálu ponecháte přímo na zhotoviteli střechy. Firmě, která vám zastřešení realizuje na klíč, a má proto množstevní slevu od dodavatele. Ne vždy je to ale výhra, a do cenové politiky těch, kteří vám mají zajistit střechu nad hlavou, nikdy pořádně nevidíte.

Řemeslníkům – pokrývačům platíte za práci. To dává smysl. A stejně tak dává smysl, že pokud jsou řemeslníci placeni od hodiny nebo odpracovaných dnů, nemají moc kam pospíchat. Jim peníze přitékají, vám odtékají. Proto je lepší mít ve smlouvě (a ano, bez smlouvy ani ránu) dán úkolový limit, odhad počtu dnů na vyhotovení. A také doložku o motivační složce (za odměnu připlatíte, když to bude hotové dřív/včas) a o penále (stržených procentech, pokud se jejich práce nad limit protáhne). 

Takovou naprosto regulérní smlouvu vám sestaví každý právník za pár tisícovek (a vy řešíte střechu za statisíce). Smlouva by kromě jiného měla jasně podchytit, že pokrývači nebudou experimentovat s náhradními řešeními, že si povedou soupisku materiálu, že bude existovat stavební deník. Případně, že bude jejich povinností zbavit se vzniklého odpadu. Nejsou to úplně maličkosti, ale nenápadné pojistky kvality odváděné práce.

Co by měl takový stavební deník, přiložený k faktuře za práci, obsahovat? Rozepsání jednotlivých montáží (montáž krytiny v ploše, v úžlabí, hřebenu, zasazení hydroizolace nebo difúzní folie), vyčíslené v metrech čtverečních a v práci. A kompletní soupisku užitého materiálu (počty a kusy jednotlivých druhů tašek, příchytek, větracích mřížek, lemů a pojistných folií). Vtip je v tom, že by se tento výstup neměl významně odlišovat v ceně a materiálu od toho, co bylo firmou přislíbeno a smluvně zafixováno před dojednáním práce.

Záloha na práci je slušnost a pochopitelná věc. Platit za pokrytí střechy kompletně předem už ale rozumné není. Přivoláváte tím na sebe rizika náhle se objevujících vícenákladů, prodlužování termínu dodání, a nižších šancí na to, že se v případě nekvalitně odvedené práce domůžete reklamace, odstranění chyb a nedostatků. Jinak - pokud nemáte v pokrývače úplnou důvěru, a sami pokládce střech nehovíte -  zjednejte si někoho na nezávislý stavební dozor. Zlého drába, který bude pokrývačům koukat pod ruce. Nebude to zadarmo, ale pořád tím můžete ve výsledku dost ušetřit.

Obecně ale šetříte tím, že na stavbu osazujete střechu z dobrých materiálů a práci děláte poctivě. Jen taková střecha, do které se propsal um řemeslníků, skutečně vydrží. A taková je pak tou nejlepší investicí, jež se bude průběžně další dlouhá léta zhodnocovat. Snaha ušetřit za každou cenu a urvat i tu poslední nepromrhanou korunku tím, že budete celou střechu řešit kompletně svépomocně, se může snadno obrátit proti vám.

Přečtěte si také co vzít do úvahy, když se chystáte na rekonstrukci střechy.