Nekróza kaštanů je nemocí, která ničí jírovce po celé Evropě. A boj s ní je marný. Příroda útočí na nádherné kvetoucí svícny, ale také plody, ze kterých děti rády vyrábí svá zvířátka a jiné roztodivnosti. Navíc jsou kaštany významnou potravou pro zvěř. Tedy kaštany, stromy se správně jmenují jírovce, kaštany říkáme pouze jejich plodům. A určitě pro podobnost plodům kaštanovníku jedlého. Nakonec druhým názvem těchto stromů je kaštan koňský a ne proto, že by byl oblíbenou potravou koní, ale podle jizev po opadu listů. Ty totiž připomínají pod lupou podkovy včetně otvorů pro hřeby. Pro koně jsou dokonce plody jírovců se semeny jedovaté.
Smrtící škůdce a choroba jírovců
Nejen slizotoková nekróza však dnes kaštany ničí. Problémy mají dva a ten druhý se jmenuje klíněnka jírovcová. Je obvyklé, že rostlinný svět odolává škůdcům a chorobám, ale útok na kaštany je fatální. Hmyzí škůdce klíněnka jírovcová se u nás objevil poprvé v roce 1993 a postupně se rozšířil po celém našem území. Nejsilněji se klíněnka rozšířila v oblastech s největším výskytem jírovců, obzvláště na teplejších územích. A s průměrným růstem teplot její výskyt mohutní.
Nejlépe klíněnce čelí solitérně rostoucí stromy, těch je však méně. Tento hmyz u nás tvoří ročně 2 až 4 generace a boj s ním je obtížný. Jen důsledná likvidace napadeného listí nestačí, navíc je zhola nemožná. Klíněnka dovede stromy připravit až o 40 % energie a rezistentní jsou vůči ní pouze jírovec drobnokvětý, jírovec lysý a česká odrůda jírovce maďalu ’Mertelík’, která byla uznána v roce 2010. Jako ochrana je odborníky doporučována kromě likvidace listí v parcích výměna půdy, to by však byl tak extrémně finančně náročný zásah, že se k takovému řešení v praxi obvykle nepřistupuje.
)
)
Mnohem nebezpečnější je však slizotoková nekróza. Ta byla sice poprvé prokázána v roce 2010, vytváří však silná infekční napadení a stromy hynou. V kombinaci s napadením klíněnkou je pak problém fatální. Klíněnkou oslabení jedinci jsou nekrózou doslova „doraženi“. Smutný je i fakt, že vůči slizotokové nekróze neexistuje žádná ochrana. A v oblasti od Velké Británie až po Německo již zničila celé kaštanové aleje a v některých lokalitách téměř všechny stromy.
)
Mohutné jírovce potřebují prostor
Rod jírovec (Aesculus) řadíme do čeledi mýdelníkovitých (Sapindaceae), kam patří například i javory. Nejznámější jírovec maďal a nebo také kaštan koňský (Aesculus hippocastanum) je statný opadavý listnatý strom, který se může dožít až několika set let a potřebuje okolo sebe opravdu spoustu místa.
Kruh o průměru 10 metrů je nezbytným minimem. Jde o skutečně velmi „tělnaté stromy“, ve dospělosti a stáří s mohutnými kmeny i korunami, které poskytují za veder a prudkého slunce mnoho kýženého stínu. Nádherně přitom kvetou a jejich plody, jimž dominují ohromná semena, kterým říkáme kaštany, jsou potravou zvěře v lesích a parcích i oblíbenými předměty pro mnohá tvoření a to včetně floristických.
Původ a historie pěstování jírovců u nás
Byť považujeme jírovce za naše stromy, nejsou na našem území původními. Dostaly se sem až na konci 16. století jako dřeviny okrasné a stínodárné, ochotně však zplaňují a dnes je najdeme i v lesích. Dokonce mohou tvořit i souvislejší porosty. Navíc jsou jako lesní dřeviny i vysazovány. Jsou nektarodárné a plodonosné, což ocení hmyz i lesní zvěř, ovšem z dříve spolehlivých a nenáročných dřevin se nyní rychle stává ohrožený druh.
)
)
Jírovec maďal pochází z dosti malého prostoru v balkánských horách v jihovýchodní Evropě, odkud se nejprve rozšířily na sever Řecka, do Albánie, Severní Makedonie, Srbska a Bulharska. Dnes se však vyskytují téměř po celé západní a střední Evropě. Pěstovány jsou především jako okrasná dřevina vhodná do uličního stromořadí, do parků, ale i pro solitérní výsadby. V lesích jsou vysazovány kvůli zvěři. Ano, ta zvěř, která vyhledává žaludy dubů, si oblíbila i kaštany.
)
)
Obvykle sice jde v případě jírovců o statné stromy, některé druhy ale tvoří i keře (jírovec pávie a jírovec drobnokvětý). Výška stromů může být až 30 metrů a obvodu kmene i více jak 5 metrů. Kromě jírovce maďalu u nás můžeme narazit výjimečně i na jírovec žlutý (Aesculus flava, má žlutou barvu květů) a jírovec pleťový (Aesculus x carnea, má červenou barvu květů, pro které je považován za nejkrásnější z jírovců, ovšem neplodí). Dále jírovec lysý (Aesculus glabra, pocházející ze Severní Ameriky) a takzvaný japonský koňský kaštan (Aesculus turbinata s lisým a nebo jen mírně ostnitým povrchem tobolek).
)
)
Jírovce se mohou dožít i více jak 300 let, najdeme je praktický na jakýchkoli půdách a i ve větších nadmořských výškách, byť preferují kvalitní humózní půdu a slunná stanoviště. Na našem území najdeme jírovce i v nadmořské výšce nad 1000 m n. m. V teplejších lokalitách začínají kvést v květnu, v chladnějších nejvyšších oblastech je to až na začátku července. Květy jírovců jsou oboupohlavné.
)
)
Jírovce v našich zahradách
Vybírat si můžeme z mnoha okrasných kultivarů jírovců, některé jsou dokonce roubovány či očkovány. Prodávaná semena jírovců však sice ochotně klíčí, nesmí ale od sběru vyschnout, čili pozor na to, co kupujeme a také kdy. Pokud si nechceme pořídit zrovna kultivar malého a nebo dokonce keřovitého vzrůstu, určitě je třeba počítat se spoustou místa. Kruh o průměru 10 metrů je minimum, 15 metrů však zní lépe. Nikdy nevolíme stinná stanoviště a to je asi tak vše, co je vyloženě třeba vědět. Řez jírovců se neprovádí, koruna se nechává formovat přirozeně, stromy jsou plně otužilé, je však třeba dát pozor na výběr odrůdy a vhodnou nadmořskou výšku.
)
)
Hlubší řez se nesmí provádět také kvůli dřevokazným houbám, které rády napadají starší stromy a rány po řezu se pro ně stanou vstupní branou. Dřevo jírovců je bílé až žluté, má jemnou strukturu a dobře se opracovává. Je proto oblíbené řezbáři, ale i nábytkáři. Více méně pro těžbu dřeva se jírovce obvykle nevysazují.
)
V zahradě bude jírovec sloužit jako dárce blahodárného stínu, nádherně kvetoucí skvost a dar z nebes pro děti, které si rády hrají se semeny i celými tobolkami. Ovšem opravdové úrody kaštanů se dočkají spíše až vaše vnoučata, pokud nyní vysadíte mladý jírovec. Tyto stromy plodí od stáří cca 10 let a samozřejmě je plodnost zpočátku nízká. Čili váš sedmiletý školák se dočká prvních kaštánků až téměř v dospělosti.
A pozor, kaštany jsou jedovaté pro koně a skot, nekrmit! Další zajímavostí je, že v Japonsku a USA byly kaštany druhů Aesculus turbinata a Aesculus glabra základní potravou původních obyvatel.
)
)
Jírovník maďal
Může v našich podmínkách dorůst výšky až 30 metrů, kmen i korunu má mohutné, koruna je kulovitá, kmen může mít průměr až 2 metry a obvod až 5 metrů. V mládí je kůra tmavošedá, později až černavá a na lomu červenohnědá. Odlupuje se v malých šupinkách. Jírovce kvetou podle klimatických podmínek od května až do začátku července, květy mají uspořádané ve vzpřímených, hustých a bohatých latách, dlouhých až 30 cm.
Korunní lístky kvítků jsou zbarveny bíle se žlutými a červenými skvrnami. Na okraji jsou zprohýbané a brvité. Příbuzné druhy kvetou žlutě, červeně či růžově. Pupeny jírovce maďalu jsou velké a lepkavé, listy vstřícné, dlanitě složené, pěti až sedmičetné a dlouze řapíkaté. Jednotlivé lístky jsou podlouhle obvejčité, nestejně zubaté a na rubu na žilnatině rezavě chlupaté. Listy mohou dorůstat délky 10 až 25 cm. Plodem je až 6 cm velká, ostnitá, světle zelená tobolka s 1 až 3 tmavě hnědými semeny známými jako kaštany.
)
)
Léčivé účinky jírovníku a jiná využití
Listy, kůra a slupky plodů obsahují barvivo, které se využívá k barvení látek, jde též v době květu o důležitý strom medonosný, nektar jírovce je bohatý na cukry. Nezralé plody pak obsahují saponiny, proto jsou ve větším množství jedovaté. Ovšem především zralá semena se dosud využívají k výrobě mastí, dřevo je pak oblíbené v nábytkářství a řezbářství. Využití dřeva v jírovců je však v našich podmínkách prakticky nemožné. Starší stromy v parcích jsou obvykle napadené dřevokaznými houbami.
)
)
Semena (čili též kaštany) sbíráme od září do října poté, co se uvolní z ostnatých tobolek. Na jaře loupaná kůra je léčivá, obsahuje aesculin. Hlavními účinnými látkami jsou u jírovců triterpeny (až 10%), které souhrnně označujeme jako aescin. Tyto látky jsou zodpovědné za většinu léčivých účinků kaštanů a existují ve třech variantách (a-aescin, b-aescin a cryptoaescin). Dále jsou významné flavonoidy kvercetin, kaempferol a jejich deriváty. Aktivní látky získávané z plodů kaštanu ve formě extraktu jsou označovány jednotně jako HCSE.
)
)
Prokázanými účinky kaštanů (HCSE) jsou zvýšení odolnosti vlásečnic (aesculin snižuje prostupnost a zvyšuje odolnost vlásečnic) a žilního tonusu, zároveň působí protizánětlivě a urychlují vstřebávání otoků. Vysoké účinnosti je tedy dosahováno při žilní nedostatečnosti (CVI) a léčbě křehkých vlásečnic. Léčí se tak především křečové žíly, hemeroidy a noční křeče v nohách (tzv. těžké nohy), tlumena je také svědivost různých forem ekzémů, urychlováno je vstřebávání krevních podlitin a modřin.
Vysokých účinků je dosahováno i na bolavé klouby a artritidy. Zlepšuje se též průtok krve v cévách, pozastavuje se tak její srážlivost a je zabraňováno vzniku trombů. HCSE také usnadňuje vylučování moči při zvětšené prostatě, vypíná pleť a působí na pokožku jako tonikum. Oblíbené jsou obzvláště podomácku vyráběné masti proti vráskám, ideálně v kombinaci s vnitřním (orgánovým) vepřovým sádlem.
Je však třeba velké opatrnosti při vnitřním užívání. Při zevním používání jde o zcela neškodné prostředky. Zdokumentovány jsou však i alergické reakce, byť vzácně. Při nadměrném vnitřním užití může být vyvolána nevolnost a křeče žaludku, ztráta koordinace, zvracení, průjmy a prý dokonce i ochrnutí. Jde tedy o významnou léčivou rostlinu, která však může být i nebezpečná a mnohé zdroje ji uvádějí jako jedovatou, dokonce všechny části jírovce.
Zdroj použitých fotografií: Shutterstock
)
)
