Způsobů, jimiž se budoucí architekti mohou učit své profesi, existuje jistě mnoho. Jedna z vyhlášených amerických soukromých univerzit, Taliesin West, razí ale hodně neotřelou cestu. V rámci stipendia, odkazujícího na mistrovského architekta Frank Lloyda Wrighta, vyhání své studenty do arizonské pouště.
A tam je nechá sžít se s prostředím tak dlouho, dokud pod vlivem inspirace nenavrhnou a nezrealizují místním podmínkám odpovídající bydlení. Pochopitelně, že dnes už tento letní kurz terénních prací, který běží vlastně už od roku 1932, nepřipomíná boj o přežití. Studenti mají téměř veškerý komfort zázemí, byť stále přespávají ve stanech a mají k dispozici zásoby. Ale i tak musí procítit vlastní zkušeností, jak optimálně k místu a jeho klimatu navrhnout funkční obydlí.
)
)
)
)
Škola pro přežití
Uvědomí si tu, že architektura je jen vnější kůží myšlenky, a že i ten nejpokročilejší design vychází z velmi prostých principů. Architekt Wright totiž viděl nehostinnou Sonorskou poušť coby vítanou příležitost, jak seznámit studenty s přírodními procesy jako základem veškeré architektonické tvorby.
Poušť podle něj byla očištěná, zbavená od zbytečných teorií designu. Rostliny a živočichové v poušti totiž mají jediný cíl - přežít - a jejich realizovaná řešení jsou proto vždy jednoduchá a zásadní. Efektivní, nikoliv efektní.
Stavby, kterou tu jednotliví studenti sami nebo v týmech tvoří, pak zůstávají v poušti jako trvalá ročenka téhle letní architektonické školy. Mezi již realizovanými objekty, roztroušenými v pustinách, mohou volně procházet a hledat inspiraci, pátrat po správných odpovědích a dívat se, který z užitých materiálů odolává poušti lépe. A tím se přiblížit k vlastnímu pokroku.
Je to hodně alternativní přístup, ale musí se nechat, že z Taliesin West také vychází jedni z nejlepších absolventů v oboru. Protože se tu učí praxí. V posledním roce tu zabodoval „experiment“, pojmenovaný Cinder. Geometricky pravidelný objekt s rozlohou užitné plochy 4,6 metrů čtverečních, za jehož návrhem stojí Jessica Martinová.
)
Ze stlačené zeminy
Vznikl z tradičně netradičního materiálu – předchystaných profilů ze stlačené zeminy. Autorka sama sondovala, odkud půdu nabrat, a zvolila si tři různé vzorky. Z hlediska funkčnosti i vybarvení. Přístřešek – byť tedy nemá střechu – ta tu úplně proti dešti potřebná není - je postaven v odlehlé části pouště, a není přístupný po silnici.
Cinder má zhruba pyramidální tvar s otevřeným vrcholem a oknem vyříznutým do jedné ze stran. Stavba je skromná, ale dostatečně velká na to, aby se do ní vešla malá postýlka a stůl s trochou prostoru pro pohyb. A je tu také malé ohniště, na vytápění stavby. Stavba zajímavým způsobem řeší, jak se vypořádat s ochranou před povětrnostními vlivy, a přitom nebránit v prostupu světla do interiéru.
)
)
Vrchní vrstvy konstrukce byly při stlačování zeminy osety směsí místních semen. Odhalená semena buď časem vyklíčí, anebo budou sezobána jako potrava, přičemž obě možnosti představují "zdroj pro opětovné vysetí budoucí vegetace v okolí". Je to nenáročné, hravé. A ukazuje to, že i na malých kreativních projektech se mohou učit budoucí velcí architekti.
Možná bychom se tu mohli inspirovat, a vyhnat současné studenty architektury na prázdniny do šumavských hvozdů, aby tam nabrali trochu inspirace pro budoucnost.
Materiály: TSOA
Foto-kredit: Matt Windquist a Quinton Dominguez
)
)
