Vyvěšení ptačích budek přiláká ptáky do vaší zahrady, jsou ale vybíraví

V každém případě jsou ptáci v zahradách užiteční a také jde určitě o milé společníky. Jejich čilé pohyby, švitoření a zpěv, fascinace letem, což my lidé bez pomůcek dokážeme, ale také schopnost zbavovat nás obtížného hmyzu a škůdců rostlin. To vše vždy hovoří pro ptáky. Neznají hranice, nerespektují ploty a soukromý majetek, nezastaví je žádná cedule, jedině výstřel, ale to by udělal jen barbar. Vyvěšení ptačích budek je přitom osvědčeným receptem, jak si ptáky v zahradě udržet, jak docílit toho, aby zde ptáci trávili více času. Přikrmováním v zimě si je navykneme, rozmazlíme, ale teprve budky je vyloženě připoutají. Má to však několik podmínek.

Za prvé nesmí zahrada patřit kočkám ani psům. Dospělé ptáky psi sice na rozdíl od koček neloví, ale právě vylétnuvší mláďata, která se teprve učí létat, zaručeně zlikvidují. Je to pro ně lov i hra zároveň. V případě psů je však řešení celkem snadné, postavíme jim kotec, a když mladí z budek a hnízd zrovna vylétávají, pes zůstane mezi procházkami zavřen. 

To s kočkami je to však o dost horší: loví vše, co létá a stále. A málokterý chovatel zajistí pro kočky bezpečnou venkovní voliéru, jejíž hranice (pletivo) nepřekonají. Pokud se vám tedy po zahradě volně courají vaše vlastní kočky a nechcete s tím nic dělat (nebo ano?), raději od ní držte ptáky dál a na budky pro ptáčky rezignujte. Pro zahrady se psem bez kotce platí totéž.

Jestliže máte vyřešen bod 1, tedy problém s kočkami a psy, je právě nyní v předjaří ideální doba na přípravu budek. Později by totiž již mohlo být pozdě a čekali bychom další rok. Navíc není nikdy na 100 % jisté, že budeme se všemi budkami hned v prvním roce úspěšní. Obzvláště navrátilci z teplých krajin řeší prioritně své hnízdění a budkami obvykle neopovrhnou. Má to však mnohá ale.

Obecně platí, že budky lákají především ty ptačí druhy, které rády hnízdí v dutinách stromů. Ovšem některé druhy si dutiny svými silnými zobáky sami vytesají, třeba datel, žluna, strakapoud a sýkora lužní. Na již existujících dutinách je však závislých stále dosti druhů, například sýkory, brhlíci, lejsci, šoupálci a rehek zahradní. A je již jedno, zda jde o dutiny vzniklé vyhnitím dřeva a nebo vytvořené jiným ptačím druhem. 

Ovšem stromy s přirozenými hnízdním i dutinami z krajiny mizí a právě tento nedostatek můžeme nahradit vyvěšováním ptačích budek. Nesmíme ale zapomenout, že jde o náhradní řešení a prioritní by pro nás měla být ochrana takzvaných doupných stromů, tedy starých stromů s dutinami. Doupné stromy navíc ptákům nabízí ideální mikroklima pro jejich hnízdění.

Avšak důvodů, proč budky vyvěsit, můžeme mít mnoho. Od čiré lásky k ptactvu nebeskému až po záměr přilákat ptáky tam, kde od nich vyžadujeme nějakou protihmyzí službu, tedy likvidaci hmyzích škůdců. Ptáci nejsou hloupí a umí šetřit energií a proto logicky neopovrhnou žádnou potravou, kterou mají poblíž. Dalším závažným důvodem je pak výchova vlastních dětí, které učíme ptačí druhy rozpoznávat a také lásce k přírodě. Aby se nestalo, že v pubertě vezmou vzduchovku a začnou právě na ptácích trénovat své ostrostřelectví.

A jaké parametry by měly ptačí budky mít? Za prvé je důležitá výška umístění budek. V případě drobných pěvců to bývá 2 až 3 metry nad zemí, pokud je však v daném místě příliš velký pohyb osob (a nebo i zvířat), je třeba dát budky výš, aby ptáci nebyli rušeni. Dále je důležitá kompaktní konstrukce a utěsnění budky, aby ptáky chránila před nepřízní počasí. Důležitá je také velikost budky odpovídající konkrétnímu ptačímu druhu včetně vstupního otvoru. Pouze při dostatečných vnitřních rozměrech budky dojde ke zdárnému vyvedení mladých. Obecný rozměr půdorysu je 13 × 14 cm, ovšem vždy záleží na konkrétním ptačím druhu, jaký chceme nalákat. Třeba pro rorýse je to 40 (šířka) x 20 (hloubka) x 15 cm (výška) a umístění 4 metry nad zemí nejlépe na fasádě domu či jiné stavby. Budky přitom nesmí být vystavené přímému slunečnímu záření, orientujeme je proto vstupním otvorem na sever, stejně tak vybereme právě pro rorýse severní fasádu.

Důležitý je také dobrý technický stav budky a správné a bezpečné zavěšení, aby ptáky neohrožovala. Stejně tak je důležité zajištění bezpečí před predátory, ale i možnost otevření a vyčištění budky poté, co ji ptáci opustí (v době hnízdění se k budce nesmíme ani přibližovat, i my jsme ptáky vnímáni jako predátoři). Pokud bude pro konkrétní ptačí druh vše správně, vše klapne, dokonce upřednostní budku před přírodními dutinami, které přece jen obvykle nebývají tolik bezpečné. Pokud však má budka konstrukční vady a je snadno dostupná predátorům, stane se pro ptáky doslova pastí, kterou jim ublížíme.

Shrňme si základní typy budek pro konkrétní dutinové ptačí druhy, jimiž však neopovrhnou ani jiné druhy podobných tělesných rozměrů.

Budka pro sýkoru modřinku (takzvaný malý sýkorník): Tato budka je určena pro malé druhy sýkor (modřinku, uhelníčka a parukářku), které však klidně zahnízdí i v budce s větším vletovým otvorem, kde jsou však vystaveny soubojům s vítězící sýkorou koňadrou. Vletový otvor této budky má průměr 27 až 28 mm, dno má půdorys 12×12 cm a hloubka (výška) hnízda by měla být alespoň 20 až 25 cm.

Budka pro sýkoru koňadru (takzvaný velký sýkorník): Sýkora koňadra je největší ze sýkor spolu se sýkorou lužní a babkou. Vletový otvor má mít průměr 33 až 34 mm, půdorys budky má být 12×14 cm a výška alespoň 20 až 25 cm. A pozor, často se do této budky chtějí nastěhovat i jiné (menší) sýkory. Koňadra si s nimi však obvykle poradí.

Budka pro lejska (takzvaný lejskovník): Tato budka je vlastně upraveným sýkorníkem, který je lépe přizpůsoben potřebám lejsků, brhlíků a rehků zahradních. Vletový otvor má mít oválný tvar (30×45 až 50 mm) a hnízdní dutina musí být o trochu větší (půdorys 14×14 cm a výška alespoň 18 až 20 cm). Všimněte si, že u výšky uvádíme „alespoň“. Jde totiž o to, že když je dno budky dostatečně daleko od spodní hrany vletového otvoru, nemají predátoři šanci se k ptákům uvnitř dostat ani packou s drápky. Vyšší budky jsou proto pro ptáky výhodné.

Budka pro špačka (špačkovník): Kromě špačka obecného touto větší budkou neopovrhne ani větší sýkora, lejsek, brhlík, strakapoud, krutihlav, rehek zahradní a další druhy. Vletový otvor má mít průměr 45 až 50 mm, půdorys budky je alespoň 15×15 cm a výška minimálně 25 až 30 cm.

Budka pro kavku: Kavka obecná je již dost velký ptáček a budkou pro ni neopovrhne ani dudek chocholatý, žluna, strakapoud či vzácný mandelík hajní. I když zrovna žluna či strakapoud si hnízdní dutinu raději vyrábí svým zobákem. Vletový otvor budky pro kavku má být velký 60 až 70 mm, půdorys má mít alespoň 20×20 cm a výška budky má být alespoň 35 cm.

Budka pro doupňáka: Všimněte si, že holub doupňák má svou „doupnost“ i ve jméně. Kromě holuba doupňáka se do takové budky nastěhuje i hohol severní a nebo dravá poštolka, případně kavka a některé druhy sov. Průměr vletového otvoru má být 80 až 120 mm, půdorys alespoň 30x30 cm a výška minimálně 40 cm.

Speciální typy budek: tyto budky se používají hlavně pro druhy s velmi specifickými nároky na umístění hnízda. Univerzální typy budek prostě těmto ptákům nevyhovují. Pokud toužíte mít ve své blízkosti třeba rorýse, sovu pálenou a nebo sýčka obecného, je třeba studovat hlouběji. A například pro vlaštovky a jiřičky se prodávají dřevocementová závěsná hnízda.

Budka má působit co nejméně nápadně, aby příliš nepřitahovala pozornost predátorů a konkurentů. Jinak se stává rafinovanou pastí, nikoli bezpečným přístavem. Paradoxně nejčastějším predátorem je pro mláďata ptáků jiný pták – strakapoud. Poté oba druhy tuzemských kun (lesní i skalní) a nakonec a vlastně v první řadě i kočka domácí. Strakapoud navíc dovede rozšířit svým silným zobákem vletový otvor, proto je dobré jeho citlivé oplechování, aby plech hnízdící ptáky neporanil. Ovšem co se týká divokých predátorů, v zahradách není jejich výskyt tak hojný, zato však vede kočka domácí. Vletový otvor navíc dovede rozšířit a budku pak zabrat i veverka. A pozor, strakapoud se dovede do budky „probít“ i z jiné strany než od vletového otvoru. To aby pak budka byla oplechována celá, ovšem právě strakapoud v zahradách není obvykle rizikem. Zato je třeba větší ochrana před kočkou domácí, která nejčastěji číhá u vletového otvoru.

Oplechování proti strakapoudovi (a veverce) provedeme pozinkovaným plechem o rozměru cca 10×10 cm, v němž vytvoříme vletový otvor o cca 1 až 2 mm větší, než je ten ve dřevě. Okraje plechu je třeba obrousit a zarovnat, poté plech k budce dobře připevníme (nejlépe vruty či šrouby). Opevnit lze navíc budku i z více stran, především z boků, celou přední stěnu a také její dno, stejně jako střechu. Kromě oplechování se též používala dvojitá přední stěna, kterou již prý strakapoud neprotluče.

Proti kunám a kočkám je nejlepší ochranou neumisťovat u vletového otvoru bidélko. Je nejčastějším místem, kde jsou predátoři úspěšní. Vhodnějším řešením je umístění vletové lišty u vletového otvoru zevnitř. Ta bude navíc překážet i packám predátorů s drápky. Důležitá je též dostatečná hloubka hnízdní dutiny (výška budky a vzdálenost dolní hrany vletového otvoru od dna budky). Univerzálním rozměrem je pro tento účel alespoň 15 až 15 cm. Vletový otvor lze dokonce řešit trubicí z odolného materiálu. Dalším možným řešením je nástavba na vletový otvor, která predátorům znemožňuje dosažení na hnízdo. Šířka nástavby (vloženého prkénka) je pak závislá na rozměrech (a tedy typu) budky. Pomoci by měla i ochranná lávka, která zevnitř navazuje na vletový otvor.

Dosti diskutabilní je pak použití chemických repelentů, tedy podezřelého zápachu. Pomoci by prý měl i chomáč lidských vlasů, potření budky zvenčí petrolejem apod. Je však otázkou, zda takové řešení neodpudí právě i ptáky. Predátoři si navíc mohou na zápach zvyknout a nebo jím mohou být k budce naopak přilákáni.

Jako ochrana též funguje samotné umístění budky. Prostě jde o to, aby v blízkosti vletového otvoru nebyly žádné větve, vhodné je i krycí zbarvení budky a umístění na co nejméně nápadném místě. Dalším trikem je každoroční přemisťování budek, kterým predátory s dobrou pamětí zmateme. Pomohou i ochranné límce na kmeny stromů, predátoři si raději vyberou strom bez límce a tedy i bez budky, ovšem není nad to se zaměřit na kvalitu a bezpečnost samotné budky a její bezpečné umístění.

Pokud chcete vyvěšovat v předjaří úplně nové budky, může se stát, že ptáky prostě nezaujmou. Budou příliš nové, neopršené, neprovětrané. Proto se jako ideální období uvádí podzim. Navíc u nás přezimující druhy si právě svou budku vybírají již na podzim. Jarním vyvěšením tedy cílíme na druhy stěhovavé. Budky pro některé ptačí druhy se dokonce vyvěšují až když se tito ptáci začnou ozývat. Jednoduše proto, aby je do té doby nezabrali jiní (např. krutihlav). U stávajících budek nesmíme zapomenout na jejich přemístění a vyčištění, tedy pokud ještě nejsou obydlené, obydlenou budku obcházejte velkým obloukem.

K zavěšení lze použít pomocí latě, dráty, háčky, hřebíky, vruty a nebo šrouby. Ať to již uděláme jakkoli, mělo by být zavěšení především pevné, stabilní, ale i šetrné k dřevinám. Zatloukat třeba do kmenu hrušně hřebíky šetrné opravdu není. Pokud přece jen hřebíky či šrouby takto použijete, nechte je kousek vyčuhovat, případně použijte třeba proložení nějakou podložkou. Ideální jsou však závěsné lišty a nebo dráty.

Především v biotopech, kde chybí dostatek doupných stromů a jiných přirozených dutin. Tedy tam, kde převažují mladé stromy. Budky lze přitom vyvěšovat dokonce i v lesích, nejlépe v liniích podél průseků, světlin a méně frekventovaných cest. V hustém zapojeném porostu se ptáci budkám spíše vyhýbají, navíc mají ptáci na okrajích světlin pro hnízdění i lepší klima. Tedy menší vlhkost, lepší provětrávání a více světla i tepla. Orientaci vletového otvoru ale zachováváme severní, respektive takovou, aby na něj přímo nesvítilo prudké slunce. Ohled je ale třeba brát i na převládající směr srážek, aby do budky nezahánělo.

Důležitá je také hustota vyvěšovaných budek. Ta by měla odpovídat úživnosti biotopu. Pokud pro ptáky v zahradě pěstujeme mnohé dobroty, může být i dosti vysoká, v lesích to ale nemá smysl. Pokud je navíc hustota budek vyšší než kapacita prostředí, ptáci některé ignorují a práce byla zbytečná. 

Určitě pak nevyvěšujte na jeden strom více budek stejného typu. Takové umístění vyhovuje pouze druhům polokoloniálně hnízdícím (např. špaček obecný, vrabec polní a vrabec domácí). Budky jinak vyvěšujeme alespoň 15 až 20 metrů od sebe, nejlépe pak na opačných koncích zahrady. Budky též nesmíme vyvěšovat na místa, kde jsou stříkány pesticidy a jiné jedy.

Co se týká výšky umístění, pro drobné pěvce je to obvykle 2 až 3 metry nad zemí (resp. 1 až 5). Obvykle se však budky dávají výš jak 3 metry kvůli klidu ptáků. Pokud však chceme budky kontrolovat častěji, dáváme je nejvýše 2 metry. Pro větší druhy ptáků pak budky umisťujeme alespoň 6 až 8 metrů vysoko. A naopak třeba dudek vyhledává dutiny nízko při zemi.

A ještě jedna rada na závěr: Pokud vyvěšujete větší množství budek a na více místech, veďte si jejich pečlivou evidenci a též zaznamenávejte, jaké ptačí druhy se zde uhnízdily. Spolupracovat můžete i s ornitology a vaše amatérské snažení, tak získá punc profesionality. Nakonec může propuknou i vášeň takřka nesmrtelná. Pro lepší evidenci se též doporučuje budky číslovat. Pošta sice na taková čísla popisná nepřijde, ale my se v budkách lépe vyznáme.

Po skončení každé hnízdní sezóny je třeba všechny budky důkladně vyčistit a zkontrolovat jejich technický stav. Obvykle jde o konec léta až začátek podzimu. Budky tak připravíme i na nocování ptáků v zimě (ostatně z tohoto důvodu je dobré budky zateplovat). Budky čistíme tak, že odstraníme stará hnízda, dokonce narazíme i na hnízda sršňů a vos. Odstraněním starých hnízd budku zbavíme parazitů a zamezíme jejímu zanášení, které by po čase způsobila její neobyvatelnost. Vážně poškozené a nebezpečné budky nahradíme novými. Nejlepším způsobem čištění budky je její sejmutí, vyprázdnění obsahu do popelnice a vystříkání proudem vody. Poté necháme budku po střechou vyschnout, zkontrolujeme technický stav a zajistíme případné opravy, poté budku zavřeme shora a umístíme na původní či jiné místo.

Během hnízdění ptáky nerušíme, protože nešetrně vyplašený pták může snůšku opustit, případně mohou vejce zastydnout. Obecně ale platí, že ptáci spíše opustí snesená vejce než již vylíhnutá mláďata. A pozor, při rušení hnízdících ptáků se dokonce dostáváme do rozporu s platnou legislativou. Prostě nejvýše jednou opatrně spočítáme vylíhnutá mláďata, když zrovna nevidíme nikde poblíž rodiče. A dost.

Zdroj použitých fotografií: Shutterstock, Pixabay