Mysleli jste si, že zakládáte svou novou zahradu a nebo udržujete tu stávající právě kvůli rostlinám? Omyl! V každé zahradě je jich řádově méně než živočichů. A nemám nyní na mysli zrovna pejsky, kočičky a jiná domácí i užitková zvířata. Začněme těmi nejmenšími, tedy těmi, co vidíme pouze v mikroskopu, a kterých je nejvíce.
Všechno začíná pod povrchem půdy
Pod povrchem půdy se ukrývá tak nesmírně bohatý život, že si to jakožto laici ani nedovedeme představit. Obor, který se zabývá půdní mikro i makrofaunou, se jmenuje půdní biologie a jde doslova o fenomén. Stačí jen lehce rýpnout do půdy a takzvanými „půdními breberkami, žouželí“, se to jen hemží. A fungují zde velmi složité procesy, půda je vlastně osobitým ekosystémem s mnoha odlišnostmi i jen na velmi malém území. Miliardy organismů propukají v život a zase o něj přicházejí. A jde o svět opravdu fascinující, přitom přímo pod našima nohama. A aby toho nebylo málo, zásadně si říkají o slovo houby, ohromné tajemství života, které přímo ovlivňuje díky mykorhize rostlinná společenstva, jejich druhové zastoupení a pestrost. A opět se vše děje pod zemí. Nějaká ta žížala, která se nám za deště tu a tam objeví na trávníku a nebo žampion v dobře pohnojeném záhonu jsou jen špičkou ledovce, cípem kapesníku, který vykoukne z kapsy. Realita je pak až neuvěřitelným big beatem života! Našlapujte opatrně. Kdybychom například měřili obsah CO2 v půdě, poznáme, „kolik tam toho vlastně dýchá“ a odborník by z úst vysypal poučku jménem „biologická aktivita půdy“. A díky těmto dýchajícím živočichům půda zůstává živou, úrodnou. Přejděme však o poznání výš.
Zahrada bez živočichů je holý nesmysl
I nad zemí platí, že zahrada bez živočichů je prostě nesmysl, představa chorého člověka. Nakonec i kdybychom plochu zahrady vybetonovali, časem si ji příroda vezme zpět a to právě i díky vytrvalé práci živočichů. Čím by bylo ovoce bez včel a dalšího hmyzu? Jak chudí bychom byli, kdyby neexistovali třeba takoví motýli? Otázek je mnoho a jednou z odpovědí může být slovo život, přesněji pak druhová pestrost. Čím větší, tím lépe. Je již dávno známým faktem, že pěstební monokultury jsou průšvihem, od ohromných lánů s řepkou až třeba po smrkové lesy. Čím pestřejší rostlinstvo, tím pestřejší život živočišný, především pak ten hmyzí.
)
Prostě nechte alespoň část trávníku zarůst lučním kvítím, používejte šetrnou sekačku, která stébla jen podřízne a nebo se vraťte ke kose, vysaďte si motýlí keř a další pestrosti a zajímavosti trvalkových záhonů. Vytvořte si záhon bylinkový, přečtěte si něco o permakultuře. Prospěje to hmyzu a ten přivábí další živočichy. A dnes již doslova módní záležitost jménem hmyzí hotel? Proč ne! Nic proti ničemu!
)
Škůdci, kteří vlastně neškodí
Život „škůdčí“ je v zahradách něčím, co způsobuje vrásky na čele nejednomu zahrádkáři a zahradníkovi. Ovšem slovo škůdce je vždy relativní. Mšice, které okupují váš černý bez, nenavštíví v zahradě žádnou jinou rostlinu, prostě se úzce specializují a bez to vždy přežije. Špačci vás budou rozčilovat jen v době dozrávání a před sklizní třešní a jinak si jich všímat vůbec nemusíte. Krtek vlastně vůbec neškodí, akorát ty krtiny na našem báječném trávníku a tu a tam i na záhonech. Suma sumárum nakonec zjistíte, že o své výpěstky se lidé museli strachovat vždy, a že největší „paseku“ vám v zahradě napáchá váš čtyřnohý štěkající miláček, pokud se zrovna „utrhne ze řetězu“. A že i pro zahradu není horšího škůdce nad člověka. Nevěříte? Stačí se kolem sebe rozhlédnout.
)
Zahrádkář ornitologem
Ornitologie je vážený vědecký obor, který se zabývá vrcholem vývoje života na naší planetě. Ne, není to člověk, ale tvorové létaví, potomci dinosaurů. Ptactvo nebeské, zpěvné i štěbetavé, je v zahradách fascinujícím zjevem po celý rok. Není divu, že kromě studia atlasu ptáků a jejich zpěvu na specializovaných webech jim podstrojujeme do krmítek, budujeme jezírka či pítka, rozvěšujeme ptačí budky. Ptáci nás fascinovali odedávna a jsou mezi nimi i řády ověšení ptačí hrdinové obou světových válek z řad poštovních holubů. Ptáci totiž mají něco, co na této planetě kromě létavého hmyzu nikdo jiný – křídla. Ta křídla, po kterých tolik toužíme, o kterých se nám zdají sny, a která si uměle vyrábíme teprve druhé století. Pokud spatříte souseda, jak střílí vzduchovkou třeba vrabčáky, dejte mu pažbou jednu dobře mířenou ránu do hlavy, aby se mu rozsvítilo. Ať jim raději nasype zrní. A pokud se vám v zahradě objeví druh opravdu vzácný, třeba rehek či pěnice, máte se čím chlubit. Jen jedna záležitost ptactvu dosti vadí, totiž naše láska k domácím mazlíčkům a obzvláště pak „kočičkám“. Pro takového kosa, i když nepatří zrovna k nejmenším ptákům, je kočka domácí doslova nestvůrou. Podobně jako pro člověka tygr. A pokud padnou z hnízda právě vylítnutá mláďata kosů do tlamy vašeho pejska, je to na chlup stejný problém. Zahrada přátelská k ptákům prostě očekává nejen ptačí krmení a vodu, ale také absenci predátorů. I když zcela nelze zabránit nikdy ničemu. Úplně stačí, když má kočičku váš soused. A je vymalováno! Teda sloveno!
)
Voda v zahradě a život nejen podvodní
Voda je v zahradách požehnáním, ale nejen ta dešťová, určená k zálivce, ale také vodní prvek s pozvolným přechodem, který umožní napití každému žíznivci. A kromě toho v sobě ukryje i spoustu vodního resp. podvodního života. Počínaje hmyzem a konče třeba koi kapry či barevnými karásky. Pro celoroční chov ryb musí být hloubka jezírka alespoň v menší části 1,5 metru a klidně i více. V hloubce 1,5 metru navíc dovedou přezimovat i lekníny. Stejně tak je však důležitá mělčina, kde se voda lépe prohřívá a rostliny čistí vodu svými kořeny. Ryby se zde vytírají, ptáci pijí a koupou, ukrývají se zde žáby. A nakonec se zde napije i hmyz.
)
V dostatečně velkém jezírku osázeném rostlinami se časem vytvoří doslova malá zoologická zahrada. A žabí zvuky? Nejhlučnějším je skokan zelený. A věděli jste třeba, že ropuchy vás budou průběžně zbavovat slimáků, kuňky obecné pak pro změnu larev komárů?
Pozor však na nezakryté bazény s hladkými stěnami. Jde doslova o smrtonosnou past. A to pro většinu života, od ropuchy obecné až po naše děti.
)
Co ještě můžeme udělat pro život v zahradě?
Udělejte tu a tam nějaký ten nepořádek! Hromádku listí s kamením a větvemi, kopičku sena, hromadu dřeva, hromádku kamení, místo na písek, temné zákoutí „pro bubáky“, prostě právě to, co perfekcionalisty doslova ničí. Ukryjí se zde plazi, obojživelníci i ježek, obzvláště pak před zimou. Schová se sem i spousta hmyzu. Přílišný pořádek a dokonalost zahradám prostě škodí, tedy životu v zahradách. Stejně tak je dobré nechat podmáčený kout, zabahněný kousek zahrady, prostě se chovat, jako bychom modelovali přírodu, která je dokonalá právě svou neučesaností.
)
