Představte si rozlohu dvou Českých republik, nalepených na sebe. A k tomu ještě od Slovenska vypůjčenou Bratislavu. Zhruba takovou plochu, od severu k jihu, od západu na východ – dohromady 16,5 milionu hektarů - ve Spojených státech amerických pokrývají trávníky před domy. Hnojené, pravidelně sekané, zalévané.
Sice rozštěpený na jednotlivé dílky podle předměstí, utváří rozloha trávníků ve Státech obří a dost prapodivný ekosystém. Který pro svou umělost a nepřirozenost, jež je třeba v terénu neustále pečlivě udržovat, nikoho nevychází levně. Třeba jen proto, že náčiní k úpravě trávníku, tu podle statistik vlastní 228,7 milionů osob.
To zahrnuje všemožné sekačky, ať už benzinové pojezdové mašinky, robotické strojky či traktůrkové sekačky s pohodlným posezením. A taky křovinořezy, zastřihovače listí, elektrické nůžky, strunové sekačky, aerátory, fukary na listí.
)
Výdaje a ztráty
Flotila těch mechanizovaných pomocníků je ohromná, ročně se v segmentu jejich prodeje a oprav protočí 7,1 miliard dolarů (představte si, že bychom jednu patnáctinu českého rozpočtu vrazili jen do sekaček na trávníky, to by byla panečku investice). Ty nápomocné dvoutakty a čtyřtakty pak ročně spotřebují 3 028 000 000 litrů pohonných hmot. V takových ohromných měřítcích vynikne i to, že 63 750 000 litrů paliva je při nalévání do nádrží vybryndáno ven.
Když k tomu přihodíme i to, že motory těchto hraček zrovna dokonalým spalováním nedisponují (ve skutečností čmoudí spaliny a znečišťující látky 124x intenzivněji, než třeba nákladní kamiony), vyvstane před námi dost děsivý obraz, malovaný na kvalitě ovzduší emisemi. Hučící čtyřtakt sekačky uvolní za hodinu provozu tolik emisí, jako auto, které ujede 800 kilometrů. A nejen sedačky. Fukar na listí v benzínovém provedení hravě přesáhne svým motorem to, co si dovolí rodinný sedan.
)
Emise a promarněná voda
Jen těmi hračkami pro trávníky Američané vyprodukují ročně 5 procent svých celkových emisí. Ještě nekončíme, protože jsou tu tři miliony tun dusíkatých hnojiv, o které si trávníky ročně řeknou (jen pro představu, na výrobu tuny dusíkatého hnojiva uvolníte 4-5 tun oxidu uhličitého do atmosféry). Přičemž se něco mezi 40 – 60 procenty toho dusíku z hnojiv z trávníků vyplaví do kanalizace a vodních toků, kde dál přispívají k eutrofizaci.
A protože zmiňujeme vodu: v průměru tam připadne nějakých 27 milionů litrů na zálivku trávníků denně. Stranou raději ponechme, že polovina té vydané vody je doslova promrhána neefektivním automatizovaným zaléváním. Každopádně třetinu spotřeby vody každé domácnosti (tam kde je teplo, v Kalifornii například to ovšem může být až sedmdesát procent) tu pohltí venkovní užití.
Účet za desetitisíce
Rozepsáno do hrubých průměrů, které si pro názornost převedeme na koruny, sekání je ročně pro americkou rodinu položkou za 2640,- korun, odstraňování listů 6160,- provzdušňování 3190,- hrabání a nakládání s posekanou trávou 4180,- vysévání a dosévání 21 640,- hnojení 7370,- kontrola plevelů 2420 a boj proti škůdcům 2200,-. V součtu tak i tam, kde nezakládají nový, vydá průměrná americká rodina přes třicet tisíc korun ročně za trávník, a dalších třicet na zalévání.
Z trávníků se ve Státech zkrátka stalo něco, co už není známkou naplněného amerického snu a obrazu spokojené domácnosti. Ale spíš vizitka zbytečného mrhání. Které nikdy nebylo udržitelné z hlediska nějaké ekologie, a nyní se ukazuje naprosto nehospodárné též z hlediska ekonomiky průměrné domácnosti.
)
Čas zpátky nic nevrátí
Ty tisíce vydaných dolarů, které se přetaví na sytou zeleň trávníku před domem, by se totiž daly využít i jinak. Třeba na rodinnou dovolenou. A je tu ještě jeden faktor, který je třeba vzít do úvahy. Čas. Což je veličina, se kterou produktivní lidé rozmarně zachází jen neradi. Trávník je na nedostatek pravidelné péče opravdu citlivý, zatímco porosty složené z trvalek a řekněme lučních druhů si tolik pozornosti nežádají. Nemít trávník znamená mít víc času.
Přirozenost jiných porostů než trávníku si nežádá hnojiva a postřiky, a té vody na zálivku je též zapotřebí o řád méně. I zahrada bez trávníku přitom může být hezkým a „uklizeným“ prostorem, a nestojí to tolik. Navíc se dnes dá nedostatek peněz/času k péči o trávník dá snadno zaměnit za „péči o životní prostředí“. Podporu biodiverzity, opylovačů a čertví čeho ještě. Je to módní a v trendu.
)
Trávník je nuda, že?
Svou roli sehrála i pandemie a prolongované období sociální izolace a karantén. Tehdy se totiž lidé, v touze po troše té zelené přírody, obrátili více k exteriéru svých domácností. A zjistili, že péče o trávník je ve své podstatě nenaplňující. Na naprosto dokonalém trávníku se totiž dohromady neděje nic ke koukání. Je to jako zelený spořič na monitoru, věc nehnutě vyčkávající a pasivní.
Američanům to opravdu dlouho trvalo – svou lásku k pečlivě udržovaným trávníkům projevovali déle než půl století. Ale nyní je po těch dlouhých letech ze statistik konečně patrný výrazný odklon. Jestli za to může lekce udělená pandemií, rostoucí náklady a nižší příjmy, nedostatek času nebo masáž environmentalistů? Těžko říct. Výsledkem nicméně je, že trávníky ustupují ze scény. Američané už začínají chápat, že je jejich vášeň pro trávníky přichází draho.
Zdroj: Independent.co.uk, DiscoveryMagazine.com, LawnLove.com, PSCI.princeton.edu, WaterSense.com, Statista.com
