Metoda rozmnožování rostlin in vitro, revoluce v množení, která sahá až do Mezopotámie
Začalo to řízkováním vinné révy ve staré Mezopotámii, v roce 1838 pak Matthias Jacob Schleiden označil buňku za elementární orgán rostliny a cesta byla biotechnologiím otevřena. Množení rostlin in vitro je založeno na pojmu totipotence rostlinných buněk, což znamená, že buňka z kterékoli části rostliny je schopna vytvořit za určitých podmínek celou kompletní geneticky totožnou rostlinu. Ovšem pro množení in vitro se využívá buněk meristémových.