Obývák bez pohovky. Ložnice bez postele, jídelna bez židlí. Může to znít nepohodlně, ale zkuste překonat předsudky. Bydlení bez nábytku má své nesporné výhody.
Bolesti zad, krku, beder, zkrácené svaly a šlachy od hlavy až k patě. To jsou problémy, kterými asi trpí drtivá většina lidí ve vašem okolí.
A přestože se s tím každý čas od času rozhodne „něco“ udělat, moc to nefunguje. Stále ergonomičtější židle, drahé matrace, sofistikované vložky do bot? Výsledky jsou mizivé. A ani cvičení není tak přínosné, jak by být mělo.
Proč je tomu tak? Někteří lékaři nebo fyzioterapeuti se domnívají, že za našimi zdravotními problémy stojí náš životní styl. A nemají tím na mysli vyloženě nezdravé věci jako fastfood, alkohol nebo kouření, jako spíš naši civilizaci jako celek.
Sedavý způsob života jako prokletí
Člověk nikdy netrávil tolik času v nepřirozené poloze – vsedě, na židli, v kancelářském křesle nebo zborcený v pohovce. Jsme asi jediný živočišný druh, který dokáže strávit třeba 8 hodin bdělého stavu v jedné, neměnné poloze.
S takovým zjištěním pak začne dávat smyl i zjištění další – bolí nás záda, klouby, máme ztuhlé celé části těla, zkrácené šlachy. Tvor, který díky své mobilitě zabydlel celou planetu, se nemůže hýbat.
Sedavá zaměstnání i sedavé bydlení jdou proti naší přirozenosti. Není tedy divu, že se rozvíjí trend, který vše obrací vzhůru nohama (nebo jen vše vrací tam, kde to z hlediska evoluce ještě nedávno bylo).
Furniture free čili bez nábytku
Idea je jednoduchá – čím méně nábytku, na který si budete chtít sednout, tím více místa a příležitostí k pohybu a aktivnějšímu způsobu prožívání vlastního těla i obývaného prostoru.
Zapomeňte tedy na pohovky, křesla nebo židle. Uzemněte se. Zkraťte nohy stolům. Postel prý také nepotřebujete, můžete spát na zemi – nebo v hamace.
Zní to divně? Jako bláznivý nápad? Je to proti tomu, na co jsme zvyklí? Průkopníci tohoto životního stylu Katy Bowman nebo Tony Riddle tvrdí, že je to přesně naopak – to naše dnešní uspořádání domácnosti je bláznivé, zdraví škodlivé a hlavně nepřirozené. Opírají se přitom o znalosti z života přírodních národů, zjištění archeologů nebo třeba o příklady z Japonska.
Například sezení na zemi by pro nás měla být ta nejpřirozenější věc na světě. Stačí se podívat na malé děti, jak si hrají. Když se posadíte na zem, uzemníte, uvědomíte si, kolik poloh můžete zaujmout, často při rozhovorech opakuje britský pohybový kouč Tony Riddle. Naše tělo je má široký arzenál, jak nás uvelebit. Jenže pokud jsme mu díky židlím odvykli, je pro nás náročné vydržet odpočívat například v hlubokém dřepu.
Beznábytkové bydlení by nás mělo k přirozenosti vrátit. Tělo by se mělo (spolu s další prací na obnově stereotypů) postupně přizpůsobit, protahovat, zpevňovat a najít ztracenou rovnováhu. Cílem je lepší zdraví, méně bolesti a radost z pohybu a života.
Ne tak docela bez nábytku
Znamená to tedy, že máme náš milovaný nábytek vyházet, tak jako to kdysi udělala zmiňovaná Katy Bowman? Určitě ne. Radikální řešení nejsou tím nejlepším řešením.
Ale něco přece jen udělat můžeme:
- Například v obýváku vyčlenit místo s kobercem polštářky a nízkým stolečkem, okolo kterého bude celá rodina sedět a hrát společenské hry nebo večeřet.
- Sledovat televizi můžete ze země, v tureckém sedu, v dřepu, záda můžete opřít o zeď nebo o pohovku.
- Vyzkoušejte si spaní na podlaze, místo matrace použijte karimatku nebo jen tlustší deku. Je velmi pravděpodobné, že se probudíte s pocitem, že se vám záda přes noc hezky protáhla.
- Pokud si čtete nebo pracujete s notebookem či tabletem, zkuste tak činit vestoje třeba u kuchyňské linky.
- Když už sedíte, zkuste se každých cca 20 minut zvednout a trochu projít.
Zaujal vás tento článek? Přečtěte si podobný text o dalších aspektech bydlení, které pracují proti naší přirozenosti.
