zobrazit 6 fotek Koncept pasivního domu vznikl jako odpověď na rostoucí ceny energií. Přestože se předpisy na energetickou spotřebu domu a izolační vlastnosti konstrukcí stále zpřísňují, má pasivní dům ve srovnání s běžnou výstavbou podle současných norem zhruba jen desetinovou spotřebu tepla na vytápění. Díky tomu se pasivní dům obejde bez klasické topné soustavy.
Pasivní dům by měl mít tyto základní znaky: kompaktní tvar bez zbytečných výčnělků, vysoce kvalitní tepelné izolace, prosklené plochy orientované na jih, špičkové zasklení, důsledné řešení tepelných mostů, strojní větrání s rekuperací tepla, vysokou akumulační schopnost svých konstrukcí, klasický topný systém může zcela chybět a spotřeba tepla na vytápění je zde maximálně 15 kWh/m2 ročně.
Volba místa
Orientovat větší prosklené plochy na východ či západ není příliš vhodné. Letní slunce má i nízko nad obzorem dost síly, takže by i ráno a večer dům přehřívalo. Jižní zasklení však lze před vysokým sluncem snáze zastínit (např. markýzou) a paprsky dopadající pod ostrým úhlem se pak z větší části odrážejí ven. Podobně nejsou příliš vhodná šikmá střešní okna, která lze jen obtížně zastínit a jimiž proniká vlivem sklonu víc slunečního záření. V létě pak totiž hrozí přehřívání interiéru.
Naopak orientace oken na sever významně zvyšuje ztráty tepla. Vhodná je i poloha domu chráněná před větrem. Vítr nejen intenzivně ochlazuje stěny, ale může proniknout i dovnitř konstrukce. Při použití vláknitých izolací z nich ´vyfoukne´ vrstvu teplého vzduchu, čímž se izolační efekt podstatně snižuje. Pokud není stavba provedena opravdu kvalitně, je toto riziko velké.
Tvar a dispozice domu
Někdy je součástí domu také třeba zimní zahrada, která při správném návrhu a užívání funguje jako solární kolektor. Pokud se ale používá nevhodně (třeba se vytápí), může působit jako chladič a zvyšovat tak spotřebu domu.
Stěny
Okna a prosklení
Větrání
Pasivní dům se bez řízeného větrání neobejde. Stěnami a okny zde uniká už jen velmi málo tepla, většina spotřeby tak připadá na ohřev větracího vzduchu. Snížit tuto spotřebu pomáhá tzv. rekuperace tepla, kdy teplý odváděný vzduch předá ve výměníku teplo chladnému přiváděnému vzduchu. Využít tak lze až 80 % tepla odpadního vzduchu.
Pro větrání rodinných domů a bytů dosud neexistují závazné předpisy. Obvykle se větrání navrhuje tak, aby se buď splnil požadavek intenzity výměny vzduchu 0,3 až 0,5 objemu obytných místností za hodinu, respektive aby přívod čerstvého vzduchu byl 30 až 50 m3/h na osobu. V době, kdy v domě nikdo není, by měla být intenzita větrání cca 0,1 objemu za hodinu kvůli odvodu vlhkosti a případných škodlivin (například těkavé látky uvolňující se z nábytku).
Těsnost
Těsnost budovy se proto kontroluje tzv. Blower-door testem, kdy se všechny otvory uzavřou a dům se ´napumpuje´ pomocí ventilátoru osazeného obvykle ve vstupních dveřích. Podle toho, kolik vzduchu musí ventilátor dodat za určitého tlakového rozdílu, se zjistí těsnost. Požadavkem pro pasivní domy je, že za rozdílu tlaků 50 Pa (hodnota odpovídá zhruba stavu, kdy na dům fouká vítr rychlostí 30 km/h) se veškerý vzduch v budově vymění za 0,6 hodiny.
Pasivní dům jako pojistka
Zpracováno s využitím textů z www.ekowatt.cz, autor: Ing. David Vilmek