Pokud nevede na hranici pozemku kanalizace, nebo vodní tok pro odvádění srážkové vody, nebo nemá dostačující parametry a my se na ni nemůžeme napojit, jsou vhodným řešením vsakovací jímky. Lze je však budovat pouze za vhodných geologických podmínek. Vsakování dešťové vody má na druhou stranu i značné výhody. Pokud veškerou dešťovou vodu odvádíme do obecní kanalizace, v období sucha zaznamenáme značný úbytek podzemních vod. A právě vsakovací jímky tomu zabraňují. Na vybudování vsakovací jímky potřebujeme stavební povolení a právě k žádosti o ně musíme doložit posudek hydrogeologa.
Množství srážkové vody spadlé na povrch Země závisí v našem klimatickém pásmu hlavně na nadmořské výšce. Navíc se roční úhrn srážek mění podle morfologie terénu, blízkosti velkých vodních ploch a proudění vzduchu. Přitom je toto množství proměnné během roku. V praxi platí přímý vztah mezi dobou trvání deště a jeho intenzitou. To samé platí i pro srážky sněhové a krupobití. Zasakování se vždy navrhuje na návrhový (přívalový) déšť, jehož intenzitu a délku trvání si každý stavební úřad určuje sám.
Vsakování dešťových vod a legislativa
Nejčastěji řešíme zbudování vsakovacích jímek, pokud v dané lokalitě chybí zvláštní kanalizace pro srážkové vody a je zde jen kanalizace splašková. Požadavek na zbudování vsakovací jímky stanoví přímo Stavební úřad a je zcela oprávněný. Konkrétně stavební zákon č. 183/2006 Sb. stanoví v § 169 fyzickým i právnickým osobám a příslušným orgánům veřejné správy povinnosti.
Problematiku vsakovacích objektů upravuje prováděcí vyhláška stavebního zákona č. 501/2006 Sb. „o obecných požadavcích na využívání území„ (od 26. 8. 2009 je tato vyhláška platná ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb a změna se týká právě vsakování dešťových vod), případně ještě konkrétní obecní vyhláška platná pro danou lokalitu.
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Vsakování srážkové vody je na pozemku stavby určené k bydlení splněné, pokud poměr výměry té části pozemku, která je schopna srážkovou vodu vsakovat, činí k jeho celkové výměře alespoň 0,4 (samostatně stojící RD a stavba určená k rodinné rekreaci) a 0,3 (řadový RD) celkové výměry.
Obecně platí, že stavby musí být napojeny na veřejnou dešťovou či jednotnou kanalizaci, jestliže je není možné likvidovat jinak, především vsakováním. Vsakování srážkových vod je tedy upřednostněno, musí to ale umožnit hydrogeologické poměry pozemku, jeho velikost a jeho využití (prokazatelně celoroční). Jinak je možná i akumulace těchto vod a využití v domácnosti nebo odvedení do vodního toku či nádrže. Srážková voda ale v takovém případě nesmí být smísena s odpadní. Nejlevnějším a nejekologičtějším řešením jsou terénní deprese vybudované na pozemku, voda jimi však z pozemku nesmí být odváděna tak, že by mohla způsobit škody na pozemcích sousedících a nemovitostech.
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Vsakování hluboké a mělké
Protože zasakování není reálně možné do všech typů zemin a hornin, je nejvýhodnější v prostoru zasakování vykopat sondu a provést zasakovací (vsakovací) zkoušku. Z provedené zkoušky se vypočte koeficient filtrace (propustnosti) zemin a výpočtem lze přesně dopočítat plochu dna zasakovacího systému a jeho objem. Zasakovací objekt bude poté schopen zasakovat návrhový déšť. V případě, že je prostředí hůře propustné, se déšť musí zachytit do akumulační jímky, až poté je teprve pomalu vsakován.
Obecně lze říci, že zasakování dešťových vod je vyloučeno v místě výskytu spraší, jílů a jílovitě zvětralých žul. Zasakovací objekty by musely mít plochu stovky čtverečních metrů. Zasakování je ideální v místě výskytu štěrků a štěrkopísků bez obsahu jílů a hlín. Ve všech ostatních případech je nutné provést zasakovací zkoušku.
Mělké vsakování provádíme štěrkovou vrstvou, voštinovými bloky, případně tunelovými útvary (krechty), kam vodu přivádíme a ta se zde akumuluje a postupně se přes styčnou plochu vsakuje. Mělkým vsakováním podstatně ovlivníme hladinu podpovrchové vody v okolí stavby, což je z ekologického hlediska žádoucí efekt a zlepšujeme dokonce i odtokové poměry vody v konkrétním povodí. Pozor je nutné dávat na zvýšení hladiny podzemní vody, které může v okolí zasakovacího objektu ovlivňovat základy budov.
Hluboké vsakování tvoří až 5 metrů hluboké vsakovací studny, do kterých je srážková voda přiváděna. Pro zásak dešťových vod je možné využít i staré nevyužívané studny.
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
U mělkého i hlubokého vsakování musíme znát množství dešťové vody, které bude do vsakovacího systému přitékat, intenzitu srážek v dané lokalitě, propustnost zeminy (údaje o druhu zeminy jsou v technické zprávě z geologického průzkumu) a plochu, na kterou můžeme vsakovací systém umístit. Platí, že čím je plocha větší a vsakovací systém mělčí, tím lépe. Dosáhneme tak maximální kontaktní plochy se zeminou.
Vsakovací systém přitom musí být umístěn alespoň 6 metrů od podsklepené budovy a znát bychom měli hladinu spodní vody, nezámrznou hloubku a nezbytnou vzdálenost od stromů na pozemku i mimo něj (počítejte s tím, že rozložení kořenů odpovídá koruně stromu, jako by strom byl zrcadlově i pod zemí).
Z dešťových vod je nutné před zásakem odstranit síty napadané listí, které může velmi rychle zanést zasakovací objekt. Stejně je nutné počítat s postupným zanášením vsakovacích objektů, které je nutné primárně předimenzovat. Po deseti letech fungování zasakovací objekty často ztrácí účinnost a je nutné je čistit a regenerovat.
Veškeré potřebné údaje nám zjistí hydrogeolog a doporučí konkrétní řešení pro náš pozemek.
)
)
)
)
)
)
)
