zobrazit 3 fotky Víte jak z obyčejných betonových dlaždic jednoduše vykouzlit hebký zelený koberec, který se nepošlape? Řešením je pokládka zatravňovací (jinak vegetační) dlažby. Nejenže do důsledku naplníte estetickou roli pozemku, ale zároveň zpevníte venkovní plochy všude tam, kde je to nutné a žádané. Žádná zahrada se neobejde bez zpevněných přístupových cest.
Výhody předčí nevýhody
Místa na zahradě, která často musí čelit kolům osobního automobilu či podrážkám vašich bot, nemusíte vždy jen zadláždit, i když se tento způsob nabízí jako nejschůdnější. Velice příjemným a v poslední době i oblíbeným řešením je zatravňovací dlažba. Pro mnohé může představovat alternativu a přechodový prvek mezi dlážděnou cestou a travnatou plochou. Výhodou zatravňovací dlažby je možnost vysoké zátěže. Travní drn také zajišťuje rychlé vsakování dešťové vody a cesta pak není po dešti podmáčená či blátivá. Jistou nevýhodou je její nepohodlnost při chůzi ve společenské obuvi, zvláště ve vysokých podpatcích. Zatravňovací dlažba se zkrátka nehodí na chodníky, kde ničí podpatky bot a hrozí nebezpečím úrazu. Jisté riziko představuje i pro lidi používající hůl a pro děti (není vhodná pro malou dětskou obuv), zcela neschůdná je pro bosou nohu.
Přístupová cesta k domu, garáži a dalším často frekventovaným místům by měla být co nejkratší. Hlavní přístupová cesta k domu by měla být dostatečně široká, aby po ní mohly bez problémů jít dvě osoby vedle sebe – uvádí se 120 až 160 cm. Pro cesty postranní stačí šířka kolem 70 cm. Oblíbenou a často používanou variantou je příjezdová cesta složená ze dvou pásů, jejichž vzdálenost se řídí roztečí kol (pro každou stopu by měla být dostačující šířka 40 cm). Pokud se rozhodnete vybudovat ke garáži dlážděnou plochu, měla by její šířka být alespoň tři metry. Zdá se vám to příliš? Nezapomeňte na to, že po příjezdu budete nuceni z auta vystoupit a rozhodně není příjemné šlapat do kaluže či záhonu. Pokud někdo plánuje využít tuto plochu i k mytí automobilu či jeho interiérovému úklidu, jistě ocení plochu až pěti metrů.
Pokládku zvládnete i sami
- Nejprve je nutné vytyčit plochu, kam budou zatravňovací panely umístěny.
- Poté je nutné provést skrývku zeminy, která závisí na požadované nosnosti a také na propustnosti podloží.
- Pomocí vodováhy je nutné celou plochu zarovnat a nakonec důkladně zhutnit.
- Na takto připravený podklad se naveze nosná vrstva štěrkopísku (10 až 20 cm), která se také musí zhutnit. Poté se doporučuje umístit speciální síťovinu z mikrovláken, která zabrání prorůstání plevele do trávníku.
- Poslední vrstvou je vyrovnávací vrstva štěrkopísku a kompostu (zhruba 5 cm). Ta se pomocí latě zarovná a na ní se ukládají zatravňovací panely.
- Finální prací je vlastní pokládka panelů a jejich osetí. Kvůli zatížení by se panely měly pokládat kolmo ke směru jízdy.
Buňky prefabrikátů vyplníme vhodným substrátem pouze do výšky zhruba 5 mm pod horní okraj. Tím je zaručena mechanická ochrana odnožovací uzliny travní rostliny při sešlapávání či přejíždění. Nejčastější chybou je naplnění panelu po okraj, čímž dochází k poškozování nadzemní části rostliny. Poté plochu osejeme vhodným travním semenem. Trávník ošetřujeme stejně jako jakýkoli jiný trávník s tím, že je kvůli rychlejšímu vysychání nutné zvýšit závlahové dávky. Běžná údržba je skutečně velice jednoduchá. Kromě pravidelného zalévání se v případě potřeby zatravněná plocha poseče zahradní sekačkou. Při dodržení technologického postupu pokládky vydrží takto zpevněná plocha bez poškození desítky let.
Řešíte-li momentálně, jak upravíte a vyřešíte příjezdové cesty ke garáži, nebo hrozí sesuv svahu vaší skalky, zapomeňte na kolečko s betonem a vyzkoušejte levnější, estetičtější a zejména vysoce funkční řešení – zatravňovací dlaždice. Výsledkem budete mile překvapeni.