Pohody je v bydlení možné dosáhnout nejrůznějšími cestami. Sázka na vnější čistotu, která pak odráží i klid vnitřní, je charakteristická i pro funkcionalismus. Styl, který už má něco za sebou, ale evidentně má pořád hodně co nabídnout. Dokazuje to rekonstrukce funkcionalistického bytu do moderní podoby. Ještě funkcionalističtější, hlavně však maximálně minimalistické.
Funkcionalismus, styl modernistický, se v architektuře začal rodit ve 20. letech minulého století. Vycházel z principu, že budovy by měly být navrhovány výhradně na základě jejich účelu a funkce. V poválečném Československu to byla opravdu „silná“ vlna, která dala vyrůst mimořádným a ve světovém měřítku významným architektům. Dnes se ale tento styl, byť je stále výrazně přítomný, nedá považovat za úplně vůdčí trend. Jen skelet lidem zkrátka nestačí, od bydlení asi očekávají víc.
Že ale koncept funkcionalismu mrtvý zdaleka není, to dokládá i působivá rekonstrukce bytu v jednom z činžovních domů v Praze. Ten dům, vystavěný ve funkcionalistickém stylu, byl totiž založen na třech hlavních nosných prvcích: prostoru očesaném o zbytečnosti tak, aby v něm vyniklo prázdno, rozptýlené světlo a v tom projasněném objemu pak rozmístěné solitéry.
Tyto nosné prvky se při rekonstrukci bytu v tomto domě rozhodla připomenout i architektka ze studia Malfinio, Martina Homolková.
Hledání podstaty uvnitř
Nejprve ale musela odhalit onu podstatu, autentické jádro. Proto byl byt v první fázi rekonstrukce očištěn od všech nepovedených nánosů předchozího času. Toto radikální zaboření se (a zboření) často až havarijních doplňků přispělo k tomu, že „prostor sám o sobě začal zářit“. A jak dodává architektka, v návaznosti na tento silný pocit pak vznikla idea velkorysost prázdna ponechat, umocnit ji.
„Celá realizace se stala jakousi malou laboratoří hledající hranice možností materiálů, nábytkových konstrukcí a vytrvalosti,“ popisuje. Se sériovým nábytkem by ale žádoucí změny nedosáhla, přemýšlela v nevšedních parametrech. Proto také navrhla velký atypický nábytkový blok prostupující celým bytem a pojímající vše potřebné.
Hned u vstupu jsou v něm zasazeny dvě malé technické místnosti a šatní skříň. Tím pak dál hmota pokračuje prostorem a skrývá úložné prostory, křídly krytou kuchyni. Dovnitř se pak vešly ještě dvě menší koupelny. Vzhledem k tomu, že ne pohybujeme na úrovni 135 metrů čtverečních užitné plochy se tak přirozeně nabízí otázka, co ještě tu schází – když je všechno potřebné v jednom vsazeném bloku. A to je právě to: zbytek bytu, v souladu s funkcionalistickými zásadami, vyplňuje prostor.
Magnetická přitažlivost
Jen tu a tam v něm vynikne nějaké umělecké dílko, výtvarný solitér. A malba, která kontrastuje s bílým pojetím MDF předělových desek. Jinak celý návrh akcentuje propojenost (prostorovou, materiálovou, barevnou) a pracuje s dlouhými průhled. Jejich prohlubováním pomocí vzájemného zrcadlení. Skořápka bytu tak skvěle reflektuje prapůvodního ducha funkcionalismu. Je ve svém základu střízlivě bílá, až galerijní. Volnost, pocit rozměrnosti, tu není třeba retušovat, protože je účelem, funkcí.
V té ničím nespoutané otevřenosti pak vynikají solitérní prvky, v prázdnotě přirozeně přitahující pozornost. V obýváku je to malinově vybarvené sofa, v ložnici se růžové odstíny míchají s tóny meruňkové a výrazné červánkové. Lněné textilie dvou hrubostí obtékají měkkým obloukem postel a oddělují tak spací zónu a jemně zabarvují pronikající světlo. Ložnice lze od zbytku prostoru oddělit a uzavřít mobilní příčkou.
Není to závan minulosti, ale velmi současné dílo. Které ocení každý, kdo nechce být zaplaven zatěžujícími drobnostmi. Je to byt, v němž vyniknete.
Zdroj: Malfinio
Foto: BoysPlayNice