Vzkříšení Waltrovky, aneb jak se stavěla AVIATICA

Po druhé světové válce byla továrna znárodněna a přejmenována na n.p. Motorlet. V roce 1995 se společnost vrátila k původnímu názvu Walter a.s., ale neznamenalo to bohužel i návrat k rozkvětu a původní slávě. Objekt vlastnily postupně další společnosti, ale k uskutečnění dalších developerských plánů nedošlo. Až v roce 2012, kdy celý areál bývalé Waltrovky odkoupila společnost Penta Investments. Jejím cílem je revitalizovat toto rozlehlé území a vytvořit novou městskou čtvrť v této dynamicky se rozvíjející části Prahy. Nová městská čtvrť Waltrovka nabídne budoucím uživatelům prvotřídní kvalitu, komfort a zázemí. Výrobu v bývalých továrnách nahradí v budově Aviatica nestandardně koncipované kanceláře. V dalších etapách budou postaveny budovy nabízející moderní bydlení , restaurace a obchody. Snahou je zachovat i genius loci místa. Továrnu by měly i nadále připomínat zrekonstruované budovy.

Nové administrativní centrum Aviatica, slavnostně otevřené v září 2015, se pyšní dokončenou fasádou a okolím. Přestože při pohledu zvenčí objekt vypadá hotově, ve skutečnosti tomu tak není. Hotové jsou veřejné prostory, recepce, přístupové a únikové chodby, toalety. Vnitřní dispozici svých pronajatých prostor si určuje každý klient sám, a proto bude každá nájemní jednotka originálním řešením prostoru i designu.

• Název stavby: AVIATICA
• Stavebník: UNIQUE DEVELOPMENT s.r.o.
• Generální projektant: Cigler Marani Architects, a.s.
• Stavební manažer: PM Group CZ
• Použité materiály Knauf: Systémy suché výstavby Knauf, sádrokartonové desky Knauf White, Red Piano, Knauf Green, Knauf Massivbauplatte, Diamant, Knauf Topas
• Realizace: 3/2014 – 6/2015

Centrum AVIATICA jsme navštívili i proto, abychom na mnoha zajímavých detailech a konstrukcích ukázali, jaké možnosti v současné moderní výstavbě nabízí systémy suché výstavby Knauf. Pojďme se společně podívat, jak zdánlivě jednoduché a na pohled samozřejmé části stavby v sobě skrývají technický a rukodělný um.

Vstupní recepce vyvolává dojem, jako by po sádrokartonovém podhledu a stěnách stékaly kapky roztaveného kovu. Světla se střídají s výústky vzduchotechniky a na první pohled vypadá prostor velice zajímavě. Když si ale uvědomíme, že stěny i podhled se díky těmto efektům de facto skládají z jednotlivých pruhů na nezávislých nosných konstrukcích, oceníme, že všechno lícuje a dělá dojem celistvosti.

Některé detaily běžný člověk vůbec nevnímá, bere je jako nedílnou součást stavby, jako samozřejmost. Takové zakončení příčky u skleněné fasády. Není to moc vidět, přesto to musí být provedeno kluzně, protože vlivem teplotních změn se fasáda pohybuje, a kdyby k ní byla příčka uchycena na pevno, trhal by se spoj mezi konstrukcemi. Navíc napojení musí být pokud možno i zvukotěsné, aby se hluk nepřenášel mezi kancelářemi. Paždíky fasády vypadají sice robustně, ale jsou to komorové profily konstruované tak, aby jimi zvuk nepronikal zvenku dovnitř, případně naopak. Ale co se týče zvukové ochrany v příčném směru, není skoro žádná. A proto se paždík fasády zapouští relativně hluboko do příčky, aby propouštěl co nejméně zvuku na druhou stranu kanceláře. Tady tvoří jednu stranu schodiště prosklená stěna, která je nasvícená po celé délce světlem shora. Osvětlení je osazeno v sádrokartonovém podhledu sledujícím tvar schodišťových ramen. Opět standardní situace, kdy vše vypadá samozřejmě a jednoduše, ale opak je pravdou. Podhled na schodišti je rozdělen světlem na dvě části, které musí být v rovině, jinak je to okamžitě vidět.

Zůstaňme ještě u zajímavých detailů, které vypadají nenápadně, a přesto dobře fungují. Například „kastlík“ na žaluzie u kulaté fasády vypadá čistě a elegantně. Je to ale i spojnice dvou úrovní podhledů, takže musí být všude stejně vysoký a rovný, aby to oku lahodilo. To vše samozřejmě v zakřiveném provedení, které sleduje tvar kulaté fasády.

Podhledy jsou ze sádrokartonu kombinovaného s minerálními podhledy. Vypadá to jednoduše, ale minerální podhledy tvoří jednotlivá pole celých kazet, která jsou kolmá na fasádu. No a protože je fasáda kulatá na všechny strany, jsou i obrazce z minerálových kazet zdánlivě neuspořádané s orientací kolmic na fasádu se striktním dodržením pravoúhlosti polí, aby bylo možno kazety vložit v celém formátu. Aby to nebylo tak jednoduché, rastr pro minerál není standardní šíře 25 mm, ale je to zúžený typ 15 mm. Vyměření obrazců není vůbec jednoduché a měřit se musí opravdu přesně.

Při pohledu na chodby z recepce zaujme opět zaoblený tvar korespondující se zaoblením celé budovy. Stěny po stranách jsou zdobeny osvětlovacími rampami s LED osvětlením. I chodby mezi vestavěnými kancelářemi sledují tvar budovy. Vše se sbíhá do neviditelného úběžníku, který je dán tvarem fasády. Proto se zde pravé úhly hledají velice obtížně. Stěny na chodbách, byť vypadají, že jsou z obyčejného sádrokartonu, jsou pevnější, než se na první pohled zdá. Skládají se totiž z masivních desek Knauf Massivbauplatte tl. 25 mm, které jsou kladeny naležato, a ze sádrokartonových desek Knauf standardního formátu kladených klasickým způsobem – tedy nastojato. Výsledkem je velice houževnatá konstrukce předsazené stěny.

Mezi jednotlivými nájemními prostory byl použit nový typ bezpečnostních příček Knauf RC3, a to typ W 353. Sádrokartonovou konstrukci tvoří standardní profily se zvýšenou hustotou a speciální desky Knauf Massivbauplatte tl. 25 mm. A protože jsou desky široké pouze 625 mm, kladou se na rastr v podélném směru. Celé to má výdrž, jako by byl v příčce ocelový plech. Průlomová doba odpovídá klasifikaci RC3. Kromě bezpečnostních konstrukcí jsou zde k vidění i konstrukce akustické. Ty tvoří zpravidla příčky s použitím desek Knauf Diamant, které na profilu CW 100 mají o cca 8 dB vyšší vzduchovou neprůzvučnost než příčky s běžnými deskami. V hlukové hladině 45–50 dB se může pocitově zdát, že mají ve srovnání se standardními příčkami, útlum více než dvojnásobný. A protože desky Diamant jsou tak houževnaté, že nejdou ani ohýbat, musí se konstrukce, která sleduje tvar budovy, změnit z křivky na polygon. Působí to jako ohnutá příčka, ale ve skutečnosti je to složeno z jednotlivých plošek rovných částí příčky. Desky jsou kladeny naležato, protože to vyžadoval tvar konstrukce.

Celá stavba je protkána požárními úseky, protože důraz na požární ochranu a bezpečnost je u budovy tohoto typu nezbytný. Většina požárních konstrukcí vůbec není vidět. Některé ale vidět jsou, a to například obklady nosné ocelové konstrukce. Na obrázku jsou pro jednu požární odolnost vidět dvě zcela odlišná řešení. Jedno je pohledové, vytvořené pomocí technologie suché výstavby Knauf, a druhé zůstane skryto nad podhledem a je provedeno pomocí použití minerálních izolací. Tady je vidět, že při výběru požárních řešení existuje zpravidla vždy několik způsobů provedení a jde o to, si správně vybrat. Proto existuje požární katalog Knauf, kde si vybere řešení i ten nejnáročnější klient.

Najdou se i místa na stavbě, kde se setkává několik druhů desek Knauf, protože je to styčník konstrukcí s různými vlastnostmi. Standardní bílé desky – dělicí konstrukce bez zvláštních požadavků, červené desky – na první pohled viditelná protipožární konstrukce a modré desky Diamant – tak to je na první pohled vidět, že tady chtějí mít ticho, a proto se budují akustické konstrukce. Z běžných barev desek tu chybí už jenom zelená, kterou najdete nejčastěji v koupelnách a sociálních zařízeních. Spodní obrázek ukazuje zalomení příčky podle dokumentace výrobce Knauf W11 – detail D 112 – D2. Při pohledu na tento rozdělaný detail je jasně vidět, že ten, kdo ho prováděl, to nedělal poprvé. Doufejme, že to nedělal ani naposled, protože řemeslníků tohoto typu na stavbách stále ubývá.

Autor: Milan Švůgr
Zdroj: www.knauf.cz